Mohl za výbuchy ve Fukušimě vrtulník s předsedou vlády?

Nedávné zemětřesení a vlna tsunami nebyly bezprecedentní. Podobná zkušenost z roku 1896 Japonce a hlavně jaderné energetiky nepoučila.

Světové události
Ondřej Hýbl | 05.05.2011
„Ne“ jaderným elektrárnám, hlásají znaky na transparentu Japonce, který svůj nesouhlas přišel demonstrovat 23. dubna před sídlo společnosti TEPCO v Tokiu.

Ani dva měsíce po zásahu fukušimské atomové elektrárny zemětřesením a vlnou tsunami není jasný rozsah škod, harmonogram likvidace havárie ani celková míra znečištění prostředí. Jistý posun však ve vývoji situace pozorovat lze. I japonská mainstreamová média již začínají připouštět, že viníkem současného stavu patrně nebude jen přírodní pohroma, která spíše pouze odhalila totální nepřipravenost na podobné události. Současná situace též svědčí o fatálním selhání systému kontroly jaderných zařízení.

Konečné řešení? Zatím samá voda…

Základní situace v jaderné elektrárně Fukušima 1 zůstává i na počátku května bez velkých změn. Likvidační tým stále trápí především zhruba 70 tisíc tun vysoce kontaminované vody v podzemí reaktorů 1 až 3. Nadále se také nedaří obnovit systém chlazení vyhořelého paliva a přes proklamace společnosti TEPCO zůstává nejasná technologie konzervace reaktorů. Situaci komplikují chybná nebo neúplná data, která firma poskytuje veřejnosti.

TEPCO nedávno zveřejnilo podezření na poškození těsnosti stěn bazénu s vyhořelým palivem nad odstaveným čtvrtým blokem elektrárny. Je v nich uskladněno 1500 použitých palivových článků, avšak chladící systém je nefunkční a tak je do bazénů kontinuálně přiváděna další chladící voda, zhruba 140 až 210 tun denně. Hladina přesto řádově o desítky centimetrů zaostává za stavem, který by měl odpovídat výpočtům. Pokud kontaminovaná voda skutečně prosakuje nebo uniká netěsností do prostoru již dříve odstaveného reaktoru, bude muset TEPCO řešit další závažný problém, který stabilizaci situace v elektrárně opět odsune.

Likvidační tým stále trápí především zhruba 70 tisíc tun vysoce kontaminované vody v podzemí reaktorů 1 až 3

Obavy o těsnost bazénu jsou bohužel na místě. V prvních dnech havárie, kdy záchranáři věnovali veškerou pozornost čerstvě odstaveným blokům 1 až 3 a na kontrolu skladu s palivem nad blokem 4 „zapomněli“, se z bazénu odpařila chladící voda, vybouchl vodík a následně vznikl požár. Dnes lze jen hrubě odhadovat, v jakém stavu budova i vlastní bazén jsou.

Za průlomové lze označit prohlášení vedení firmy TEPCO z minulého týdne, kde firma načrtla hrubý postup a časové schéma likvidačních prací. Do konce června plánuje vybudovat čističku chladící vody, kterou by tak po odmoření bylo možné opakovaně používat ke chlazení reaktorů i vyhořelého paliva. Díky čističce by se pak neustále nezvyšoval objem kontaminované vody v systému, což se právě za současného stavu děje. Dále vedení společnosti TEPCO plánuje do šesti až devíti měsíců havárii zcela vyřešit, elektrárnu zakonzervovat a začít s postupnou rekultivací postižené oblasti.

Jenže – jak dlouho bude stavba jímky k chemickému odmořování vody a souvisejícího potrubí trvat – lze odhadnout jen stěží. K plánu se navíc velice skepticky stavějí pracovníci přímo na místě. Jeden ze členů likvidačního týmu (pod podmínkou zachování anonymity) pro televizi NHK označil tento plán v daném termínu za technicky nereálný. TEPCO navíc muselo přerušit i přečerpávání vody z podzemních jímek do nádrží, které má v současné době k dispozici, a to kvůli podezření z jejich netěsnosti.

Ve čtvrtek TEPCO poprvé od vypuknutí havárie vyslalo techniky přímo k reaktorům, aby přesněji zjistili míru poškození. Hodnoty radiace právě v blízkosti reaktoru 1 dosahovaly dle měření pomocí robotických vozítek hodnot 1100 mSv/hodinu, tedy více než čtyřnásobek nově zvýšené roční povolené dávky pro jednoho pracovníka. TEPCO proto u vstupu do bloku 1 buduje přetlakový stan, který by měl zabránit úniku radioaktivního prachu do okolí. A naopak do objektu má být systémem trubic vháněn vzduch, čímž by se mělo upravit prostředí pro práci.

Opravdu nečekaná tsunami?

Míra pravděpodobnosti nečekaného vývoje a prudká eskalace havárie s každým dnem klesá. Hodnoty radioaktivních prvků v pitné vodě tokijského vodovodního řádu klesly pod měřitelné hodnoty a do evakuovaných zón již před časem nastoupila policie a vyhledává pohřešované. S jistým uvolněním se tak začínají objevovat již i v japonských médiích otázky po přesných příčinách současného stavu. Klíčové bude precizní vyšetření událostí ve Fukušimě v prvních hodinách po odstavení reaktorů. Není pochyb o tom, že jediným důvodem odstavení reaktorů bylo zemětřesení a následná vlna tsunami. Je-li však příčinou následné havárie, požárů, výbuchu vodíku a úniku radiace jen a pouze naprosto neočekávatelné řádění živlů, v tom již taková jistota nepanuje.

Předně – o přírodní katastrofě s následnou vlnou tsunami se hovoří jako o „zcela bezprecedentní přírodní zkáze, která kdy Japonsko postihla“. Zemi však v roce 1896 zasáhla vlna tsunami, která dle dnešních propočtů dosahovala maximální výšky asi 38 metrů. Je-li na základě této zkušenosti rozumné stavět jadernou elektrárnu na pobřeží, v seizmicky aktivní oblasti, chránit ji vlnolamem o výšce šesti metrů a veškeré záložní elektrické zdroje umístnit do jednoho místa, de facto na úrovni nevzedmuté mořské hladiny, je tématem k hluboké reflexi.

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah