Konečná zpráva o Fukušimě: Nehodu způsobil lidský faktor

V první polovině července přinesla vyšetřovací komise japonského parlamentu zprávu, ve které označila havárii jaderné elektrárny Fukušima 1 nikoliv za nevyhnutelný následek přírodní katastrofy nepředpokládatelného rozsahu, jak o problému vždy informoval provozovatel elektrárny, společnost Tokyo Electric Power Co. (TEPCO), ale za nehodu zapříčiněnou člověkem. Podle zprávy k ní vedly zákulisní dohody mezi provozovatelem elektrárny, kontrolními orgány a vládou.

K diskuzi o příčinách paralýzy krizových systémů elektrárny ale nově přispělo i TEPCO. Po ročním intenzivním tlaku médií, právníků, bývalého premiéra i japonské veřejnosti tak aktuálně státem kontrolovaný kolos minulý týden zveřejnil 90 minut záznamů videokonference mezi zasaženými elektrárnami Fukušima 1, Fukušima 2, elektrárnou Kašiwazaki – Karia v Niigatě a centrálou firmy. Jde o výtah z událostí ze dnů 12. až 15. března 2011, tedy z počátku startující havárie.

reklama

Podle zprávy vyšetřovací komise není možné vyloučit, že by obdobné problémy Fukušimu nepostihly, ani kdyby nebyla zasažena přílivovou vlnou tsunami

Co odhalilo parlamentní vyšetřování

Nejdůležitějším závěrem parlamentní zprávy je bezesporu poznatek, že fukušimské havárii bylo možné předejít. Za hlavní příčinu katastrofy totiž vyšetřovací skupina označila „nadstandardní zákulisní úmluvy mezi provozovatelem elektrárny, vládou a regulátorem a nedostatečný výkon správních pravomocí výše uvedených subjektů“.

Dlouhodobým kritikům uzavřeného energetického světa ovládaného de facto monopolními hráči typu TEPCO, kteří jsou příliš velcí a příliš vlivní na to, aby je někdo skutečně kontroloval, se touto zprávou dostalo první oficiální podpory. Parlamentní zpráva mimořádně silně kritizuje ležérní přístup regulátorů a téměř nulový tlak na dodržování v době před katastrofou existujících, platných a teoreticky tedy i vymahatelných bezpečnostních standardů. „Napříč vyšetřovací skupinou naše komise narážela na ignoranci a aroganci, naprosto neodpustitelnou u jakéhokoli jednotlivce či subjektu, který pracuje s radioaktivním materiálem. Odkryli jsme ostentativní pohrdání jak globálně uznávanými standardy, tak elementární bezpečností veřejnosti.“

TEPCO si vysloužilo kritiku zejména za upřednostňování ziskovosti výroby před její bezpečností, když zápasilo s klesajícími výnosy. „TEPCO sice veřejně hlásalo politiku Bezpečnost nade vše, ale v reálu bezpečnost výroby padla na oltář jiných manažerských priorit.“ Podle reportu také není možné vyloučit, že by obdobné problémy Fukušimu nepostihly, ani kdyby nebyla zasažena přílivovou vlnou tsunami. K podobné katastrofě by teoreticky mohlo stačit pouhé odstavení reaktorů po větším zemětřesení v regionu. Což zejména v Japonsku spadá do množiny rizik naprosto reálných.

Parlamentní komise požaduje i další zevrubné prohlídky na všech v Japonsku existujících rektorech a upozorňuje, že kterýkoliv z reaktorů postavených před rokem 1981, kdy byly v Japonsku zavedeny základní bezpečnostní standardy pro jaderné elektrárny, může pro zemi znamenat stejné nebezpečí jako Fukušima. Takových reaktorů čeká na své možné znovuuvedení do provozu 21.

Zjištění komise budou mít nepochybně vliv na komplexní přepracování energetické koncepce země. V roce 2010 aktualizovaná energetická strategie počítala k roku 2030 s nárůstem elektrické energie získávané z jádra až na 50 procent, oproti současným 30 procentům. Premiér Jošihiko Noda se sice k tomuto problému zatím přímo nevyjádřil, nicméně odhaduje se, že on sám bude prosazovat snížení závislosti na jádru k roku 2030 na 15 procent. Hodně elektráren se tedy svého restartu nejspíš nedočká a země bude muset hledat energetické alternativy.

TEPCO odpovědnost doposud odmítala s odkazem na výsledky vlastního šetření, které „prokazovalo“, že rozsah katastrofy byl ve všech směrech nepředvídatelný

Například v oblasti geotermální energie má Japonsko možnosti značné. Má ale rovněž ohromné rezervy v oblasti úspor. Radikální celospolečenská změna myšlení ohledně tepelné izolace objektů by mohla přinést ohromné úspory energie v zimě i v létě. Státní investice do sjednocení národní přenosové soustavy by pak mohla pomoci jednak rozhýbat stagnující domácí ekonomiku, ale hlavně zbavit Japonsko syndromu „dvou frekvencí“, které v případě výpadku elektráren v části Japonska vylučují dodávky energie z nepostižených území.

Anachronismus, kdy i dnes má polovina spotřebitelů v síti 50 Hz a druhá polovina 60 Hz jenom proto, že na konci 19. století první výrobci elektrické energie pořídili své generátory jeden v USA a jeden v Německu, se v zemi stíhané častými zemětřeseními ukázal být hodně nepraktický. Pokud inspirace Fukušimou povede až sem, může být částečný odklon od jádra pro Japonsko nakonec zpráva dobrá.

Krizové scénáře jako formalita

Zpráva expertní komise snad také způsobí revoluci v přípravě krizových scénářů a záchranných postupů pro případy havárií v průmyslových zařízeních. Japonsko tyto krizové scénáře samozřejmě má. Bohužel ne vždy funkční a realizovatelné, a to nejen v případě jaderných elektráren. Krizové manuály mnohdy existují jen pro formu a na papíře, nikdo jejich byť jen teoreticky možnou realizaci nepředpokládá. Kam tenhle bohorovný přístup vede, bolestně odkryla právě Fukušima.