Nová Putinova éra: Rusko si zachová moc, akceschopnost i stabilitu

Igor Korotčenko je předseda společenského výboru fungujícího při Ministerstvu obrany Ruské federace, šéfredaktor časopisu Národní obrana a ředitel analytického centra zabývajícího se světovým obchodem se zbraněmi. V rozhovoru pro ČESKOU POZICI tento zahraničně-politický expert osvětluje budoucí směřování ruské zahraniční politiky po opětovném nástupu Vladimira Putina do Kremlu.

Podle Korotčenka bude podrobena korekci, neboť kurz bývalého prezidenta Dmitrije Medveděva usilující o kompromisy nesplnil naděje, které do něj byly vkládány. „Právě proto je třeba změna zakládající se na pragmatické, ale každopádně důraznější ochraně zájmů,“ naznačuje Korotčenko, jak uvažuje Putin a s ním spojení takzvaní „silovici“.

reklama

ČESKÁ POZICE: Politiku reprezentovanou Medveděvem skutečně mnozí považují za příliš mírnou, nemyslím si však, že jednal samostatně. Mnohem pravděpodobnější je, že jde spíše o určité rozdělení rolí, díky němuž byla rozšířena oblast působnosti. Máte dojem, že se stal bývalý prezident příliš suverénní?

KOROTČENKO: Vezměme si třeba názorové neshody, které nastaly v souvislosti s Libyí, nebo odvolání Konstantina Zatulina, jenž toto Medveděvovo rozhodnutí kritizoval, z funkce předsedy parlamentního výboru pro otázky Společenství nezávislých států (SNS). Většina elity se shodovala s Putinem, ale liberální skupina okolo prezidenta vnutila Kremlu – především ve vztahu k USA – pragmatičtější a mírnější kurz.

Jediným úspěchem „restartu“ byla i přesto dohoda o snížení počtu strategických zbraní, která by byla podepsána i bez toho. A to jsme se dosud ani nezmínili o onom kroku, který rozhodně nelze považovat za přátelský, totiž že se před současnou prezidentskou kampaní v USA nestal americkým velvyslancem v Moskvě žádný kariérní diplomat, ale ideolog Michael Anthony McFault, „nechvalně“ známý (z ruského hlediska – pozn. red.) expert na takzvané barevné revoluce. Výsledkem je, že nynější opoziční demonstrace se těší přinejmenším morální, podle mne však také materiální podpoře Západu.

Jediným úspěchem „restartu“ byla dohoda o snížení počtu strategických zbraní, která by byla podepsána i bez toho

ČESKÁ POZICE: Jaké tedy budou priority zahraniční politiky Vladimira Putina?

KOROTČENKO: Především posílení vztahů se Západem. Těžko říct, nakolik se mu to podaří, neboť v celé řadě otázek panují evidentní rozpory. K těm patří například umístění amerického raketového obranného systému v Evropě, který nutí Rusko podniknout již dříve avizované odvetné kroky, například umístit takticko-operativní raketový komplex Iskander v Kaliningradu. Tyto taktické rakety budou namířeny na elementy raketového systému umístěné jednak v Evropě, především v Polsku, jednak v Turecku.

Jelikož se zdá, že o vybudování obranného raketového systému je již rozhodnuto, a navíc Američané instalují systémy Aegis i na lodě okolo Ruska, Moskva nemůže pouze nečinně přihlížet tomuto narušení nukleární rovnováhy, což pochopitelně povede ke zhoršení vztahů se Západem.

ČESKÁ POZICE: Situace trochu připomíná éru prezidenta Ronalda Reagana, kdy USA prostřednictvím závodů ve zbrojení Sovětský svaz ekonomicky oslabily, a tím urychlily jeho pád. Nemáte obavy, že by se historie mohla opakovat?

KOROTČENKO: Ne. Rusko už dnes nemá zájem o konfrontaci a poučeno příkladem Sovětského svazu se také snaží vyhnout přímému střetu. Kromě toho je zřejmé, že vztahy se Západem si dnes vyžadují mnohostranný, flexibilní proces sbližování.

ČESKÁ POZICE: Určitá spolupráce v otázce raketové obrany nepřichází v úvahu?

KOROTČENKO: Američané o ni nemají zájem, rozhodnutí padlo z jejich strany. Počítáme s tím, že do roku 2017 nastane takové narušení strategické rovnováhy, že nás to nutí rozmístit rakety Iskander.

ČESKÁ POZICE: Ačkoli to z toho přímo nevyplývá, jako by se Rusko v poslední době v Evropě jaksi zklamalo. Jako by se vypařilo nadšení, jež tu ještě před dvěma třemi lety bylo jasně cítit. Čím to podle vás je?

KOROTČENKO: Moskva nadále usiluje o spolupráci s Evropskou unií, ačkoli dosažení vytčeného cíle, zrušení víz, zatím není reálné. V dané situaci posiluje Moskva spíše dvoustranné vztahy, za mimořádně dobrý lze prohlásit vztah s Německem, Francií a Itálií. Na druhé straně tohoto spektra jsou pobaltské státy. Oproti tomu vztahy se zeměmi střední Evropy lze prohlásit za normální a pragmatické.

ČESKÁ POZICE: To vše zároveň znamená, že sbližování obou pólů euroasijského geopolitického prostoru, vytvoření takzvané velké Evropy, na sebe dál nechává čekat?

Pro Rusko je důležité, aby zůstalo prvořadým dodavatelem energie pro Evropu

KOROTČENKO: Je to tak, protože příslušné ruské nabídky ponechala Evropa bez povšimnutí. Není třeba čekat zázraky. Pro Rusko je důležité, aby zůstalo prvořadým dodavatelem energie pro Evropu, přičemž počítá s evropským kapitálem a novými technologiemi. Evropa však bude s Ruskem nadále především soutěžit, pokouší se zvrátit politickou situaci v Bělorusku a usiluje o rozšíření organizace NATO směrem na východ. Za této situace je nejdůležitější, aby si Rusko zachovalo koncentraci moci a akceschopnost a udrželo stabilitu. A to nejen ve smyslu politickém a sociálním, ale musí mít také pod kontrolou situaci v oblasti severního Kavkazu.