reklama

view counter

Proč západní média zamlčují boj čínského disidenta za právo narodit se?

Díky dramatu nevidomého Čchen Kuang-čchenga a dalších Číňanů se svět dozvídá o brutalitě a tragédii čínské „politiky jednoho dítěte“.

Světové události
Michal Semín | 08.05.2012

Životní příběh nevidomého čínského disidenta Čchena Kuang-čchenga začal západní média zajímat, až když tento dlouholetý vězeň čínského režimu pronikl na velvyslanectví USA v Pekingu. Chtěl se na něm ukrýt před pokračující represí čínských úřadů.

Jednotlivým epizodám – od úniku z domácího vězení přes pobyt na velvyslanectví a vynucený převoz do nemocnice až po neúspěšnou snahu o setkání s ministryní zahraničí USA Hillary Clintonovou ujišťující čínskou komunistickou vládu o vynikajících vztazích mezi oběma státy, či verbální příslib čínského ministerstva zahraničí, že se v případě kladného vyřízení může Čchen stát jedním z více než tři sta tisíc studentů, kteří s požehnáním úřadů smějí studovat v zahraničí – se věnovaly zpravodajské agentury.

reklama

view counter

Všimnu si proto aspektu, který sice média zmiňují, ale detailněji nerozvádějí, ani neanalyzují. Disidenství tohoto statečného muže se totiž projevuje především v oblasti, jíž se typické západní lidsko-právní organizace vyhýbají jako čert kříži. Čchen stejně jako mnoho dalších Číňanů pronásledovaných a vězněných hájí lidské právo nejzákladnější – narodit se.

Důsledky čínské populační politiky

Díky těmto Číňanům se celý svět dozvídá o brutálních aspektech čínské „politiky jednoho dítěte“ spočívající v nucených potratech a nedobrovolné sterilizaci žen, vyvlastňování a jiných formách šikany. Ta je uplatňovaná vůči těm, kdo se protipopulačnímu diktátu čínského Úřadu pro plánování rodičovství nepodvolí.

Odhaduje se, že na čínském černém trhu s dětmi se jich každý rok prodá více než 70 tisíc

Sociální důsledky „politiky jednoho dítěte“ jsou tragické. Ve spojení s tradiční čínskou preferencí chlapců vysoce vzrostla infanticida děvčat. Dnešní poměr mezi pohlavími činí 120 mužů na 100 žen v adolescentním věku, což vede k nárůstu vynucených sňatků, únosů žen a prostituci. Mnohé z dětí, které „politiku jednoho dítěte“ přežily, byly rodičům odebrány a umístěny do státních sirotčinců, v nichž však některé zemřely na nedostatek základní péče.

Jak se lze dozvědět z dokumentárního filmu Ztracené čínské děti (v roce 2008 natočila televizní stanice HBO), v důsledku této populační politiky vznikl rozsáhlý černý trh s dětmi organizovaný gangy profesionálních únosců. Odhaduje se, že se na něm každý rok prodá více než 70 tisíc čínských dětí.

Americká intervence zřejmě nebude

Demografické vyhlídky čínské společnosti nejsou také nijak růžové. Na přelomu tisíciletí podporovalo každého čínského důchodce deset pracujících. Bude-li Čína v „politice jednoho dítěte“ pokračovat, odhaduje se, že v roce 2020 bude tento poměr jedna ku šesti a v roce 2050 dokonce jen jedna ku třem. Rostoucí nedostatek dětí povede ke stejným sociálním a ekonomickým otřesům, které čekají evropské státy a vůbec všechny společnosti, v nichž se rodí málo dětí.

Pomůže radikální stoupenec potratů Barack Obama protipotratovému čínskému disidentovi Čchen Kuang-čchengovi?

Na místě je otázka: Proč je o vnitřní čínské genocidě v západních médiích tak málo slyšet? Možná i proto, že ji Západ od počátku jejího provádění v roce 1979, kdy se moci ujal „reformátor“ Teng Siao-pching, podporoval. A také nejspíš proto, že čínská komunistická vláda nečiní v podstatě nic jiného, než jen důsledně využívá výdobytků sexuální revoluce a s ní spojené mezinárodně koordinované populační kontroly, s jejichž prosazováním a následnou institucionalizací je vlivná část dnešních politických a intelektuálních elit euroamerického civilizačního okruhu spjata.

Čchen doufá, že administrativa Baracka Obamy mu bude ochotná pomoci, pokud se jeho situace zásadním způsobem změní k horšímu. Po opuštění velvyslanectví USA a odjezdu Clintonové z Pekingu se však on i jeho rodina obávají, že slib čínských úřadů zveřejněný 4. května na webových stránkách ministerstva zahraničí umožnit jim studijní pobyt USA, zůstane jen na papíře. Pomůže radikální stoupenec potratů Obama protipotratovému disidentovi?

Mám-li soudit na základě zásahu policie střežící prostor v okolí Bílého domu proti skupině aktivistů proti potratům požadujících účinnou pomoc Čchenovi, jehož výsledkem je zatýkání v jejich řadách, nevypadá to s touto americkou intervencí na rozdíl od mnoha jiných zrovna optimisticky. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:9

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Lidská práva a potraty jsou samozřejmě v rozporu,

bohužel nikdo z těch, kdo mají plná ústa lidských práv, podotýkám práv bez povinností a odpovědnosti, to nevidí. Proč? Protože to jsou  lidé, kteří myslí jen na svá individuální práva. 

Evropa na to jde s porodností a potraty jinak než Čína s politikou jednoho dítěte. Univerzální evropský sociální model tvrdě dopadá na rodiny s dětmi. Rodiče pracující, odvádějící daně a přitom vychovávající děti jsou testáni jednak propadáním do chudoby a to s každým dalším dítětem v rodině vychovávaným hlouběji. V době odchodu do důchodu se pak musí o dividendy ze svých vkladů do výchovy dětí rozdělit s bezdětnými.

Ano, i bezdětní mají nárok dostat důchod z prvního pilíře. Správně ale jen do 20% jeho výměry, protože právě tento poměr odpovídá jejich přerozděleným daním věnovaným na výchovu dětí těch druhých. 

Jak z toho? Jednoduše. Je třeba umožnit bezdětným, aby si mohli uložit na důchod peníze, které ušetří tím, že nevychovávají děti. Až půjdou bezdětní do důchodu převážně za své, pak se teprve zase otevře prostor pro dostatek dětí v rodinách pracujících rodičů. 

O jakém nejzákladnějším právu to mluvíte?

Právo narodit se? Jak může mít nevědomý nebo dokonce ještě nepočatý tvor takové právo? (Nevěřím na existenci duše, ani podle mě nezáleží na tom, zda je organismus živý, či dokonce zda cítí bolest, za podstatné považuji vědomí - a byť si myslím, že je třeba přistupovat k jeho hodnocení opatrně a raději jej očekávat i tam, kde pravděpodobně není, jsem přesvědčen, že to není rys pouhé buňky, ani nevyvinutého zárodku člověka, nenarozeného plodu už možná ano - ani člověka nepovažuji za odděleného a nadřazeného všem ostatním tvorům, protože i mnohá jiná zvířata si zřejmě uvědomují sama sebe, byť v různé - liší se druh od druhu - a spíše menší míře, než člověk. Ale předpokládám, že na něco takového byste nebyl ochoten přistoupit, ani kdyby vás to bilo do očí a je tedy mezi námi nepřekonatelný rozpor.) Hrozit se představy, že bych se nikdy nenarodil, je naprosto iracionální: pokud bych se právě JÁ (nebo právě kdokoliv jiný) nenarodil, nikdo se o tom nedozví, natož abych JÁ toho litoval, navíc se nemohou narodit veškerá možná JÁ. A pokud je někdo povinen narodit se, bez možnosti volby, měl by mít alespoň právo zemřít, když už mluvíte o eutanazii.
Samozřejmě, to co se děje v Číně není v pořádku. Lidé by měli mít právo přivést na svět dítě, to už za obhajitelné považuji. Politika jednoho dítěte má zjevně (a měli bychom si cenit hrdinství těch, kdo na to i přes následné perzekuce upozorňují) i další velmi negativní důsledky, přesto, k jejímu zavedení došlo z celkem zřejmých důvodů a netroufám si ji, i přes jednoznačně zavrženíhodné a nespravedlivé praktiky (zejména nucené potraty a sterilizace) odsoudit jako celek. Souhlasím, že není správné prohlásit, že je 'příliš mnoho lidí. Není přijatelné s argumentem 'příliš mnoho lidí' (jako současný stav) lidi zabíjet, ovšem připustit si, že pokud se nepodaří zabránit tomu, aby přibývalo 'příliš mnoho lidí' (budoucí stav), budou trpět v nedůstojných podmínkách, a pokusit se tedy snížit porodnost, je něco jiného. Otázka je, jakými prostředky toho dosáhnout. Autoritativní režimy bohužel narozdíl od demokracie mnohem hůře reagují na kritiku a často ani nedokáží přiměřeně řešit vznikající problémy, natož aby hleděly na dodržování práv jednotlivců, to je ale problém, kterému se tamní obyvatelé musí nejprve postavit sami (my to navíc stále neumíme ani v demokracii).
Možná se vyjadřuji až příliš smířlivě k Číně. To proto, že sám Číňanem nejsem, proto se necítím povolán soudit, či vnucovat své názory, i kdybych znal lepší řešení. Třeba Čchen Kuang-čcheng to činit může a pokud v tom zásluhou diplomacie USA bude moci pokračovat, je to v pořádku. A že se málo zmiňují západní média? Možná je to dobře, skutečně by to bylo pokrytecké, když nejsou schopna kriticky komentovat problémy naší vlastní civilizace (které ovšem osobně nespatřuji zrovna v potratech).

