Čas levných potravin skončil. Už se to psalo v Hlavě XXII.

Obchoduji české obilí a olejniny již 21 let. Pouze výjimečně byla ČR dovozní zemí, většinou jsme mírně přebytkoví. Myslím, že panuje všeobecná shoda na tom, že mít vlastní produkci na takové úrovni je žádoucí.

Ještě nedávno, před obdobím masivní podpory užívání zemědělské produkce k energetickým účelům měly USA a EU potíže s přebytky.  Světové ceny byly velice nízké (kupujícími byly většinou země třetího světa), docházelo k intervenčním výkupům obilí a zlevněnému i dotovanému vývozu mimo trhy USA a EU. Dokonce se stalo realitou to, co píše autor článku o nepěstování vojtěšky, že rozpočty štědře podporovaly uvádění orné půdy do klidu.

Takže ekonomicky vyspělé země vynakládaly obří částky k utlumení své produkce a k umístění přebytků produkce intenzivního zemědělství a přitom se setkávaly s problémem růstu potřeby energetických zdrojů a nestability dostupnosti těchto zdrojů (vzpomeňme ropné šoky, tenčící se zásoby fosilních paliv, rozpory s islámským světem atd.). Z toho vyplynula poměrně logicky myšlenka využití vlastní přebytkové produkce k energetickým účelům. Navíc snížením exportní podpory poskytované vyspělými zeměmi byla dána příležitost i rozvojovým zemím zvýšit vlastní produkci tam, kde to klimatické podmínky umožňují.

Ovšem rozumná myšlenka byla uvedena do praxe poněkud překotně bez domyšlení důsledků. Pozitivní bylo, že dynamicky zmizely intervenční zásoby obilí, ceny na trzích dosáhly úrovně, že nebylo třeba přistupovat k intervenčním výkupům, ceny nebyly pokřiveny různými formami otevřených i skrytých podpor vývozu, což vedlo k různým obchodním sporům zejména mezi USA a EU. Dostavily se však i negativní důsledky. Některé státy začaly dotovat výstavbu všelijakých lisoven olejnin (v ČR na počátku nesmyslná podpora budování malých výroben bionafty z řepky bez extrakce), byly vymýšleny cesty podpory a přitom složité kontroly výroby a distribuce lihu z obilí (viz korupční aféra chystaného monopolu na biolíh v ČR, daňové úniky z prodeje alkohol. nápojů vyrobených z bioetanolu k energ. účelům)  atd. Ovšem nejhorším jevem bylo a stále je, že růst poptávky po biopalivech (v EU dosažen povinným procentem přimíchávání!) poněkud obrátil směr obchodování se zemědělskými komoditami. Místo omezení vývozu z vyspělých zemí, dochází k dovozu do těchto zemí surovin k energetickému využití. Importuje se etanol z cukrové třtiny, MEŘO ze sójového oleje či sójový olej - vše z Jižní Ameriky, dále z Asie palmový olej. Poptávka vede k rozšiřování ploch k jejich pěstování, vypalují se deštné pralesy.  V rámci uspořádání světového obchodu nemůže EU ani USA snadno zakázat či nějakým tarifním způsobem omezit tento dovoz. Proto úředníci podporovaní lobby světových kontrolních společností vymysleli, že zavedou systém certifikace tak, aby se do zpracování k energetickým účelům dostaly jen takové suroviny, které byly vypěstovány v souladu se zásadami  tzv. udržitelnosti. Panoval názor, že producenti a exportéři z rozvojových zemí nesplní některé legislativně zakotvené požadavky udržitelnosti a neobdrží certifikát. Omyl je pravdou. Trh si vždy najde řešení - pěstování pro energetické účely se provádí na plochách, které nebyly vykáceny v posledních letech, do nově vymýcených ploch se stěhuje pěstování komodit pro potravinářský a krmivářský průmysl, které žádný certifikát udržitelnosti nepotřebuje! A jsme na začátku (jen za certifikáty je třeba dále platit - a že audity vyjdou pěkně draho!).  Dalším negativem podpory pěstování plodin k energetickým účelům je stoupající monokulturnost zemědělství i ve vyspělých státech. Zemědělci v EU si oblíbili pšenici, řepku a kukuřici a každý rok dokola. Pšenice má široké využití - dá se prodat do mlýna, k výrobě krmiv i k výrobě biolihu.  Řepky se již dá naštěstí pěstovat jen o málo více. Kukuřice na zrno se nyní pěstuje i v polohách, kde ji nikdo ještě před několika lety neviděl, neboť je dobrá k výrobě elektřiny v bioplynových stanicích či k výrobě biolihu. Alternativní možnosti prodeje tak zvyšují konkurenci plodin na půdě proti plodinám, které tuto podporu nemají. Třeba ze sklizně 2012 došlo k paradoxu, že tak náročná a pěstebně riskantní plodina jakou je kvalitní sladovnický ječmen je levnější než běžná potravinářská pšenice. Pozorujeme, že z našeho obchodního sortimentu úplně vymizel krmný hrách a mnoho "drobných" komodit. Jen základní obilí a olejniny! To nevede k ničemu dobrému. Růst ceny komodit zdražuje krmení pro hospodářská zvířata. Dražší potraviny vedou k poklesu poptávky po nich a k vymýšlení různých náhražek tyto potraviny zlevňujících (viz párky vyrobené v podstatě bez svaloviny, chleba bez žitné mouky). Tím, že klesá poptávka po zdražujícím se mase (stoupá dovoz z levnějších zemí původu), klesají stavy jatečních zvířat u nás. A to vede k poklesu hnojení polí chlévskou mrvou. Půdní profil je chudý, neudrží vláhu, válcují ho stále těžší stroje. Rozmachem pěstování kukuřice na zrno přibylo i u nás půdní eroze. Pak stačí, aby více zapršelo, a v garážích a ve sklepích je bláto, avšak na polích je vláhový deficit...

Aby toho nebylo málo, tak ještě k vlivu biopaliv na kvalitu ovzduší (u nás bylo dokonce zvýšené přimíchávání biosložky do nafty a benzínu schváleno jako přílepek v rámci zákona o ovzduší). Je prokázáno, že pozitivní spotřeba  oxidu uhlíku rostlinami pěstovanými k energetickému použití je zpochybněna horšími emisemi při spalování těchto surovin. Navíc nemohu považovat za udržitelné, když se dovážejí udržitelné suroviny k výrobě energie na velké vzdálenosti.

A k tomu souběhu přímých plateb a jiných podpor pro zemědělce se zajištěním plné odbytelnosti jejich produkce za rentabilní ceny? Myslím, že nezbytná úsporná rozpočtová politika zemí EU tuto věc změní. Dotace budou stále, ale nejspíše se změní jejich směrování. Měly by mít spíše charakter podpory venkova, jeho hospodářské a kulturní úrovně, neboť ten se vylidňuje. Přímé platby by se mohly vázat na splnění některých nových podmínek, třeba na dodržování klasické rotace plodin, omezení monokulturnosti pěstování apod.

Myslím, že se jen potvrzuje, že vždy platilo všeho s mírou.  S veřejnou podporou (ať s vyplácením dotací, tak s nuceným odběrem nějaké složky) se musí zacházet opatrně.  A když se projeví problém, je třeba ho řešit zásadně a nikoli jen dalším technokratickým opatřením. Omezuje to svobodu podnikání a docela to i demotivuje.

Když už mluvíte o "rozšiřování energetických zdrojů“ měl by jste uvést, které máte na mysli. Ono totiž těch možností zas tak moc k dispozici není. Viz.: http://energetika.tzb-info.cz/energeticka-politika/8384-budoucnost-energetiky

Zejména těch, na nichž by bylo možné stavět energetickou budoucnost v dlouhodobém horizontu přesahující jedno volební období a které by byly v reálu k dispozici.

Typická je hloupost zelených komunistů - ničemu pořádně nerozumějí, ale ovládnutím moderních reklamních metod a marketingu (viz Greenpeace, Duha a spol.) dokážou zblbnout masy i jimi volené politiky. A tak (přesně podle vzoru Hlava XXII) nejdřív vymyslí globální oteplování "způsobené člověkem".

Je zřejmé, že populace lidí na Zemi je přemnožená a důsledky vedou k zásadním a často velmi nežádoucím změnám v přírodě. Hlásat "přestaňte se množit, je nás příliš mnoho" je politicky neprůchodné a odporuje to i náboženským zvyklostem. Viz potírání většího počtu potomků než jednoho na jeden rodičovský pár v komunistické totalitní Číně. Jak tedy řešit problém, aby  prosazená opatření nevyvolala vlnu odporu? Podobně, jako je strategie regulace populace potkanů nebo holubů v lidmi osídlených oblastech. Přidáváním takových látek do návnad, které mají dlouhodobé působení a nevyvolají u zvířat úlekovou reakci z konzumace otrávené potravy. Postupně vyhynou na neplodnost nebo vnitřní krvácení. Je to až tak velký nesmysl i v případě lidstva? :)

"Boj proti globálnímu oteplování" využíváním alternativních zdrojů energie se vydal (lhostejno zda vědomě či z hlouposti) stejnou cestou. Vzpomínáte si na řadu velmi známých filmů jako Vodní svět (Waterworld, 1995) s Kevinem Kostnerem,  kde je ukazováno (podvědomě, formou Fantasy žánru) zaplavení či zamrznutí Země jako "důsledku vlivu lidstva" na planetu Zemi a její klima? Byl to dobrý byznys a apokalyptických vizí bylo zfilmováno od té doby nepočítaně. Tyto filmové zážitky z podvědomí filmového diváka usnadňují novodobým zeleným náboženstvím jejich cestu "k záchraně planety".

A tak se začnou povinně přidávat do ropných paliv alternativní přísady z pěstovaných zemědělských plodin. Co na tom, že v Jižní Americe vede výnosné pěstování cukrové třtiny k likvidaci deštného pralesa v nebývalém rozsahu? Co na tom, že v podmínkách řady zemí je nutno na produkci "ekopaliva" spálit stejné nebo větší množství ropného paliva, které mělo být "ekologicky nahrazeno"? Hlavně že vlády pod tlakem zelených lobby vydávají obrovské prostředky na zcela ekologicky nesmyslné účely! Pro zelené aktivisty je vlastní dělat někomu "užitečné idioty" za vyplacený podíl na zisku (různé reklamní přesvědčovací akce). Neúsporné "úsporné žárovky" a nyní od 1. září aktuální zákaz prodeje 60W klasických  žárovek budiž příkladem dobře známým z našeho okolí.

Přesun velkých peněz vytahaných občanům z kapes na dotace a povinné používání "alternativních zdrojů" bez ohledu na jejich ekonomickou efektivnost je právě tou pomalou a vleklou cestou k omezení populace lidstva a jeho vyhladovění. Co jiného může způsobit meziroční zvýšení cen např. rostlinných olejů o +50 až + 100% po zavedení povinných příměsí do ropných paliv? Nebo systematický nárust cen obilovin a polotovarů z nich meziročně i o + 50%? V chudých zemích závislých na dovozu potravin katastrofu a hlad. V bohatších pak "jen" zvýšení výdajů na potraviny na úkor dalších výrobků.

Těžko si namlouvat, že toto je "geniální plán" zelených magorů na vyhynutí lidstva a omezení populace nebo alespoň zastavení jejího růstu. Tak chytří nejsou, byť tato cesta vede jistě a přímo zpátky k primitivnějšímu způsobu existence, samozásobení potravinami vypěstovanými místo okrasných keřů a květin kolem vlastního domu.  Je to ale cesta, která rozhodně vede k naprosto zbytečnému plýtvání přírodními zdroji (včetně fosilních zásob paliv) na uskutečňování fantasmagorií prosazovaných do praxe násilím státní moci ovládnuté zelenými fanatiky. A neuvěřitelnému rozsahu plýtvání peněžními prostředky státního rozpočtu, vyplácenými dokonce i na dluh.

A s tím bychom měli rázně skoncovat. Jako občané - voliči a daňoví poplatníci, i jako racionálně myslící lidé. Skoncujme se zelenou hloupostí!