Ukrajina v ofsajdu. Ale není to fér, pane sudí.

Ukrajina chtěla mistrovstvím Evropy dokázat, že není zemí korupce, banditů a prostitutek. Předsudky se však ještě upevnily. I z vůle Západu.

Evropa
Gábor Stier | 05.06.2012
Fotbal na Ukrajině je populární u všech vrstev obyvatelstva. Zlepší spolupořadatelství Eura 2012 pošpiněnou pověst země kvůli věznění Julije Tymošenkové, nebo přetrvají předsudky a stereotypy o Ukrajině šířené?

Opona spadla, konec prvního dějství. Julija Tymošenková předvedla památný výkon, ovšem díky epizodním rolím se podařilo zviditelnit i několika evropským politikům. Zanedlouho se můžeme těšit na pokračování, na skutečné představení neprávem odsunuté do pozadí, které snad již nebude připomínat jen komorní drama a jehož hrdiny budou fotbalisté hrající před vyprodaným hledištěm.

A mezi diváky Eura 2012 na Ukrajině snad bude přece jenom sedět i německá kancléřka Angela Merkelová, jež sice akci vyhlásila bojkot, nakonec však možná bude pouze nesouhlasně vrtět hlavou a nanejvýš uroní nějakou tu slzu za vězněnou Tymošenkovou. Poté budou následovat parlamentní volby, při nichž vstoupí na scénu opět politici, a na konci roku může drama s názvem Jak usměrnit Ukrajinu přinést dramatické rozuzlení.

Jedno je jisté: takovéhle představení nečekal ani Viktor Janukovyč, a už vůbec ne ukrajinští fanoušci. Zatímco prezident si vysnil slavnostní představení před podzimními volbami, které mělo korunovat jeho dosavadní působení a jež si chtěl užít z lóže za doprovodu předních evropských státníků, jiní se samozřejmě chystali, jak prostřednictvím této světové události dokážou, že Ukrajina není zemí korupce, banditů a prostitutek.

Západní tisk již rozhodl o tom, že na Ukrajině žijí zkorumpovaní, rasisticky smýšlející lidé a civilizovaný Evropan tu není v bezpečí

To by se jim ovšem nyní podařilo snad už pouze díky zázraku, neboť jako obvykle až příliš vehementní západní tisk se na Ukrajinu sesypal s nasazením podníceným evropskými politiky. A již rozhodl o tom, že ve východní části starého kontinentu žijí zkorumpovaní, rasisticky smýšlející lidé a civilizovaný Evropan tu není v bezpečí. Je tudíž lepší, když budou všichni všechno sledovat pouze v televizi.

Skutečnost, že mistrovství Evropy tuto zeď předsudků s největší pravděpodobností nezboří, ale spíše upevní, dobře ilustruje fakt, že ze šestnácti reprezentací projevily kromě domácího týmu odvahu ubytovat se na „divoké Ukrajině“ pouze mužstva Francie a Anglie. Ostatní budou na zápasy denně létat z Polska – například Němci z Gdaňsku a Nizozemci nebo Portugalci z Krakova. Co na to říct? Snad jen, že jim to patří!

Platiniho šediny

V době, kdy Ukrajina spolu s Polskem získaly práva na pořádání šampionátu, se ještě zdálo, že Evropa přece jen má vizi o sjednocení kontinentu. Přestože i UEFA spatřovala v Ukrajině spíše obrovský trh, s uznáním lze konstatovat, že našla odvahu otevřít se směrem na východ. Jejímu prezidentovi Michelu Platinimu také přibyla na hlavě nejedna šedina, když se seznámil se stavem polských a ukrajinských silnic i s rozvleklým tempem investic. Marně mu Hrihorij Surkis, všemi mastmi mazaný šéf ukrajinského fotbalu a zosobněný vlastník pořadatelských práv, vysvětloval, že všechno bude v pořádku. Západním rozumem se tomu dalo skutečně jen těžko uvěřit.

