Jak se izraelští špioni „štengrují“ s Američany

Nedávno se v médiích objevila téměř anekdotická zpráva. Šéf buňky CIA v Tel Avivu zjistil, že se mu „někdo“ doma hrabal v zařízení na utajovanou komunikaci s jeho ústředím v Langley. Jeho předchůdci se prý tamtéž stalo něco podobného. Zpráva obsahovala i další případy izraelsko-amerického špionážního „štengrování“. Jiný v Izraeli pobývající agent CIA prý našel ve své ledničce přerovnané potraviny.

To jsou však marginální případy. Podle FBI je ale Izrael na špici zemí vyvíjejících zpravodajské aktivity proti USA. Vyhodnocení z druhé strany zpráva neobsahuje, a proto bude pojednání poněkud jednostranné.

reklama

Uvedená událost nevzbudila příliš mediální pozornosti. Snad proto, že jde o dlouhodobý a poměrně tuctový jev? Nebo hraje roli jistá implicitní „filosemitská“ autocenzura, nebo snad – bože chraň! – explicitní „sionistická“ cenzura? Nebo oboustranná politická snaha nezbořit hýčkaný obraz americko-izraelského přátelství na věčné časy? Nezakrývá se tu cosi podstatného, co by náš pohled na současné dění mohlo realističtěji zarámovat?

Zastavme se u několika momentů tohoto jevu, ale s výhradou, že je to téma na knihu a že není možné ani zmínit všechny aspekty této přepestré a nejednoznačné problematiky.

Období po druhé světové válce

Ještě před vznikem státu Izrael bránila diskriminaci Židů v USA Antidefamační liga (ADL). Ta však v roce 1947 na základě svých „šetření“ označila několik amerických občanů za „podezřelé komunisty“ a napráskala je neslavně proslulému Výboru pro neamerickou činnost (HUAC). Označit tato udání za žvásty pak mohlo tehdejšímu předsedovi vyšetřovacího podvýboru HUAC Claru Hoffmanovi, známému svým antisemitismem, poskytnout jisté zvrácené potěšení. Co říci k tomuto úletu?

Již v roce 1950 byly izraelské zpravodajské služby v USA – hned po těch sovětských – nejaktivnější

Mohlo v něm hrát roli poválečné trauma, kdy plné poznání rozsahu holokaustu právem tížilo svědomí mnohých lidí za jejich pasivitu v době války. Nízké přistěhovalecké kvóty do USA dovolily nacistům vysmívat se evropským Židům, že o ně Západ nemá zájem, jak výstižně zachytil například Arnošt Lustig v Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou.

A vše mohl umocňovat jistý hanebný mechanismus v chování některých lidí, který známe i z naší současnosti. Mnozí se totiž chovají tak, že o co méně usilovali, když o něco šlo, o to víc humbuku nadělají, když už téměř o nic nejde.

Padesátá léta

Již v roce 1950, jak uvádí John Davitt, bývalý šéf sekce vnitřní bezpečnosti ministerstva spravedlnosti, byly izraelské zpravodajské služby v USA – hned po těch sovětských – nejaktivnější. Co říci na toto? Není se asi čemu divit.

V padesátých letech hrála prim politika jaderného odstrašování. V situaci sotva ubráněného státu Izrael byl jeho zájem o jaderné technologie logický a určitě se netýkal pouze USA. Izraelci upsali veškerou energii splnění svého předsevzetí, že holokaust se již nikdy nebude opakovat. Jakákoli chyba se v tu dobu mohla stát pro Izrael osudnou.

Loď Liberty rozhodně neprováděla žádnou podporu izraelské defenzívě, protože logicky by její identita byla Izraelcům známá, a tudíž by ji nenapadli

V takové situaci těžko odhadnout, jaká opatření jsou přiměřená a jaké snahy mohou být s odstupem času hodnocené jako nadbytečné až kontraproduktivní. V roce 1954 objevili Američané na své ambasádě v Tel Avivu izraelskou „štěnici“ a o dva roky později dva „napíchnuté“ telefony v telavivské rezidenci amerického vojenského atašé. Ani v tomto případě se není čemu divit.

Velká Británie v té době na základě dohody s Egyptem stáhla své jednotky z oblasti Suezského průplavu a spolu s USA poskytla Egyptu půjčku. Izraeli se tento vývoj nezamlouval a začal připravovat bombové útoky na americké a britské instalace v Egyptě. Ty měly být připsané Muslimskému bratrstvu, načež by západní vojska v oblasti Suezu nepochybně zůstala. Operace Suzannah však byla kompromitována a tehdejší izraelský ministr zahraničí Pinchas Lavon vzal rezignací na sebe odpovědnost. Blížila se Suezská krize (1956) a Izrael již musel hrát jen za sebe.

Šestidenní válka

Během šestidenní války na začátku června 1967 izraelské ozbrojené síly napadly USS Liberty, průzkumnou loď amerického námořnictva plnící úkoly NSA (zpravodajská agentura technického typu, která zachycuje a analyzuje telekomunikační zahraniční provoz a chrání svůj) – 34 členů posádky lodi zahynulo, 170 jich bylo zraněno. Loď se údajně pohybovala v mezinárodních, nikoli v izraelských výsostných vodách. Nicméně to i mnoho dalších okolností je sporných. Co k této velmi kontroverzní události dodat?