Směřuje Egypt zpět k diktatuře?

Po pádu Husního Mubaraka v zemi celou dobu vládne armáda a o demokracii se nanejvýš mluví. Nedivme se proto, co se v Egyptě děje.

Světové události
Pavel Pokorný | 16.06.2012

Egypt je země zmatená změnami. Čert aby se vyznal, co se to tam vlastně děje. Třeba ministryně zahraničí Hillary Clintonová z USA egyptský vývoj noblesně nazývá „úplné předání moci demokraticky zvolené civilní vládě“. I při jen letmém pohledu zvenčí se však situace v Egyptě nejeví z hlediska demokracie právě růžově. Spíše by se dalo říct, že se obloukem od diktatury přes revoluci, vojenský režim, pokusy o hru na demokracii koketující s právem šaría a pokračující vojenský režim s prvky diktatury vrací k čisté diktatuře. Za křiku malé části obyvatelstva a netečného přihlížení mlčící většiny.

Evidujeme pozvolné krůčky, a podle mnohých pečlivě připravovaný plán, jak předat moc nikoli demokraticky zvolené vládě, ale naopak ji vrátit přívržencům bývalého režimu, který tak slavně loni svrhávali revolucionáři nejen na náměstí Tahrír. Kde se stala základní chyba? Nejspíš to tak loni v únoru nebylo zamýšleno, ale v Egyptě po svržení Husního Mubaraka převzala moc armáda, respektive přechodná Nejvyšší rada vojenských sil, jež od té doby řídí zemi a čistě teoreticky by se měla vzdát do 30. června moci, a tím konečně přikročit k systémové změně.

Pomineme-li totiž armádu, pak se v Egyptě stále vše řídí podle staré Ústavy a o legitimnosti možná i demokraticky zvoleného parlamentu rozhoduje Ústavní soud obsazený ještě za Mubaraka. Jediná nově navolená instituce – parlament – se podle čtvrtečního rozhodnutí soudu musí rozpustit. A přestává platit zákon schválený jeho dolní komorou, dle nějž v prezidentských volbách nemůžou kandidovat lidé, kteří se „namočili“ za bývalého režimu. Padá i snaha o vytvoření nové Ústavy, která by předefinovala pravomoci parlamentu a prezidenta.

Egypťané jsou postaveni před „demokratickou“ volbu, z níž nejspíš vzejde vítěz z řad starých struktur, proti kterým vedli revoluci

Jako jemná nuance se pak jeví rozhodnutí vládnoucí vojenské rady, že druhé kolo prezidentských voleb se o víkendu konat bude, přestože to odporuje doplňku Ústavy, který tato rada schválila – že má být nejprve parlament (který teď už není) a až pak prezidentské volby. V nich pravděpodobně zvítězí Ahmad Šafík, voják, bývalý letec, ministr a nakonec poslední premiér za prezidentování Husního Mubaraka.

To už je taková ozdoba na dortu chaosu, jenž v Egyptě momentálně panuje. Jeho obyvatelé jsou postaveni před „demokratickou“ volbu, z níž nejspíš vzejde vítěz z řad starých struktur, proti kterým vedli revoluci. Pokud se plán naplní. Alternativou, pro mnohé také nepřijatelnou, se kterou se však už příliš nepočítá, je vítězství islamistického kandidáta Muslimského bratrstva Muhammada Mursího.

Herečka Hillary a nová demokracie

Na dění v Egyptě se ovšem dá pohlížet i z druhé strany. Kdo vlastně chce v této severoafrické zemi demokracii? Netouží po ní jen nicotná část obyvatel? Šafík skončil v prvním kole voleb druhý za Mursím, dohromady získali téměř polovinu hlasů. Ani jeden nepřipomíná demokrata, a už vůbec ne zpoza Atlantiku. Navzdory tomu tehdy naivové, jako je bývalý americký prezident Jimmy Carter, označili volby za „povzbuzující“.

Možný je i třetí náhled, tentokrát z hlediska USA, který ovšem oficiálně neprezentují. Paní Hillary, hlavní reprezentantku americké zahraniční politiky, představuje v tom nejlepším hereckém světle. Američané nejsou v Egyptě zrovna populární, ale jak se ukazuje, bez jejich vlivu tam nic nefunguje. Clintonová či sám prezident Barack Obama se sice zaštiťují řečmi o demokracii v Egyptě a nejlépe všude na světě, ale dobře vědí, že tahle vize určitě neklapne. S Mubarakem se donedávna spolupracovalo dobře a dlouhodobě a s bývalým prominentem Šafíkem a vojenskou vládou to půjde taktéž...

Ale to jsou jen úvahy. A napadá mě ještě jedna. Než svrhli Mubaraka, bylo příjemné jet do Egypta na dovolenou. Diktatura se jevila jako bezpečná destinace, což také asi i byla – plavky nikomu nevadily, prostě paráda. Teď nás špióni ze CIA, respektive ministerstvo z Černínského paláce varují, že na Sinaji hrozí únosy: Raději tam nejezděte, holečkové! Nebude nám pod egyptským sluncem lépe s americko-egyptsko-vojenským dohledem, který na první pohled ani nezahlédneme? A nemělo by se už konečně přestat s nucením Egypta a dalších zemí, aby se pouštěly do předem ztracených projektů zvaných „nová demokracie“? 

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

A není to spíše varování před Izraelskou invazí na sever Sinaje?

„Teď nás špióni ze CIA, respektive ministerstvo z Černínského paláce varují, že na Sinaji hrozí únosy“

 

No v oficiálním znění onoho varování je také uvedeno: „Negativními faktory jsou zejména pronikání nelegální migrace, pohyb ozbrojených skupin, pašování zbraní a pronikání extrémistů z pásma Gazy.“

 http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/upozorneni_mzv_pro_cesty_do_egypta.html

 

Není tedy toto varování MZV spíše o tom, že reálně hrozí (plánuje se) vojenská akce k zajištění Izraelských vojenských cílů? Tj. zamezení prostupnosti západní hranice do Gazy? Únosy západních turistů by pak byly jen logickou odvetnou reakcí radikálních islamistů, neníliž pravda.

Islamic awakening

Nebylo by jednodušší přiznat si, že země obývané muslimským obyvatelstvem nejsou schopny demokratické vlády, spíše než mávat CIA (netestovatelné, tedy bezvýznamné vysvětlidlo). Žádná ze zemí arabského jara, kterému AlArabyia a další zdroje říká přiléhavěji islamic awakening, nenastupuje rozeznatelnou cestu k demokracii. Spíše se propadají do zmatku, bezpráví, násilí na nemuslimských minoritách a samospádové islamizace... negativ, kterým byly autoritativní vlády schopny relativně dobře bránit. Muslimové mají už jedno státní uspořádání & zákon mají jasně dané od Boha a jsou daleko více religioznější než relativističtí křesťané Západu (která křesťanka by se v orientálních vedrech celoživotně potila pod černým lajntuchem pro potěchu Hospodina?).
V mnohočetných opakováních tak sledujeme propad zemí arabského jara zpět do sedmého století. Replay Iránu 1979 v přímém přenosu... stay tuned. 

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah