Nová Putinova éra: Rusko si zachová moc, akceschopnost i stabilitu

Geopolitika
Gábor Stier | 29.05.2012

ČESKÁ POZICE: Svět ovšem doznal notných změn a kromě Západu je třeba dávat možná ještě větší pozor také na Východ. Například Čína představuje pro Rusko současně partnera, možnosti i potenciální hrozbu. Jak moc se Moskva obává dalšího posilování pozic Pekingu?

KOROTČENKO: Čína je pro nás důležitým partnerem, se kterým spolupracujeme především v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci. Pro Moskvu je samo sebou strategickým cílem, aby si zabezpečila týl a případné čínské expanzivní snahy nesměřovaly do ruského vnitrozemí, ale směrem na Tchaj-wan, do jihovýchodní Asie a tichomořské oblasti. Pro Moskvu je současný stav uspokojivý, neboť Peking se soustřeďuje na Tchaj-wan a rozvoj své tichomořské flotily v zájmu snížení superiority USA v této oblasti. To může být trnem v oku spíše Japonsku, my se soustředíme v první řadě na hospodářskou spolupráci.

ČESKÁ POZICE: Když už je řeč o vojenských otázkách a výzvách z hlediska bezpečnostní politiky, co představuje pro Rusko největší nebezpečí?

KOROTČENKO: Pro Rusko je ze všeho nejdůležitější stabilita jeho vlastního regionu, takzvaného blízkého zahraničí. Tomu slouží Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), která zatím nefunguje příliš efektivně, ale situace se postupně mění, neboť byly podniknuty kroky k jejímu posílení. Největší výzvou, jež před organizací stojí, je čelit nebezpečím hrozícím ze strany Afghánistánu, obzvlášť po odchodu Američanů, vytvořit společný postup v boji proti terorismu a zabránit vnitřní destabilizaci členských států.

Takže z vojenského hlediska čelí Rusko potenciálním hrozbám jednoznačně od jihu. Kromě nejisté afghánské situace, respektive jejího dopadu na celý region, je také značně napjatý vztah s Gruzií. S tím rovněž souvisí letní vojenské cvičení ODKB, které není ničím jiným než demonstrací síly v zájmu toho předejít jistým gruzínským krokům.

ČESKÁ POZICE: Nejvýznamnější prioritou ruské zahraniční politiky je postsovětský prostor. Jak velkou šanci na úspěch má vytvoření Eurasijské unie, která stojí ve středu Putinových představ? Lze si vůbec představit integraci této oblasti bez vojenského aspektu?

KOROTČENKO: Eurasijská unie je v zásadě koncepce hospodářské integrace. Zhruba stejně jako Evropská unie, což dříve, či později předpokládá rovněž určité politické společenství. Zda skutečně nastane její realizace, je zatím velkou otázkou. Každá z dotyčných zemí má totiž vlastní zájmy, které je dost obtížné sladit. S Běloruskem momentálně není lehká domluva, zatímco v případě Kazachstánu je znejisťujícím faktorem, jaký kurz nabere Astana po blížícím se odchodu prezidenta Nazarbajeva. Pak je tu také Ukrajina, bez níž by tato integrace byla v podstatě neefektivní. To je jasné Polsku, Velké Británii i USA, které většinou formou tlaku, jejž vyvíjejí na Ukrajinu, dělají všechno pro to, aby se integrace postsovětského prostoru neuskutečnila.Vnitropolitická nestabilita zabrání jakékoli integraci, a pak nemá smysl mluvit ani o Eurasijské unii

ČESKÁ POZICE: Nakolik je reálné, že Euroasijská unie začne fungovat od roku 2015?

KOROTČENKO: Zatím tolik nepředbíhejme, Putin si totiž musí nejdříve poradit s ruskou politickou krizí. Pokud se mu to nepodaří, vnitropolitická nestabilita zabrání jakékoli integraci, a pak nemá smysl mluvit ani o Euroasijské unii.

ČESKÁ POZICE: Jak hodnotíte představy usilující o uvolnění situace?

KOROTČENKO: Zatím mám dojem, že konfrontační část opozice má zájem o opakování náměstí Nebeského klidu (masakr v centru Pekingu, při němž v roce 1989 při studentských protestech zahynulo až několik tisíc lidí – pozn. red.), neboť v podstatě jen tak by dokázala dosáhnout svých politických a ekonomických cílů. Putin musí v této situaci taktizovat a nemá to vůbec lehké, protože situace je potenciálně dost nebezpečná. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah