Nový diktátorský typ zrodilo Japonsko

Jmenuje se Tóru Hašimoto. Má dětskou tvář, jasný směr, rychlá řešení a neohrožený styl, kterým hypnotizuje svou generaci. Říká přesně to, co většina mladších Japonců chce slyšet, ale bojí se to vyslovit. Stojí mimo politické strany, ostentativně kašle na politické konvence.

Odpůrci v něm vidí extrémního pravicového populistu, který se profiluje šikanováním nepopulárních menšin, ale jinak bez názoru vlaje směrem, kam právě vane hlas většiny. Někteří Japonci pro jeho styl našli všeříkající název: „hašismus“. Rostoucí fanklub naopak vyhlíží mesiáše, silného lídra, poslední šanci Japonsko zachránit. Jeho podporou si přitom mnoho ze sympatizantů nekonvenčního politika kompenzuje své komplexy a beznaděje. Vždyť dvacet let „nevývoje“ země, deflace a ztracených ideálů pro ně představuje celou ztracenou generaci produktivního života. Ideální podmínky pro příchod diktátora, chtělo by se říct.

reklama

Hašimotovi je třiačtyřicet, byl ósackým prefektem, od listopadu je ósackým primátorem, chce se stát japonským premiérem. Své osudové role v dějinách se rozhodně nebojí. „Japonská politika dnes potřebuje tak silné změny, že by se za ně nemusela stydět ani diktatura.“ Hašimoto našlápnuto má. Založil Svaz obnovy (Iššin no kai), začíná působit celostátně a podle průzkumů si 55 procent voličů v Ósace a okolí přeje, aby právě on a jeho věrní v příštích volbách získali v parlamentu „významný počet křesel“.

Hašimoto: „Japonská politika dnes potřebuje tak silné změny, že by se za ně nemusela stydět ani diktatura.“

Nesnesitelná touha věci změnit

Japonsko nesnáší změny, společnost miluje status quo. Japonština má desítky pojmů a přísloví pro zákulisní vyjednávání věcí, společnost uctívá mnohé techniky hledání konsenzu. Za normálních okolností tento systém existenci fenoménů typu Hašimoto zcela vylučuje. Jenže Japonsko v normální situaci není a ani Japonci nesnesou vše.

Dvě desetiletí stagnace byly pro majoritní společnost dostatečnou motivací, aby ve volbách v roce 2009 z vlády po padesáti letech vyhnala Liberálnědemokratickou stranu (LDP) a instalovala opozičního premiéra. Co ale společnost od nové vlády dostala? Vrcholně trapný finanční skandál nového lídra Ičiróa Ozawy a návdavkem tři premiéry. Na každý rok jednoho. Nezměnilo se nic a frustrace je ohromná.

„V situaci, kdy lidé na vlastní kůži pociťují stagnaci průmyslu, ekonomiku likviduje deflace a klesá počet pracovních míst, v nás roste pocit nutnosti něco změnit. V takovýchto podmínkách Hašimotova jednoduchá řešení snadno najdou odezvu v lidských srdcích,“ podotýká k situaci Akira Janagimoto, současný člen ósackého zastupitelstva zvolený za LDP.

V osobě Hašimota přichází autoritářský populista, bije současné politiky kladivem, třicátníci či čtyřicátníci se baví a odpustí mu mnohem víc, než by si kdo dříve troufnul představit. Místní tisk tak plní stále silnější prohlášení jeho stoupenců. Například:

• „Některé z Hašimotových postupů jsou extrémní. Ale bez extrémních postupů není šance cokoliv změnit.“
• „Nečekáme, že se situace zlepší přes noc. Ale nutně potřebujeme politika jako Hašimoto, aby dostatečně zatřásl systémem.“

A Hašimoto systémem třese. Jím v listopadu poražený protikandidát na úřad ósackého starosty, Kunio Hiramacu (67), na japonské poměry stále relativně „mladý“ politik, rozhodně nebyl druhá liga. Naopak. Šlo o populárního bývalého televizního hlasatele, který měl podporu všech velkých stran včetně komunistů. Přesto Hiramacu nedostal ani polovinu hlasů co nezávislý Hašimoto, kterému se šikovně podařilo postavit na hlavu smysl ósackých voleb. Ty už nebyly o programu pro město nebo prefekturu. Hašimoto z voleb udělal referendum o spokojenosti se stávající politickou reprezentací. A zvítězit na takovémhle bojišti už pro něj nebylo těžké.

Kde se vzal novodobý Hidejoši

Tóru Hašimoto vyrůstal v prostředí absolutní spodiny, v Japonsku již více než sto let oficiálně neexistující „zavržené kasty“ burakumin. Otec i strýc podle dostupných informací patřili k podsvětí, otec navíc spáchal kvůli dluhům sebevraždu. Tórua tak vychovávala matka samoživitelka. Přesto Hašimoto vystudoval práva na prestižní univerzitě Waseda. Nejprve poskytoval právní služby firmám nabízejícím krátkodobé nebankovní půjčky, brzy však zakotvil jako komentátor v televizních show. Jeho hvězda letěla vzhůru.

V únoru 2008 se Hashimoto stal v 38 letech historicky nejmladším japonským prefektem

První spekulace, že skvělý ohlas u diváků by mladého právníka mohl nasměrovat do politiky, se objevily v roce 2007. Hašimoto je rezolutně popíral, z obrazovky ještě čtrnáct dní před svým oficiálním oznámením kandidatury do ósackého prefekturálního parlamentu. Čím více „váhal“, tím silněji zněl hlas jeho sympatizantů. Opravdová tsunami zájmu ho v lednu 2008 vynesla do ósacké prefekturální vlády, kde se nakonec s podporou 54 procent voličů stal v 38 letech historicky nejmladším japonským prefektem. Rekordní byla i volební účast. K volbám dorazilo přes 60 procent voličů. Za posledních dvacet let bývala přitom volební účast maximálně 40procentní.