Srbsko: Nový prezident neuvažuje výhradně v perspektivách Západu

Po čtyřech neúspěšných pokusech dosáhl věčně druhý Tomislav Nikolić (60) konečně vrcholu. Politik, jenž zkrotl z radikálního v umírněného nacionalistu, předstihl k překvapení mnohých zhruba o sto tisíc hlasů úřadujícího prezidenta a stal se novou hlavou Srbska. K úplnému obrazu je třeba dodat, že v prvním kole voleb zvítězil už třikrát, ve druhém kole ovšem až dosud vždy zaostal. Po deseti letech nezdaru mu tedy v neděli 20. května konečně vyšla odveta a přemohl Borise Tadiče.

Mezi Nikolićem, který se na přelomu tisíciletí umístil se sotva šesti procenty na třetím místě za titány Vojislavem Koštunicou a Slobodanem Miloševičem, a nynějším vítězem je propastný rozdíl. Tehdy ještě v barvách ultranacionalistů při kampani opakoval radikální hesla Vojislava Šešelje, zatímco před čtyřmi lety vystoupil z jeho stínu a založil Srbskou pokrokovou stranu. Stejně tak dnes již respektuje haagský Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii a neodmítá ani připojení k Evropské unii. „Volby nebyly referendem o EU,“ prohlásil v Bělehradě před svými slavícími příznivci.

reklama

Srbský obrat a vítězství Nikoliče naznačuje, že Evropa prudce ztrácí na své přitažlivosti

Politik všeobecně považovaný za národního populistu zdůraznil, že bude se všemi zeměmi regionu pěstovat dobré vztahy, navštíví Moskvu, Brusel i Washington a přeje si setkat se s Angelou Merkelovou, neboť „Německo je hlavním spojencem Srbska“. Jak dále uvedl, „nemá genetické sklony“ k nenávisti vůči Chorvatsku a Záhřeb „musí pouze dokázat, že si členství v EU zaslouží“. A vyřešit otázku týkající se osudu vyhnaných Srbů a jejich nemovitého majetku. Za nepřirozené považuje to, že vztahy mezi Srbskem a Černou Horou jsou ještě horší než Srbska s Chorvatskem.

Vítr vane od Východu

Nikolić už zdaleka není oním politikem, který v Šešeljově stínu ukazoval tu horší tvář srbského nacionalismu. Navzdory tomu výsledky srbských voleb v Evropě způsobily nepříjemné zachvění. Poté si politici opět uhladili obleky a ve jménu demokracie přivítali Nikolićovo vítězství. Neopomněli ale dodat, že bude muset ještě dokázat, že se pro evropskou integraci angažuje nejen slovy. Nicméně se zdá, že Srbsko pod jeho vedením nesejde z dosavadní cesty.

Vítězství Tomislava Nikoliće ovšem také ukazuje, že si Srbové nepřejí vstoupit do EU za každou cenu. Nový prezident totiž reprezentuje onu část společnosti, která se na první zavolání nevzdá vlastní suverenity a neuvažuje výhradně v perspektivách Západu. Nezapomíná na někdejší bombardování, a zaslechne-li zmínku o USA, sevřou se jí ruce v pěst. I představitelé této skupiny Srbů jsou samozřejmě unavení nesmyslnými vražednými válkami, Kosovo však pro ně představuje kolébku srbské kultury a těžko se smiřují s jeho ztrátou. Dřímá v nich silný pocit slovanské vzájemnosti a hrdě pohlížejí k Moskvě. Není náhoda, že i Nikolić kladl oproti Tadičovi větší důraz na vztahy s Východem, především pak s Ruskem.

Právě kvůli evidentním sympatiím si Nikolić nebude moci dovolit se s Ruskem příliš bratříčkovat

To ovšem ještě neznamená, jak vyplývá také z jeho projevu po volebním vítězství, že by se obrátil o 180 stupňů směrem k Rusku. Příliš dobře totiž ví, že musí dokázat svou proevropskou angažovanost. Bude proto lavírovat mezi Východem a Západem, a ačkoli ho srdce táhne k prvně jmenovanému, rozum mu nedovolí ukázat Bruselu záda. Už proto, že se může lehce stát, že nová srbská vláda bude proevropská, a navíc jako prezident musí v mentálním rozpolcení reprezentovat obě strany.

Jedno je však jisté: srbský obrat rovněž naznačuje, že Evropa prudce ztrácí na přitažlivosti. Pro mnohé jsou totiž už jen pouhé zbytky blahobytu pouze snem, zatímco krize je realitou, a proto jsou ti, co stojí mimo EU, již opatrnější a neženou se slepě do náruče Bruselu. Čím dál lákavější alternativou se mezitím stává Východ, a proto stanoví-li EU nesplnitelné nebo nepřijatelné podmínky, zpomalí a poohlédnou se i druhým směrem.

Nikolićův triumf však může EU, která je zaměstnána vlastními problémy a na rozšiřování nechce zatím ani pomyslet, přijít rovněž vhod. Váhání s přijetím Bělehradu lze totiž lehce svést na Nikolićovu neústupnost.

Pro USA je však tento výsledek vyloženě špatnou zprávou. V čele s novým prezidentem bude totiž pro Srbsko mnohem těžší „skousnout“ odtržení Kosova a zdráhání Bělehradu by mohlo být ke škodě americkým zájmům. Z geopolitického hlediska je potenciálním vítězem voleb jednoznačně Moskva, ačkoli právě kvůli evidentním sympatiím si Nikolić nebude moci dovolit se s Ruskem příliš bratříčkovat. Nejvíc však z této změny může těžit Srbsko, neboť národní síly, jež neusilují o evropskou integraci za každou cenu, nabyly převahy právě v době, kdy vane vítr z Východu.