Kam se čeští šizuňkové hrabou na Japonce

Japonská Komise pro dohled nad burzou a obchodem s cennými papíry (SESC) zastavila 24. února činnost investičnímu fondu AIJ. Ten spravuje peníze menších institucí firemního penzijního zabezpečení a nebyl schopen na svých účtech dohledat většinu prostředků, jež měl mít účetně k dispozici. SESC připravuje trestní oznámení na prezidenta AIJ Kazuhiko Asakawu a dalších dvanáct členů širšího vedení.

Jak úřady, tak média zatím nemluví o defraudaci, ale spíše o nekompetentnosti a nezodpovědnosti při správě cizího majetku. Aféra tedy spíše připomíná „model Olympus“, kde podle dostupných indicií nikdo prostředky přímo nezpronevěřil, ale odepsal je sérií chybných rozhodnutí a následnou snahou své počínání zakrýt.

reklama

Managementu investičního fondu AIJ se podařilo naakumulovat ztrátu 185,3 miliardy jenů (asi 43 miliard korun). Na finančních operacích s takzanými futures kontrakty dokázali investiční manažeři spálit 90 procent svěřeného kapitálu. Pro zakrytí ztrát vedl fond AIJ deset let fiktivní účetnictví a kontrolním orgánům podával falešné účetní závěrky. Fond spravující důchodové prostředky 74 firemních penzijních záložen, respektive prostředky asi 880 tisíc zaměstnanců, od roku 2002 ani jednou nepodstoupil kontrolu účetnictví externím auditorem. Naopak publikoval falešné investiční výsledky ve snaze získat důvěru nové klientely. Některé z firemních záložen měly v produktech AIJ alokováno až 30 procent hodnoty aktiv svých vkladatelů. Jestli existuje šance, jak se k prostředkům na penze dostat, v tuto chvíli není známo.

Novináři odhalili, že většina „proinvestovaných“ prostředků z AIJ zahájila svoji cestu za „zhodnocením“ transferem z Japonska na Kajmanské ostrovy. Údajně z důvodů daňové optimalizace očekávaných výnosů. Bez zajímavosti není, že fond ještě v polovině února lákal nové investory z řad firem nabízejících zaměstnancům výhodnější „podnikové důchodové pojištění“ na roční zhodnocení vkladu ve výši 10 procent, do deseti let pak sliboval prostředky vkladatele zdvojnásobit. Odtud spíše vane přídech strýčka Madoffa.

Kterým směrem se bude vyšetřování skutečně ubírat, zatím odhadnout nelze. Nicméně problém je širší – nejde totiž jen o fond, který prošustroval miliardy, ale zřejmě o důmyslnou síť korupce zasahující státní správu, která se v Japonsku v posledním desetiletí rozbujela.  

Ama kudari neboli Sestup z Nebes

Kazuhiko Asakawa pracoval pro investiční společnost Nomura. V roce 1989 se osamostatnil a založil fond AIJ. K náboru klientů z řad firemních záložen penzijního pojištění využíval lobbingu penzionovaných úředníků ministerstva práce, zdraví a sociálních věcí, pod které agenda důchodového zabezpečení spadá. Penzionovaní úředníci, zejména pak zaměstnanci státní Agentury sociálního pojištění (SIJ), byli fondem najímáni jako konzultanti, školitelé či prodejci finančních produktů.

Vysocí úředníci ze státní Agentury sociálního pojištění nastupovali po odchodu do důchodu „druhou kariéru“ ve vedení penzijních a investičních fondů

Právě role bývalých státních úředníků v současném skandálu je hlavní bod, na nějž chce současný ministr práce, zdraví a sociálních věcí Joko Komijama zacílit vyšetřování. Hodlá důkladně rozplést síť mezilidských vztahů mezi kontrolními orgány v oblasti důchodového pojištění, státní agenturou SIJ a vedením soukromých investičních fondů, které v oblasti zhodnocování prostředků firemního důchodového zabezpečení podnikají.

Komijamův počin by byl v případě úspěchu vskutku zásadní. Od roku 1999 totiž minimálně 23 vysokých úředníků z agentury SIJ nastoupilo po odchodu do důchodu „druhou kariéru“ právě ve vedení penzijních a investičních fondů, které budoucí penze spravují či zhodnocují. Třiadvacet úředníků je však pouze číslo oficiální. Deník Mainichi Shinbun přinesl informace, podle nichž do roku 2005 ve vedení soukromých investičních fondů zakotvilo až 70 procent všech odcházejících vedoucích pracovníků agentury SIJ. Konkrétně mělo jít o 500 až 600 penzionovaných úředníků. Japonština má pro tento proces velmi poetický výraz: Ama kudari. Doslova Sestup z Nebes.

Jde o princip, kdy do penze odcházející vysoký úředník ministerstva, jiné státní instituce či kontrolního úřadu nastupuje do soukromé společnosti, která je oním úřadem regulována, či ještě lépe, od dané státní instituce získává zakázky. Pro takovou firmu jsou znalosti, ale zejména aktivní osobní kontakty nového pracovníka na správný úřad velkou hodnotou. Naopak, zaměstnanci státních institucí nemají důvod proti systému bojovat, protože do penze jednou musí každý, ale ne každý má šanci na krátkou, ale velmi dobře placenou „druhou kariéru“. Sofistikovanějším postupem pak je založení konzultační společnosti, která soukromému subjektu prodává služby. Přímých úplatků při zadávání zakázek pak již netřeba. Firem v oboru existuje jen určitý počet a na každého vyjde řada zhruba stejně často.

Spokojeni jsou všichni – vyjma stále více se zadlužujícího japonského daňového poplatníka. Nejlépe tato spolupráce fungovala v resortu dopravy, kdy elity místní obdoby ŘSD přecházely do vedení firem, které pro ŘSD stavěly. Až povědomí o této praxi dá návštěvníkovi Japonska odpověď na otázku, proč je v zemi tolik státem financovaných, ale prakticky nevyužívaných letišť a proč bylo vlastně vůbec do krajiny za státní peníze vylito tolik betonu.