Proč západní média zamlčují boj čínského disidenta?

Asi proto, ze je pan Semin necte. Kazdou chvilku venuji par stranek cinskemu disidentovi.

Přečtěte si titulek pozorně

Ale to já přeci nepopírám, že se o Čchenovi píše! To, o čem se však média nezmiňují, a když, tak jen okrajově, je to, že je bojovníkem za práva nenarozených dětí. A proč se o tom příliš nepíše?  Protože tato práva jsou na Západě porušována stejně (jen s tím rozdílem, že k němu nejsou ženy státem nuceny) jako v Číně...

Nechutné

Ať je důvodem co chce, násilně sterilizovat je snad ta nejkrutější věc, jaká může být člověku uděláno. Číňani už vůbec nejsou daleko od toho, aby začali (tak jako nacisti) odstraňovat "břemena společnosti".
Ano, je to pro nás (Evropany) výhodné, nebude tolik Číňanů, kteří by nás převálcovali, ale za jakou cenu? Také je pro nás výhodné, že nám tenisky vyrábějí černoušci za méně než dolar za den, ale je to tak správně?
Číňanům to nesmíme tolerovat a nesmíme zapomenout. Číňani jsou schopní dělat opravdu příšerné věci, ale tohle je snad jejich největší kousek.
S Čchenem je to tak - nejraději ho rychle zametou pryč, aby to nekazilo "dobré" vztahy a aby se neukázalo, s jakým monstrem se USA paktují. Ale dokud je to výhodné, tak nám to, co se děje neposlušným Číňánkům, kteří rozrušují rovnováhu a klid v zemi, nevadí.

Stát nemá právo lidem nařizovat, kolik smějí mít dětí!

Zamyslete se, prosím, nad tím, co to znamená "příliš mnoho lidí". Že tu je prostě někdo navíc. Někdo, třeba já nebo vy, se neměl narodit. A tak to řešíme nucenými potraty. Nebo, pokud je vám to málo, zlegalizujme eutanázii, ať tu "populační rovnováhu" máme zajištěnou z obou stran.

 

Populační matematika

Pane Semíne, ale Čína zavedla restrikci proto, že se rodilo a do dospělosti přežívalo příliš mnoho dětí. Chybou byla už populační "exploze". Hlavním demografickým problémem vyspělých společností je vysoký věk, kterého se velká část populace dožívá v práceneschopném stavu ... Nikoliv nízká porodnost.

mýlite se

Zdravím,

 

Mýlite se. Fertilita ve většině evropských zemí nedosahuje ani reprodukční úrovně 2,3 dítěte na ženu, která je nutná k udržení populace.  Z toho vyplývá, že prostě vymíráme a je vcelku lhostejné, jestli tobu bude za 100 let nebo 150.  Vysoký věk starších a početnějších ročníků tuto situaci zhoršuje, s tím se dá souhlasit.  Jenže zásadním problémem je nízká porodnost a z toho vyplývající následky, neboť mladších ročníků je méně, než starších. Prostá populační matematika.  Vyšší počet starších lidí vychází v tomto světle jako problém sekundární.  (V ideálním případě by zvrstvení populace bylo více-či  méně stabilní.)

S Čínou je situace složitější, bohužel mílovými kroky směřuje k "evropskému" stavu a to, co se tam děje, je horko těžko omluvitelné, jestli vůbec :/

 

Že to nepovažuje za nepřekonatelný problém neznamená, že se mýlí

To neznamená, že vymíráme, pouze, že se lidská populace bude postupně snižovat (a nemusí se jednat o trvalý jev). Což bude mít jak nepříznivé, tak i příznivé důsledky (zatímco pokud by měla populace dále růst stávajícím tempem, negativní jevy z přelidnění vyplývající by stěží vyvážily to, že ekonomika bude moci fungovat bez zásadních změn o pár let déle).
Co se děje v Číně je opravdu stěží akceptovatelné z hlediska lidských práv, ale je to cesta, kterou si sami zvolili, ponechme tedy na nich samotných, zda to je obhajitelné. (Tím neříkám nekritizujme a mlčme. Říkám jen že nejsme těmi, kdo mají konečné slovo nebo i jen právo přímo o tom rozhodovat.)

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah

view counter