Platini sice nejdřív vyhrožoval, postupně však akceptoval ukrajinské tempo. A samozřejmě viděl, že s blížícím se datem zahájení se vzchopil i stát a oligarchové se pustili do výstavby stadionů, které by jim mohli závidět i v mnoha takzvaných vyspělých zemích. Ukrajina investovala v letech 2008 až 2012 do příprav 108 miliard hřiven (zhruba 275 miliard korun), přičemž 47 miliard z této částky šlo ze státní kasy. (Polsko investovalo 100 miliard zlotých, což je asi 585 miliard korun.)

V Kyjevě, Charkovu a ve Lvově byly postaveny nové stadiony, zatímco v Doněcku vznikla zásluhou Rinata Achmetova již s notným předstihem tamní Donbass Aréna. Dále byla v těchto městech zrekonstruována a rozšířena letiště, postavila se tréninková centra a došlo také k rozšíření dálniční sítě. V rámci tohoto programu bylo postaveno nebo zrekonstruováno 44 hotelů a dalších 24 internátů bylo upraveno k tomu, aby byly schopny ubytovat fanoušky. Krom toho bylo opraveno 12 pomníků.

Unii omrzely věčné sliby Kyjeva

Všichni se klidně připravovali na svátek fotbalu, když udeřil blesk. V souvislosti s odsouzením bývalé premiérky Julije Tymošenkové, k němuž došlo bezesporu na politickou objednávku, se totiž Viktor Janukovyč přepočítal. Tymošenková, kterou lze jen sotva považovat za nevinnou, pak proměnila každou minutu strávenou ve vězení v politické představení, díky čemuž se jí podařilo poštvat proti Ukrajině nejen Evropu, ale i Rusko.

Proces s expremiérkou a její odsouzení svým významem rychle překročily ukrajinské hranice.  Brusel kvůli tomu na konci loňského roku zablokoval dohodu o volném obchodu mezi EU a Ukrajinou a jejím přidruženém členství. Dohoda byla zhruba před měsícem nakonec přece jenom podepsána, avšak několik zemí její ratifikaci podmínilo propuštěním Tymošenkové.

Evropská unie, kterou už omrzelo věčné slibování Ukrajiny, spatřovala v kauze Tymošenkové skvělou příležitost k tomu, jak dostat Ukrajinu pod tlak, k čemuž se nerozpakovala využít ani Euro 2012. Demokracie se náhle ocitla v ohrožení a Janukovyčův režim začal být takřka ze dne na den přirovnáván k systému v Bělorusku. V horečném zápalu s cílem potrestání Ukrajiny a izolace Janukovyče vyhrožovala celá řada politiků bojkotem šampionátu a situace začínala připomínat časy studené války.

Evropa se najednou pokrytecky začala obávat ukrajinského porušování lidských práv a nedostatečné bezpečnosti

Evropa se najednou začala obávat ukrajinského porušování lidských práv a nedostatečné bezpečnosti. Což je ovšem nespravedlivé a pokrytecké obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že Peking mohl klidně uspořádat olympijské hry, Jižní Afrika a Katar získaly práva na pořádání MS ve fotbale nebo že se před časem konaly v Bahrajnu závody formule 1.

Poté, co byl Janukovyč takto napomenut, zaveleli politici k ústupu, v médiích ovšem dál pokračuje diskreditace Ukrajiny a vůbec celé střední a východní Evropy. Jedním z čerstvých příkladů je dlouhá reportáž „nestranné a objektivní“ BBC o „stadionech nenávisti“ a ukrajinském i polském rasismu, v souvislosti s níž slíbil italský útočník Mario Balotelli rasistickým křiklounům pár facek a jeho britský kolega Sol Campbell doporučil jinak vzorným anglickým fanouškům, aby do těchto nebezpečných končin raději vůbec nejezdili. A při tomto tažení ve jménu demokracie se mezitím zapomnělo na to, že Ukrajinci skutečně nestydatě zvedli ceny hotelů...

S blížícím se zahájením šampionátu můžeme jen doufat, že se do centra pozornosti dostane konečně fotbal a Ukrajina dokáže, že je schopná hostit Evropu. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah