Kyberpohled do budoucnosti: Svět je pekelná noční můra

Svět je dnes složitější než kdy jindy. Paradoxně jediným populárním médiem, které jeho komplexitu věrohodně reflektuje, jsou počítačové hry. Právě z média, jež většina z nás považuje za pouhou zábavu pro mladistvé, se pozvolna stává zprostředkovatel budoucnosti – a ta není zrovna dvakrát růžová. Čeká nás komunismus, atomová válka a život připomínající pekelnou noční můru. Tedy alespoň podle hráče vystupujícího pod přezdívkou Lycerius, který již celé desetiletí „paří“ strategickou počítačovou hru Civilization II. Na webu Reddit před pár dny zveřejnil své fascinující zkušenosti.

„Už deset let hraju počítačovou hru Civilization II. I přesto, že je už dávno zastaralá, jsem jí fascinován. Zajímalo mě, jak daleko se v ní dá dostat do budoucnosti a jak bude budoucnost vypadat,“ začíná Lycerius své vyprávění. Než se s ním vydáme na cestu časem, je třeba si říci, o co v Civilization II jde.

reklama

Civilizace II

Jedná se o strategickou počítačovou hru z dílny Sida Meiera. Oproti jiným podobným hrám má široký záběr co do epochy, v níž se odehrává: Civilization II začíná v roce 4000 před naším letopočtem a hráč postupně přichází s řadou inovací, jakými jsou například zpracování železa, psaní, jízda na koni, později střelný prach, železnice a spalovací motor a nakonec tanky, jaderná energie a lety do vesmíru. Podstatou hry je úspěšně řídit svou říši a moudře rozdělit prostředky mezi armádu, vědu, rozvoj měst, průzkum, obsazování nových území a podobně. Hráč se při hře setkává s jinými civilizacemi, které jsou řízené počítačem nebo dalšími hráči. S nimi může soupeřit o území, bojovat pomocí vojenských jednotek, vyjednávat mír či spojenectví.

Hra byla uvedena na trh v roce 1996. A jak uvádí britský deník The Guardian, který si Lyceriova vyprávění všiml jako první, většina normálních lidí ji přestala hrát v roce 1997 jak herního, tak i reálného času. Lycerius pokračoval dalších dva tisíce let a nestačil se divit, když se herní svět pod jeho dohledem záhy proměnil v orwellovskou dystopii.

1700letá válka

„Svět je pekelná noční můra plná utrpení a zkázy,“ překvapeně konstatuje ve svém líčení Lycerius. V roce 3991 našeho letopočtu zbývají už jen tři supervelmoci: Keltové (Lycerius), Vikingové a Američani. Soutěžící o to malé množství přírodních zdrojů, které na planetě ještě zbylo poté, co tucty jaderných válek přeměnily rozsáhlé části země v neobyvatelnou pustinu. Ledovce v důsledku nepřetržitých atomových výbuchů roztály. A tak se téměř každý centimetr země proměnil v zaplavenou bažinu, jež je zemědělsky nepoužitelná.

To je vše, co zbylo z Japonska, Řecka a národa Siouxů. Pár malých měst rozesetých v rozsáhlé pustině plné močálů, jaderného spadu a starých silnic. Většina měst zcela zmizela.

Velká města jsou minulostí. Přibližně devadesát procent světové populace zemřelo na následky jaderné války anebo hladomoru. Inženýři jsou neustále zaneprázdněni budováním silnic, aby se nová vojska mohla dostat na frontu. Hlavní tahy vzápětí v protiútoku ničí nepřátelé. Nezbývá čas na čištění močálů či odstraňování radioaktivního odpadu.

Zajisté jste už slyšeli o stoleté válce. Co ale říkáte na válku 1700letou? Tři zbývající národy mezi sebou bojují na život a na smrt posledních téměř dva tisíce let. „Mír se zdá být nemožný. Kdykoliv se podepíše nějaká dohoda, Vikingové či Američané zahájí překvapující útok, často jadernými zbraněmi. Předpokládám tedy, že mír nastane, jen pokud se mi podaří je zničit. V opačném případě se válka potáhne donekonečna,“ soudí hráč.

Tato frontová linie se nepohnula již téměř 1000 let. Kdykoliv konvenční vojska začnou postupovat, jsou jednoduše smetena jadernými bombami. Nadvláda nad těmito městy se často mění, žádná ze stran je ve svých rukou dlouho neudrží.

Jediné formy vlády, které zbyly, jsou dvě teokracie a komunismus v podání Lyceria. „Chtěl jsem udržet demokracii, ale senát mě vždy přehlasoval, když jsem se pokusil vyhlásit válku dřív než Vikingové. Senát tak dlouho zdržoval mé útoky, až veškeré plány ztratily smysl. Byl jsem tak donucen demokracii zhruba před tisícem let zrušit. Jednoduše ohrožovala mé impérium. Lid mě teď samozřejmě nenávidí a každých pár let v srdci mé říše dochází k masivním vzpourám, které musím potlačovat, což oslabuje mé válečné tažení,“ popisuje potíže se svým virtuálním světem Lycerius a dodává, že z válečného hlediska došlo k absolutní vyváženosti.

Všechny tři velmoci, které na světě zbývají, vlastní veškeré dostupné technologie. Nikdo nemá navrch. Na frontu je potřeba neustále posílat nové tanky. Nezbývají čas ani prostředky starat se o města plná vyhladovělých lidí. „Mým cílem na další roky je pokusit se ukončit válku a inženýry pak využít k tomu, aby vyčistili močály a zbavili se odpadu, aby šlo zase začít se zemědělstvím. Chci ten svět obnovit. Nejsem si ale jistý jak,“ končí svůj herní report Lycerius.

Orwellowská analogie

Tři velmoci, komunismus jakožto jediná funkční politická ideologie, konec technologické inovace, neustále vznikající a zanikající mírové dohody a nekonečné válečné spory a jeden vůdce, který se stále dívá – nepřipomíná vám to něco? Správně, Lyceriovo vyprávění je jak vystřiženo z románu George Orwella 1984. Stačí se podívat na spisy fiktivního Orwellova disidenta Emanuela Goldsteina Teorie a praxe oligarchického kolektivismu – konkrétně na třetí kapitolu nazvanou Válka je mír: