Zase ty nešťastné eurobondy

Přesně, jak se dalo očekávat. Nový francouzský prezident François Hollande znovu, a velmi razantně, otevřel minulý týden na summitu Evropské unie otázku zavedení společných dluhopisů členských zemí eurozóny. Myšlenka to není nová, a proto se ani argumenty příliš nemění.

Na první poslech mi nápad eurobondů, jak jej představitelé Evropské měnové unie (EMU) opakovaně prezentovali, vždy připomínal onen tradiční příběh, jak se politik rozhodl, že „převeze“ trhy. Vždy však končí stejně: politik trhy nikdy „nepřeveze“. Někteří politici se však nepochopitelně stále k eurobondům upínají jako k jakémusi zázračnému řešení problémů eurozóny.

reklama

Eurobondy ve své podstatě přesouvají problém jihu Evropy na země s odpovědnou fiskální politikouTento optimismus bohužel pramení z neznalosti, a proto je třeba jej mírnit a uvést věci na pravou míru. Společné dluhopisy již ze své podstaty nemohou mít ambici řešit dlouhodobé problémy, s nimiž se eurozóna potýká. Jediné, čeho mohou teoreticky dosáhnout, je, že dočasně poskytnou přístup k levnějšímu financování těm členským zemím, které jsou aktuálně nucené na trzích platit vysokou rizikovou prémii.

Nákladem za tento nejistý přínos pak bude popření principu transparentnosti, omezení tlaku na fiskální odpovědnost jednotlivých členských zemí EMU a v neposlední řadě další transfer prostředků od německých  daňových poplatníků směrem na jih. Idea eurobondů se německé kancléřce Angele Merkelové po právu nelíbí. Eurobondy ve své podstatě přesouvají problém jihu Evropy na země s odpovědnou fiskální politikou, v čele s Německem.

Nic nového

Za původce myšlenky eurobondů lze označit lucemburského premiéra Jean-Clauda Junckera a bývalého italského ministra financí Giulia Tremontiho, kteří tuto ideu v hrubých obrysech představili již v prosinci 2010. O eurobondech se posléze v Eropské unii relativně dlouho a intenzivně diskutovalo, především na podzim 2011.

Co vlastně eurobondy přesně jsou? Tímto termínem se označují dluhopisy, které by byly garantované společně všemi členskými státy eurozóny. Společná garance znamená, že pokud země, která eurobond emitovala, není schopná dostát svým závazkům, je věřitel oprávněn požadovat platbu od všech ostatních zemí eurozóny. Základní motivace pro zavedení eurobondů je jednoduchá. Vytouženým cílem je:

• vytvořit dluhopisový trh, který by byl svojí velikostí a likviditou srovnatelný s trhem amerických pokladničních poukázek (US Treasury Bills);
• omezit možnost spekulací investorů namířených proti jednotlivým zemím EMU, a tím zabránit další eskalaci takzvané dluhové krize.

Evropa není USA

Zastánci eurobondů s oblibou konstatují, že společný dluhopis budou investoři ochotní kupovat i při nízkém výnosu. Argumentují, že míra zadlužení eurozóny jako celku je ve srovnání s USA nižší, a proto budou trhy požadovat podobně nízkou úrokovou míru jako v případě amerických dluhopisů. Toto tvrzení není nutně správné. Proč?