Aféra VatiLeaks: Namířeno na papeže?

Vše začalo letos v lednu. V investigativním pořadu televizní stanice La Sette (La 7) italský novinář Gianluigi Nuzzi zveřejnil soukromé dopisy dlouholetého vatikánského diplomata arcibiskupa Carla Marii Vigana státnímu sekretáři, kardinálu Tarcisiu Bertonemu, a papeži Benediktu XVI. Protestoval v nich proti svému přeložení z významného postu v Římě do USA a odvolával se na údajnou korupční a klientelistickou síť při Svatém stolci.

Další odcizené dopisy následně zveřejňovaly italské deníky a všechny pak vyšly na konci května knižně pod názvem Sua Santità – Le Carte Segrete di Benedetto XVI (Jeho Svatost. Tajné dokumenty Benedikta XVI.). Nuzzi, jenž je jejím autorem, nyní čelí z podnětu vatikánských úřadů hrozbě vyšetřování. Vyslýchaná je zatím pouze jediná osoba, bývalý papežův majordomus Paolo Gabriele. Ten je obviněn ze zcizení a kopírování zveřejněných dokumentů.

reklama

Zákulisní boj

Není to poprvé ani naposledy, co se za hradbami Vatikánu odehrávají příběhy známé spíš ze světského prostředí. Zákulisní boje o vliv na dění v kurii, bohužel i za použití prostředků, jejichž materie náleží do zpovědnice, provázejí katolickou církev po staletí. Nelze popřít, že to mezi věřícími i nevěřícími vyvolává oprávněné pohoršení, jakkoli jen člověk věci málo znalý by z toho usuzoval na nevěrohodnost této církve jako takové. Její představitelé stejně jako obyčejní laici nejsou bezhříšní. I oni podléhají slabostem vyplývajícím z porušené lidské přirozenosti.

Většina dokumentů se nějakým způsobem týká údajných či skutečných přešlapů a neúspěchů kardinála Bertoneho

„Svatý Pavel vyjmenovává tělesné skutky, což jsou hříchy sobectví a násilí, jako je zášť, nesvornost, žárlivost, stranictví – to jsou myšlenky a skutky, které neumožňují žít opravdu lidsky a křesťansky, v lásce,“ zaznělo od Benedikta XVI. při svatodušní homilii v bazilice sv. Petra.

Možná tato jeho slova mířila i na adresu těch, kdo v nedávných týdnech čeřili vodu v jindy zdánlivě klidných tůních vatikánských zahrad. O co v tomto příběhu nazvaném „VatiLeaks“ vlastně jde a jak mu máme rozumět?

Prelát jiného druhu

Podle všech indicií se zdá, že terčem tohoto cíleného útoku je hlava Státního sekretariátu alias ministerstva zahraničí státu Vatikán, kardinál Bertone, a jeho spolupracovníci. Proč?

V předchozích desetiletích byl tento nejmocnější kuriální úřad v rukou kariérních diplomatů, pro něž byly otázky víry a její integrity často spíš druhořadé. Proto se kolem Státního sekretariátu soustředila skupina kardinálů a jim blízkých kleriků, jež by se dala označit za liberálně-progresivní. Typickými představiteli této frakce byli kardinálové Sodano a Re. A byl to právě Sodano, jenž nelibě nesl svůj odchod z postu státního sekretáře po zvolení Benedikta XVI. papežem.

Kardinál Bertone je prelátem jiného druhu. Diplomacii se nikdy příliš nevěnoval. Jako salesián měl vždy blíž k pastoraci a zajímal se spíš o témata věroučná než o politické otázky. Většina dokumentů a depeší se nějakým způsobem týká údajných či skutečných přešlapů a neúspěchů kardinála Bertoneho, a proto lze usoudit, že za nimi stojí bývalí zaměstnanci Státního sekretariátu či dokonce samotný kardinál Sodano, jak o tom spekulují italská média.

Účelový útok

V nedávných dnech se kardinál Bertone často objevoval po boku Benedikta XVI. Patrně proto, aby signalizovali svou spřízněnost a vzájemnou loajalitu. K celé aféře se kardinál Bertone poprvé vyjádřil až 4. června, kdy pro první kanál italské televize prohlásil: „K poznání pravdy nestačí přečíst si pár dokumentů a publikovat jejich útržky. Často je tomu tak, že vysvětlování je výsledkem určitého dialogu, osobních setkání nebo také obrácení srdce. To všechno jsou věci, které nelze jednoduše vyčíst z papíru nebo z kancelářské produkce. Dokumenty jsou důležité, ale mezilidské vztahy jsou mnohem důležitější.“

Účelové útoky proti katolické církvi nejsou ničím novým, tentokrát se však zdá, že jsou urputnější, širší a organizovanéA dodal: „Nejsmutnější na všech těchto věcech a událostech je narušení soukromí Svatého otce a jeho nejbližších spolupracovníků. Chtěl bych však upřesnit, že tyto poslední dny nebyly dny roztržek, nýbrž jednoty, ba především dny, v nichž se osvědčuje síla víry, dny poklidné pevnosti – rovněž v rozhodování. Jsou to chvíle soudržnosti všech těch, kdo chtějí vskutku sloužit církvi.“ Zároveň prohlásil, že účelové útoky proti katolické církvi nejsou ničím novým, tentokrát se však zdá, že jsou urputnější, širší a organizované.

Nelze ani vyloučit, že lidé, kteří tajné dokumenty Svatého stolce učinili veřejnými, tím chtěli poškodit i samotného papeže. Zejména proto, že Bertoneho v čele natolik významného úřadu trpí a blahosklonně přehlíží jeho údajně chybná rozhodnutí. A aby toho nebylo málo, z úřadu prezidenta se pod tlakem médií a vlivných církevních představitelů poroučel šéf Institutu pro náboženská díla (vatikánská banka) Gotti Tedeschi. Zdrcující kritika, kterou na jeho adresu zveřejnil sbor poradců banky, je na poměry utvářenými proslulou romanitas (hrdost na úspěchy a tradice Říma, jež svádí k tomu, že kritiku do vlastních řad podávají místní spíše mezi řádky; tento obyčej má i svou církevní variantu) poměrně neobvyklá.