Kdy se dozvíme, proč Benedikt XVI. rezignoval?

Možná, že papež utíká ze strachu před vlky, o čemž hovořil na začátku svého pontifikátu, interpretuje Michal Semín bezprecedentní abdikaci.

Světové události
Michal Semín | 28.02.2013

„Modlete se za mne, abych ze strachu neutíkal před vlky,“ tato slova zazněla v první papežské homilii po konkláve v roce 2005, na níž byl náměstkem Kristovým zvolen kardinál Joseph Ratzinger. Víme dnes, 28. února, kdy se Benedikt XVI. s papežským úřadem loučí, koho tím měl na mysli?
Tato v katolické církvi bezprecedentní abdikace je obestřena tolika nejasnostmi a otazníky, že není v mých silách předložit její důkladnou, a už vůbec ne snadno verifikovatelnou analýzu. Navzdory tomu se pokusím o určitou interpretaci na základě dostupných informací.
V jejím rámci se pak nevyhnu ani několika, snad rozumně podloženým spekulacím. Přitom některé souvislosti a vývody nemusejí být příliš srozumitelné těm, kdo právě se odehrávající drama nesledují očima víry, píše Michal Semín.

Benedikt XVI. je považován za konzervativce, jehož některá rozhodnutí v papežském úřadu měla zpochybnit reformy přelomového Druhého vatikánského koncilu (1962–1965). Za příklad je uváděna jeho rehabilitace takzvané tradiční mešní liturgie vracející do katolické církve vedle latiny i gregoriánský chorál a starobylé liturgické obřady nebo snaha najít společnou řeč s kritiky koncilových změn sdružených ve stále početnějším Kněžském bratrstvu sv. Pia X.

Jakkoli není sporu, že Benedikt XVI. o některých reformách smýšlí kriticky, byl, je a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by tomu mělo být v budoucnosti jinak, mužem koncilu. Zúčastnil se jej v roli poradce liberálního kardinála Fringse a zasadil se o prosazení některých formulací do koncilových dokumentů, jež se obsahově liší od dosavadních výroků učitelského úřadu katolické církve.

Je to například jím obhajovaný termín „subsistit in“. Tím měla být rozvolněna plná, a tedy i výlučná totožnost církve Kristovy s církví katolickou, což byl naukový předpoklad pro zapojení katolické církve do ekumenického hnutí vzniklého v protestantismu. Ekumenické smýšlení je dnes v katolické církvi do té míry rozšířeno, že zřejmě ani většina moderních katolíků nepovažuje svou církev za v pravém slova smyslu jedinou, ale jen za součást širšího církevního subjektu, v němž je katolická tradice pouze jednou z více cest či větví.

Spor o Druhý vatikánský koncil

Mrzí-li dosluhujícího papeže, že mnohé svoje konzervativní postoje nemohl v pokoncilní katolické církvi prosadit, pak je to tím, že i jeho přičiněním byl prosazením principu kolegiality podlomen papežský primát. Dle tohoto principu se biskupský sbor jako celek i jednotlivé národní episkopáty chovají, jako by jejich postavení a působení v katolické církvi bylo na papeži nezávislé. Jen proto biskupské konference ve světě neuvedly některá papežská nařízení z minulých let do praxe a neposlušní biskupové nebyli pohnáni k zodpovědnosti.

Koncilové změny nevnesla do katolické církve média, ale papežové, biskupové a nižší klérus v návaznosti na dokumenty Druhého vatikánského koncilu

Benedikt XVI. ví a mnohokrát se v tom smyslu i veřejně vyjádřil, že katolická církev po koncilu, který měl předznamenat jakési „druhé letnice“ (termín Jana Pavla II. pro stále nepřicházející církevní obnovu), prochází vážnou věroučnou, liturgickou, mravní i čistě administrativní krizí. A uvědomuje si, že ve jménu Druhého vatikánského koncilu bylo do života katolické církve vneseno mnoho škodlivé nauky i praxe – například ve své přednášce k římskému kléru 14. února, v níž se snažil rozlišit koncil Otců od koncilu mediálního, jako by k církevnímu úpadku koncil ničím nepřispěl.

Tento názor je však těžko obhajitelný. Koncilové změny totiž nevnesla do katolické církve média, ale papežové, biskupové a nižší klérus v přímé návaznosti na dokumenty Druhého vatikánského koncilu. Tento omyl je však pro pochopení Benediktova pontifikátu a jeho rozhodnutí abdikovat podstatný.

Muž koncilové revoluce

Krátce po svém zvolení papežem vyhlásil za základ svého působení na Petrově stolci takzvanou hermeneutiku kontinuity, jejímž prostřednictvím chtěl syntézou tradice a katolickou církví v minulosti odsouzeného modernismu dospět ke smíření stoupenců a kritiků koncilové ideologie a k očistě katolické církve od krajních a vzájemně nesmiřitelných postojů. V tom však selhal a, po pravdě řečeno, jinak to ani dopadnout nemohlo.

Obhájci koncilových reforem dobře vědí, že katolická církev jejich názory dříve rezolutně odmítala a nyní se brání, aby se na tom cokoli měnilo. Takzvaní tradicionalisté pro změnu poukazují na to, že církevní krize není daná nedostatečným přizpůsobením se duchu světa, ale naopak odmítnutím toho, jak smýšlela a jednala v dobách minulých.

Není pravda, že odstoupením z úřadu Kristova náměstka Benedikt XVI. jen napodobil několik svých předchůdců ze středověku a raného novověku

Nakonec i Benediktova abdikace ukazuje, nedočkáme-li se nějakého překvapivého rozuzlení, o němž si dovolím zaspekulovat v závěru, že je spíše mužem koncilové revoluce než konzervativním papežem. Není totiž pravda, jak tvrdí jeho apologeti, že odstoupením z úřadu Kristova náměstka jen napodobil několik svých předchůdců ze středověku a raného novověku.

Katolická církev není nadnárodní korporace

Benedikt XVI. je totiž historicky prvním papežem, který se vzdal papežské služby z vlastního svobodného rozhodnutí, bez zřejmého vnějšího nátlaku, s odvoláním na svůj pokročilý věk a chybějící síly k plnému výkonu svých funkcí. Ten, kdo je schopný hodinové a intelektuálně zdatné rozpravy s posluchači, aniž by četl z předem připraveného textu, jak tomu bylo při setkání Benedikta XVI. s římským klérem krátce po oznámení úmyslu abdikovat, se nejeví jako nezpůsobilý k dalšímu působení na papežském stolci.

Zobrazit diskusi
Reakcí:7

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Papež sv. Pius X. r.1909 měl

Papež sv. Pius X. r.1909 měl vidění: „Papež opustí Řím a při útěku z Vatikánu bude muset překračovat mrtvá těla kněží!“ R.1914 spatřil papeže stejného jména, jaké bylo jeho, který klopýtal přes těla spolubratří a pak byl zabit. Spekuluji. Jeden papež bude zabit, tj. Josef Ratzinger = Benedikt XVI. (má stejné jméno Josef jako měl sv. Pius X. = Josef Sarto) a druhý papež František = Jorge Mario Bergoglio proto provede zasvěcení Ruska pod ochranu Neposkvrněné Panny Marie. K této spekulaci mě přivedl článek Michala Semína. Detaily a kontext na: http://cs.gloria.tv/?media=410336

Církev je spíše hřiště, než ideologická sekta

Kdo vzdělán v sektě socialismu ovšem zhrzen a zklamán. Jistě má církev pravidla, směrnice, hranice, ..ale proces života už je dost volný. Kdo chce víc, může se zapojit do řehole, nebo se vrátit k judaismu. Ale ani ten už není, co býval, zkázou Chrámu zbylo jen rabínství, řád, struktura .. spíše v knihách.

 

"Jaký si to uděláš, takový to máš", i v církvi. Máš jistě tradici, zkušenosti, doprovázení autorit, obřady, vzdělání, kulturu..je toho habaděj. Ale co s tím je dost na tobě samotném. Jistě byl pro prosté sepsán katechismus, návrh aktuálních  odpovědí na obvyklé dotazy. Jistě je právní kodex, ale už právní školy jsou různé. Jistě je systematika (dogmatika), ale jen jako vymezení, kam ještě a kde už ne. Co je odpad a co jen disciplina pro sociální život nezbytná. Řeší jen problémy, potíže, ne co k svačině.  Tak i morální a jiné systémy, které kvalifikují autority v církvi, aby byly kompetentní, ale absolutní řešení to ještě není, víc směrnice, nebo plot, aby nepřekročitelné nebylo překročeno.

 

Stačí si otevřít klasické křesťanské texty, spíše příležitostné, nahodilé, lidové. Je ovšem i almara patrologie řecky i latinsky, kde více. A protože se ctí kontinuita, kde poutník kolísá, vrací se tam, kde ještě šel pevně. Převzata i židovská svatá písma, nejprve žalmy tedy písně, k nim apokalyptické tradice, Daniel, nově přečteni proroci. Bývá zklamán i studující teologie, více otázek, než odpovědí. Nechť si to najde hebrejsky, když nechápe překlad, kde není hebrejsky, nechť si udělá rekonstrukci do toho jazyka, i aramejština mu pomůže. A když to hebrejská tradice nezachovala, není to ani v komentářích Talmudu, třeba arabština?

 

Český vlastenec zuří, proč mu stát nezařídí něco jednoduššího, něco jako je reklama v televizi, aby měl jasno. Ovšemže základní je celkem evidentní, ale kdo chce víc ba všechno, dostane zabrat. Naštěstí papežství jen služba, tu úkol matek a otců méně zbytný. Nejen počnou a matka porodí, ale i vychovají i papeže.Dobře, nebo lépe? To je na nich. Podobně učence i dohlížející či provázející duchovní. Tu si každý podle gusta může vybrat, kdo mu blízký, kde pro něj důvěra, kde bezpečí. Plošná služba je také fajn, ale jako všechno obecné má své limity. Mně osobně dali více protivníci, než sympatizanté, odlišnosti si vážím, ale jak píšu víše, čtl jsem i toho Daniela, neb nejsem junior ani žena a tak mne prorok nemůže tolik vyděsit, naopak, je mi útěchyplný.

Zajímavý článek,

děkuji.

Vcelku dobry clanek,

ktery vsak hresi tim, ze autor nic nevi o Vatikanu a jeho zahradach ani nezna posledni papezovy proslovy. Proc papez rezignoval je v hlavnich rysech znamo, Vatikan jiste nebude vytrubovat podrobnosti, ostatne ani to neni treba. 

Osobnost emeritního pontifika není tajemství

Desetiletí psal často i v souborných dílech, desetiletí přednášel, kdokoliv mohl mu klást dotazy a obdržet odpověď.  Po šoku z konce války dbal o konsistenci, oběti války na prohrávající straně lze také donedávna osobně poznat. Bezmocné stáří, bez cestování, bez vyčerpávajících  odpovědí, bez zodpovědnosti... k němu prostě nepatří. Tak zdravě resignoval i náš poslední korunovaný král a císař Ferdáček, jak se ukázalo, velmi moudře.Hranice věrnosti a chamtivosti je tekutá, škoda, že Franci to už nezvládl.

Vynikající článek !!!

Michal Semín nasal jako vždy brilantní článek. Zatím jsem na dané téma nečetl v našich médiích nic, co by sneslo srovnání. Bravo!!!

katolický investigativec

Je milé sledovat katolíka, který se nebojí klást otázky a pokoušet se na ně hledat odpovědi. Jen tak dále!

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah