Linie zlomu a latentního i horkého konfliktu Západu a Východu je dnes ve východním Středomoří. Stejně jako na začátku západní civilizace. V této oblasti Evropa, která je stále v zajetí bipolárního rozdělení světa, přehlíží roli Turecka. Jeho geopolitické a stabilizující ekonomické i mocenské roli mnohem lépe rozumějí USA. Možná, že z této turecko-americké spolupráce nastane nový mír Západ-Východ, píše Bohumil Studýnka.

Bývalý důstojník CIA Glenn Carle za Bushovy „Války proti teroru“ vyslýchal údajného předáka al-Kájdy. V Praze minulý týden vyprávěl o nebývalém nátlaku nadřízených na „přitvrzení“ výslechu, když jim po pár měsících hlásil, že nejspíš zajali nevinného. Poté už vyslýchaného nikdy neviděl. Jak to dopadlo? CIA dospěla k témuž závěru – po osmi letech věznění dotyčného v kobkách. O své zkušenosti napsal Carle i knihu.

Možná, že tam, kde dnes v severním Iráku vidíme de facto autonomní stát, budeme zanedlouho svědky jeho vzniku de iure. Na jakých základech je utvářen? Mohou se protnout zájmy kurdské vlády, velkých ropných korporací a silného Turecka? Dohody autonomní kurdské vlády s firmami Exxon Mobil, Chevron, Total a Gazpromněft vyvolávají nelibost Bagdádu. Ropa jako vždy hýbe politikou Blízkého východu, píše Jan Čuřík.

Když Kreml loni uzákonil, že se neziskové organizace se zahraničními donátory musejí veřejně označovat za „cizí agenty,“ mělo se za to, že si bere na mušku jen „podvratné“ lidskoprávní organizace podporované zpoza Atlantiku. Nedávná razie ve dvou tisícovkách kanceláří však zahrnula i pobočky nadací napojených na největší vládní a opoziční stranu v Německu, jež si na dobrých vztazích s Kremlem zakládá.