Vladislav Surkov: Putinův Richelieu

Kdo je onen tajemný muž mnoha tváří, který stojí dvanáct let v pozadí politického systému zvaného putinismus?

Evropa
Gábor Stier | 04.04.2012
Vladislav Surkov a Vladimir Putin – rádce a jeho vládce, možná ten skutečný tandem, který již víc než dvanáct let řídí Rusko.

Přezdívalo se mu „kníže temnot“, „loutkář“ i „ruský Richelieu“.  A ačkoli už několik měsíců Vladislav Surkov nepůsobí jako hlavní ideolog Kremlu, který řídí tvrdou rukou vše – od komunikace až po stranickou strukturu –, opozice navzdory tomu nadále svádí všechno, co jí není po chuti, na „surkovskou propagandu“.

Ti, kdo se s ním setkali, kolem něho však necítili „sírou páchnoucí dech ďábla“. Naopak! Byli přímo ohromeni jeho intelektem. Zhruba stejně jako si situaci představuje v jednom ze svých nejnovějších románů spisovatel Viktor Pelevin. „Je všeobecně rozšířenou tezí, že vládnoucí moc se opírá o bajonety. Nicméně dodejme, že dostane-li se zmožený ruský občan pátrající po tom, kdo vlastně tahá za nitky a řídí celou tuhle mašinérii, až na samý vrchol a vstoupí do kanceláře vrchního vydřiducha, zkoprní údivem. Za stolem totiž sedí chlapík z masa a kostí a s kytarou v ruce.“

Surkov ze svého postu pod Putinem dvanáct let nerušeně budoval a řídil mocenskou vertikálu

S kytarou se opravdu trefil. Surkov, který si nechává od svých známých z USA vozit nejnovější rapové nahrávky, je totiž spoluautorem hned dvou alb známé ruské rockové kapely Agatha Christie. Frontman skupiny Vadim Samojlov se dokonce nechal slyšet, že se mu písně zalíbily ještě předtím, než vůbec věděl, kdo onen „talentovaný začínající autor“ ve skutečnosti vlastně je. Obzvlášť na něho prý zapůsobily hlubokomyslné, filozofické texty.

Umělecké sklony se u Surkova projevily nejen v souvislosti s alby z roku 2003 a 2006. Před pár lety vyvolal velkou mediální bouři dobrodružný román Téměř nula o mladém muži stojícím na začátku kariéry ve zkorumpovaném světě obchodu, jehož autorem byl údajný Natan Dubovickij. Nejedna indicie však ukazuje, že jeho skutečným autorem je právě Surkov.

Šéfredaktor časopisu Ruský pionýr, který dílo publikoval jako první, jinak též renomovaný novinář Andrej Kolesnikov, prozradil pouze tolik, že autorem je jeden ze sloupkařů jeho listu. I to by mohlo svědčit o Surkovovi, protože v něm publikuje. Ještě výmluvnější však je, že jeho současná manželka se jmenuje Natalija Dubovická...

Od Chodorkovského k Putinovi

Náhodná není ani volba tématu, neboť Vladislav Surkov zná tento svět jako málokdo. Sedmačtyřicetiletý politik, který se narodil jako Aslambek Dudajev v Solncevu, je po svém otci napůl Čečenec a dětství strávil v Čečensku. Po rozvodu rodičů studoval na Vysoké škole kovoprůmyslové v Rjazaňské oblasti nedaleko od Moskvy. Po dvou semestrech následovala vojenská služba, kterou strávil v Maďarsku. Po ní Surkov s ohledem na své umělecké ambice zakotvil v oboru režie Moskevského státního institutu kultury, který však po třech letech rovněž opustil. Nakonec získal diplom z ekonomie až koncem devadesátých let na Mezinárodní univerzitě v Moskvě.

Málem se stal spolumajitelem právě vznikajícího Jukosu, ale Chodorkovskij a spol. ho odmítli

Stejně jako mnozí další představitelé dnešní obchodnické a politické elity však zkoušel štěstí v byznyse již ve zmatených letech divokého kapitalismu. V roce 1987 stál ve svých pouhých 23 letech po boku Michaila Chodorovského v začátcích jeho podnikatelské kariéry. Jejich spolupráce trvala téměř deset let. Surkov získal vedoucí funkci v bance Menatep, později se však přesunul do banky Alfa, jejímž majitelem byl jeho někdejší spolužák Michail Fridman. Ještě předtím se však stal málem spolumajitelem právě vznikajícího Jukosu. „Odmítli jsme ho. Nějak jsme z něho necítili, že se mezi nás hodí,“ vzpomíná Chodorovského společník Leonid Něvzlin. Surkov tak může děkovat pánu bohu. Kdyby ho mezi sebe přijali, seděl by dnes úplně jinde.

V roce 1992 patřil již Surkov mezi nejvlivnější lobbisty a PR specialisty v celém Rusku. Rozpoznal slabiny politiků a podařilo se mu prosadit ve Státní dumě celou řadu zákonů sloužících Chodorkovského, a později Fridmanovým zájmům. Právě tato osobní zkušenost v něm nejspíš vzbudila despekt k tehdejšímu „pestrobarevnému“ parlamentu. Během svého působení v obou zmíněných bankách byl odpovědný za vztahy s politickou mocí. A v podstatě se jimi zabýval i v době, kdy ho povýšení Borise Berezovského v roce 1998 vyneslo do křesla náměstka ředitele televizní společnosti ORT.

Rok na to už byl pomocníkem šéfa prezidentské kanceláře Alexandra Vološina. V úřadě prožívajícím bouřlivé časy Borise Jelcina proto mohl bohatě uplatnit své schopnosti řešit konflikty. V době nástupu Vladimira Putina do prezidentského úřadu už byl zástupcem vedoucího kanceláře, který se sice čas od času měnil, nicméně Surkov ze svého postu dvanáct let nerušeně budoval a řídil mocenskou vertikálu. „V mocenských kruzích byla v té době spousta ukázněných vykonavatelů. Vzhledem k tomu, že příchod Putinova týmu tuto mentalitu pouze posílil, kreativních spolupracovníků se příliš nedostávalo. Proto byl Surkov tolik třeba,“ vzpomíná na počátky vlivný televizní reportér devadesátých let a novinář týdeníku Expert Sergej Dorenko.

Výstavba politického systému

V prezidentském týmu se ihned prokázala Surkovova kreativita a lobbistické schopnosti. Měl podíl na tom, že iniciátorům Jelcinova odvolání chybělo k úspěchu 17 hlasů, i na tom, že předchůdce strany Jednotné Rusko, hnutí Jedinstvo, překonalo v boji o přežití s relativním úspěchem první vážnou překážku, volby v roce 1999. V následujících letech postupně zneškodnil všechna nebezpečí, která na moc číhala, a vybudoval komplexní kontrolu televizních stanic sloužících v počátcích přípravě liberálních reforem.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Ruský dres...

V Rusku platí, tak jako platívalo vždycky,
že tam  budoucnost a zítřek už je dnes!
Na čtyřista tisíc mužů zcela prozaicky
střeží šatníky a Váš správný dres...

http://denisdrahos.blogspot.com/2012/04/rusky-dres.html

Díky.

Jako vždy, opět velmi zajímavé a přínosné.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah