3D tisk odstartuje třetí průmyslovou revoluci

Tisk trojrozměrných objektů zamotá hlavu zastáncům copyrightu i velkým průmyslovým hráčům.

SciTech
Petr Matějček | 29.04.2012

Stojíme na prahu třetí průmyslové revoluce – alespoň podle novinářů britského týdeníku The Economist. Bušení, ohýbání, řezání, šroubování a lepení těch nejrůznějších materiálů v čínských továrnách již brzy nahradí 3D tisk. Nové produkty se jednoduše vytisknou na 3D tiskárně, která vytvoří pevný objekt postupným vršením jednotlivých vrstev materiálu.

Například společnost 3D Systems reportérovi magazínu The Economist nedávno „vytiskla“ během několika desítek minut kladivo s elegantním topůrkem dřevěného vzhledu a kovovou hlavou. Schválně zkuste dnes zavolat nejstaršímu finskému výrobci nářadí Fiskars a navrhnout mu, aby vám vyrobil kladivo dle vašeho návrhu. Buď vám řeknou, že něco takového je nemožné, anebo za to zaplatíte pěkný balík. Ve Fiskarsu by museli nejprve vyrobit na základě vašich pokynů návrh a formu, následně odlít hlavu, strojově ji upravit, vysoustružit násadu a nechat to celé sestavit.

Uvést takový proces do pohybu by dávalo smysl jen v případě, že byste svými kladivy chtěli vybavit například každého Pražana. Pokud byste žádali nástroj pouze pro sebe, manželku a syna, u Fiskarsu byste pravděpodobně neuspěli. V případě 3D tiskáren však pokles nákladů, k němuž dochází růstem objemu produkce, takovou roli nehraje. Není totiž nic snazšího, než naskenovat klasické kladivo, v počítači ho upravit podle vašich představ a zmáčknout tlačítko tisk.

3D tisk v akci:

Na rozdíl od běžné tiskárny je 3D tiskárna schopna produkovat trojrozměrné objekty. Ty jsou obvykle ze syntetického materiálu (plastu), některé tiskárny mohou použít i kov, sádru, pískovec, sklo, keramiku, nebo dokonce i papír. V praxi se používá mnoho metod, jak 3D objekt vytvořit. V současnosti je ale zřejmě nejpopulárnější stavění 3D modelu od základu směrem nahoru ve vodorovných vrstvách. Pokud je tedy například objektem malý model domu, tiskárna začne od podlahy v přízemí a buduje strukturu postupně vrstvu po vrstvě až po střechu.

3D tisk původně sloužil k výrobě prototypů. Jenže s technologickým pokrokem rostly i jeho možnosti. Víc než čtvrtina všech peněz, které se dnes za tisk utrácí, slouží k financování výroby finálních produktů. V roce 2016 by to měla být polovina a více než 80 procent v roce 2020.

Když se digitalizuje svět

Takovým způsobem samozřejmě zatím „nevytisknete“ automobil ani iPhone, ale už se tak vyrábí jisté automobilové součástky anebo kryty na kalifornské chytré telefony. A dokonce i přesto, že se technologie zatím ještě nachází v dětských botičkách, většina z nás už podle The Economistu něco z 3D tiskárny vlastní. Boty například, které před tím, než šly do produkce, existovaly pouze jako 3D prototyp. Naslouchátko, jež dokonale kopíruje tvar ucha svého majitele. Anebo šperk, který vzešel z formy, jež byla vyrobena 3D tiskárnou.

Digitalizace továren bude mít stejný dopad, jaký měla digitalizace na průmysl s hudbou, filmy, fotografiemi a podobně. A již dnes lze očekávat, že se tyto změny nebudou vůbec líbit velkým hráčům. Nové technologie totiž nahrávají především malým a středním podnikům a začínajícím podnikatelům s inovativními nápady. Výroba nových produktů bude snazší a levnější než kdy před tím a společnost se pomalu bude odvracet od masové výroby směrem k produkci individualizovaných výrobků. Zatímco staré továrny masově chrlí identické produkty, továrny budoucnosti se budou zaměřovat na masovou „kustomizaci“, tedy snadnou produkci podle individuálních požadavků, kterou umožní prudký pokles nákladů na výrobu takového typu. Již dnes si můžeme například na stránkách společnosti Nike sami vybrat, jakou barvu podrážky a tkaniček bude vaše nová běžecká bota mít, zítra bychom si ji mohli sami navrhnout celou, a to ve velikosti 43,638.

Já 3D, ty 3D, my 3D

On-line již vznikají komunity zabývající se 3D tiskem, které se silně podobají Facebooku, fenomén, který britský magazín nazývá „social manufacturing“. Například newyorská společnost Quirky.com, jejíž centrála poblíž řeky Hudson je plná 3D tiskáren, zveřejňuje na svých stránkách týdně dva nové produkty. Nepracuje pro ni geniální návrhář/vynálezce trpící nespavostí, nýbrž široká internetová komunita. Princip je jednoduchý: Uživatel představí nápad, a když se dostatečnému množství lidí líbí, Quirky ho prostě vytiskne a začne prodávat. Vynálezce dostane třicet procent z prodejů, majitelé firmy zbytek. Zaslouží si to – koneckonců stáli u zrodu jakési demokratizace vynalézání a výroby.

Sociální síť 3D:

Další podobnou sociální síti pro fanoušky 3D tisku by se mohla stát služba Cubify.com, kterou tento rok založila již zmíněná společnost 3D Systems. Výhoda Cubify je, že nenabízí pouze platformu pro sdílení 3D modelů, ale rovněž domácí tiskárnu za dostupných 1300 dolarů. Co všechno jejich Cube 3D Printer dokáže vyrobit, názorně předvádí následující video:

Zásadní problém s 3D tiskem budou mít zajisté bojovníci za copyrighty. Kopírování věcí by totiž již brzy mohlo být stejně jednoduché, jako kopírování písniček a filmů. Na pomysloném budoucím Uložto 2.0 si jednoduše stáhnete 3D model figurky Hello Kitty anebo židle od Charlese Rennieho Mackintoshe, data „nasypete“ do své 3D tiskárny v garáži a vytisknete. Výsledek bude vypadat tak dobře, že 3D model okamžitě vyvěsíte na své oblíbené sociální síti a doporučíte všem svým 473 kamarádům, kteří jsou právě on-line, aby to také vyzkoušeli. Nakonec ale takovou technologií získáme víc, než ztratíme. Technologičtí nadšenci se shodují, že diskutovat v souvislosti s 3D tiskem o copyrightu je stejně nesmyslné, jako kdybychom na počátku 19. století dovolili kovářům zabránit rozvoji železnice, poněvadž se báli o budoucnost svého byznysu.

Zobrazit diskusi
Reakcí:8

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

legracni srovnani

S tim kladivem firmy Fiskars budou pracovat jeste moji vnuci. Pujde lepenym kladivkem z tiskarny zatlouci alespon jeden hrebik?

Replikátor

Je to takový replikátor ;) A určitě si ještě počkáme, než tohle bude běžné doma. To spíš že si večer navrhnu přesně co chci, v nějaké veřejné tiskárně mi to vytisknou a já si pro to další den zajdu.

Jak tohle budou řešit autorské záknony... no to bude zajímavé. 80% nákladů padne na právníky.

"Vynálezce dostane třicet procent z prodejů..."

Třicet procent z čeho? To nějak nesedí. Všichni si přece "svobodně nasdílejí" příslušná data a na své 3D tiskárně, kterou budou mít doma, si vytisknou za cenu materiálu sami.

"Páral" by se Rennie s designem židle, kdyby měl jistotu, že mu za to nikdo nic nezaplatí? Nezabýval by se místo toho radši něčím, co by ho uživilo?

 

(Zároveň si tímto dávám závazek, že dokud alespoň na jednu z otázek, jako je ta poslední, které už jsem zde "odpůrcům copyrightu", "bojovníkům proti kopírovacímu monopolu" či "zastáncům svobodného sdílení" v různých diskusích položil, nedostanu odpověď, která má hlavu a patu, tj. konkrétně vysvětlí, kde se podle nich vezmou produkty duševní tvořivé činnosti, když se za ně nebude platit, tak už sem další příspěvky do diskusí o copyrightu psát nebudu - snad budu mít jinde víc štěstí a něco se konečně dozvím.)

dlouhodobé nedorozumění

Snad největší věc, co nesdíleči, nepiráti, nestahovači nikdy nepochopí je toto:

Sdílení se nevylučuje s tvorbou

Dokud dáte svým zákazníkům možnost zaplatit a koupit vaše dílo způsobem, který se líbí jim, tak se peníze budou jen sypat. Pokud se však rozhodnete to dělat svým způsobem, tak těch peněz budete mít o hodně míň, a lidé si to stáhnou stejně. Takže jakožto tvůrce máte na vybranou: Buď všechno stáhnuto, anebo něco stáhnuto + něco koupeno.

Těm, kterým toto došlo, internet pomáhá. Těm, kterým ne, nezbývá než brečet a žít ve své iluzi, že lidi kupují pořád stejně. Ale to jim nedává právo aby omezovali ostatní.

Tomuto se blíže věnuje tento otevřený dopis tvůrcům obsahu: http://www.insightcommunity.com/step2/311/why-i-pirate-an-open-letter-to-content-creators

A abych nezapomněl: TPB - Physibles:
http://thepiratebay.se/browse/605

Ale rozumím.

Teorie je to hezká. Až bude důkladně, v patřičném rozsahu aktivit a v reprezentativním finančním objemu (budu skromný, stačí mi řád miliard dolarů či eur) ověřená praxí, můžeme se bavit dál. Do té doby, jak už jsem se zavázal jinde na ČP, končím s touto neplodnou diskusí, ve které jsem se kromě opakování této teorie od stoupenců svobodného sdílení a dobrovolného placení nic konkrétního a praktického nedozvěděl.

"Nic praktického"

Chcete příklady, tak tady je máte:

http://www.humblebundle.com/
Humble Indie Bundle, "balík" nezávislých her, které se průběžně proměňují, který funguje na principu "zaplať, kolik chceš" je velice úspešný. Navíc pomáhá ještě získávat peníze pro charitu.

https://thepiratebay.se/promo - jak to funguje
https://thepiratebay.se/doodles - konkrétní příklady
The Promo Bay, platforma spuštěná The Pirate Bay funguje zhruba takto:
1. Umělec nahraje své dílo na TPB (samozřejmě zdarma) a napíše do TPB že má zájem o účasti v Promo Bay, a ve kterých zemích chce být na hlavní stránce TPB.
2. TPB mu dá zdarma prostor na své hlavní stránce (obrázek proslulé lodě se vymění za obrázek, který tam dá umělec, součástí je odkaz na umělcovu stránku, kde může prodávat svoje dílo)
3. Pokud TPB usoudí, že je umělcovo dílo dobré a hodno větší pozornosti, tak je umělec na hlavní stránce ve všech zemích světa.
4. Umělec pak těží z prostoru, který mu TPB dá - TPB je 73. nejnavštěvovanější stránka světově (zdroj alexa - http://www.alexa.com/siteinfo/thepiratebay.se#)
Umělec dá něco zdarma, a TPB mu zdarma dá popularitu. Mnohým umělcům toto již pomohlo a další rychle přibývají.

http://itsdanbull.com/single/
S pomocí TPB a dalších se Dan Bull snaží dostat do hitparády, bez jakéhokoliv vydavatele a s plnou podporou sdílení svých písniček. Písničku, kterou se snaží dostat do hitparády, se jmenuje "Sharing is Caring", což je jedno z nejznámějších pirátských mott.

Nechci "laboratorní vzorky".

Ta teorie už existuje mnoho let, jestli je správná, tak bych ji chtěl vidět prakticky fungovat "ve velkém".

Za prvé: jaký má byznys s výsledky duševní práce realizovaný na jejím principu celkový objem?

Za druhé: kolik lidí "na plný úvazek" to živí, kolik toho takto vytvořili?

Za třetí - s odkazem hlavně na druhý a třetí příklad: Je to vůbec schopno fungovat samostatně, bez různých forem parazitování na "klasickém" byznysu typu chceš, zaplať, nechceš, nech být?

Je mi líto, odpověď mě utvrdila v tom, že bych byl dál "přesvědčován" pouhým opakováním teorie, což už mě nebaví, pročež končím s příspěvky na toto téma i zde.

 

Vmísím se...

...s odpověďmi:

 

1) Celkový objem se těžko určuje. Je nutné si uvědomit, že tento typ "obchodního" modelu, v zemích českých vypilovaný za dob rudé hrůzovlády, je nemonitorován a v podstatě nemonitorovatelný...
Jednak se týká lokálních, poměrně uzavřených skupin, spojených určitým zájmem, druhak ne vždy má charakter finanční.

Osobně bych to odhadl na průměrně okolo 20%

 

2) Jak v kterém odvětví - typické jsou například komixy, kde se uživí celkem dost kreslířů - jak reklamou, tak přes merch s motivy komixu.

 

3) Ano, je, skepse není na místě. Byť ji chápu, obávám se, že vychází ze základního nepochopení soudobého ekonomického modelu...

Ve stávajícím systému platí "zaplať kolik chci JÁ nebo nech být" a to bez ohledu na celkovou/dílčí kvalitu produktu. Jak v jednom svém songu trefně vystihl Xindl X, "nabídka určuje poptávku" - za komunistů (které jsem naštěstí víceméně nezažil) byla ta nabídka omezená, po revoluci je omezená pořád stejně (kvůli patentovým bossům), jen je o něco barevnější...
Můžeme si vybrat, jestli chceme výrobek od firmy A, B, či C, které se liší jen samolepkou prodejce, pro které to v utajení vyrábí firma D... Sice bychom chtěli produkt E, ale ten je komerčně nevyrobitelný kvůli patentům 30 firem...
Koneckonců - tabletová válka ukazuje, že Apple má patentovaný obdélník... :(

 

Nový model je založen na užitečnosti: "Ukaž co máš a já Ti dám tolik, nakolik si toho cením", je to skutečný systém nabídky a poptávky, kde si jednotlivec může vybrat co chce využívat a případnou dotací deklarovat, za jak moc užitečné to považuje - A TÍM PODPOROVAT TVORBU těch kreativců, jejichž tvorba se mu líbí, nikoliv těch,  kteří z vůle nějaké korporace získali na to či ono monopol...

Samozřejmě, většina nezaplatí, ale ti co ano, tak kolikrát dají víc než kdyby byla fixní cena... Koneckonců, internetové rádio Last.FM dlouho žilo z podpory předplatitelů (premium uživatelů), kteří své předplatné ukončili ve chvíli, kdy rádio přestalo být zadarmo pro "běžné uživatelů"...
Případně se odvděčí v rámci svých možností jinak - typické je PR, které je šancí na nalezení dalších platících...
Stejně tak řada kapel na Bandzone nechává volně ke stažení svoje skladby. Částečně se jim to vrátí ve chvíli, kdy si mohou vybrat z několika klubů, kde budou hrát (bez nájemného), můžou dle libosti prodávat CD a merch (bez provizí klubu) a na dobrovolném vstupném i tak vyberou nejspíš víc, než na tom regulérním...

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah