Řecko zachraňuje Západ

Řek si vždycky poradí, napsali jsme 22. února. Kdysi vytvořil západní peněžní systém a zachrání jej i před nynějším náporem východního myšlení. Ne, to není žert. Kdo by hledal záchranu stále „východnějšího“ měnového, ekonomického a společenského systému bývalé západní Evropy v Bruselu nebo ve Frankfurtu, velmi by se mýlil.

Než budeme dokumentovat, proč by měla záchrana přijít zrovna z dnešního Řecka, z propadliště stamiliard, připomeňme kontext, v němž Řekové konají. V Řecku se celá slabost a neužitečnost společné měny a nesourodé měnové oblasti eura nejdříve a nejpřesvědčivěji provalily. Nejen proto však Řekové jako první také reagují.

reklama

Řekové jsou nejsilnějšími nositeli invence ve finančním systému a peněžnictví v celé historii západní civilizace. Povšimněme si jednoho rozdílu. Evropská měnová unie, Evropská unie i Mezinárodní měnový fond (MMF) a jejich představitelé, včetně těch nejsoučasnějších, celý průšvih zatloukali několik let. Tím na Západ přivedli strnulé a izolacionistické myšlení středověkého Dálného východu (viz izolace Číny v 15. století); vznikl bruselský mandarínský systém. O něco méně intenzívně toto mandarínství pozorujeme ve frankfurtské Evropské centrální bance (ECB), která spravuje (ve smyslu udržuje – zalátává) díry ještě většími záplatami, pumpováním nekrytých peněz. Naopak Řekové nerezignovali na svoji národní, osobní až i fyzickou existenci.

Řekové jsou nejsilnějšími nositeli invence ve finančním systému a peněžnictví v celé historii západní civilizacePřed dvěma měsíci jsme predikovali vývoj peněžní praxe v Řecku: „Mohou vzniknout i soukromé clearingové centrály pro vyrovnávání řeckých obchodních transakcí, a nemusejí být zrovna v Řecku. Vhodných domicilů je po světě dost. Směnky účastníků i clearingových firem mohou začít obíhat vedle oficiálních europeněz. Mohou vzniknout lokální a regionální měny, nic nového ani v jiných zemích Evropy. Mohou vznikat i soukromé peníze korporací – obchodníků. Obyvatelé zemí, krajů, měst si v nedlouhém období vždycky poradí se zdánlivou neřešitelností podmínek.“

Zpráva z řeckého přístavu Volos

A hle, Řek si skutečně poradil. Poslední informace hovoří o tom, že se Řekové vracejí k tradičnímu procesu vzniku peněz jako společného ekvivalentu a zprostředkovatele obchodu. Zatímco se Brusel brání přechodu na dřívější národní drachmu (užitečně volnou, konkurenčně a růstově použitelně devalvovanou), Řekové znovu začali používat komoditní peníze. Přecházejí na lokální barterové systémy směny zboží za zboží či služby. Vznikají spontánní lokální clearingové systémy vypořádávání komoditních obchodů.

V oblasti řeckého přístavu Volos (Thesálie) si již vytvořili svoji clearingově- barterovou měnu „tem“. Jejich clearingová centrála už emituje šekové knížky této měny. Virtuální konta umožňují i bezhotovostní transakce. Z cirkulujících šeků „nové řecké“ lokální měny vznikají i de facto bankovky ne nepodobné směnkám zlatníků, templářů i novodobých bankéřů. Život jde dále „jako obvykle“. Od Homéra podnes.

Barterové peníze zavedlo i několik dalších řeckých oblastí. Lze předpovědět, že budou mít i reálné vzájemné „měnové“ kurzy a že vytlačí z běžného používání euro. Pravda, v těch systémech není zakódováno žádné danění nemovitostí, příjmů či přidané hodnoty. Ani splátky nebetyčného dluhu vůči západním (nyní již téměř východním) věřitelům.

Tradiční řecká invence

Tato invence by neměla překvapovat, je vrozená. Řekové západní ekonomický a peněžní systém jako první vyvinuli, definovali a rozšířili zprostředkovaně do jeho téměř globálních dimenzí. Nyní se ten západní peněžní systém sám od sebe mění na východní, zatímco dříve typicky východní Čína právě sděluje světu, že její měna jüan bude mít uvolněnější kurzovou pohyblivost, aby časem přilákala subjekty z celého světa k nahrazení dolaru jako rezervní měny.

Z cirkulujících šeků „nové řecké“ lokální měny vznikají i de facto bankovky ne nepodobné směnkám zlatníků, templářů i novodobých bankéřůPlnohodnotné mince, zlaté i stříbrné, vymysleli Řekové. Ti maloasijští (v 6. století př. n. l.) spolu s Lýdy (ti již dokonce v 7. století př. n. l) začali razit první mince o hmotnosti 14,5 gramu z valounů přírodně nacházeného zlata – elektronu (obsahoval 73 procent zlata a 27 procent stříbra). Hezky kulaté a značené, certifikované a funkční. Nejstarší známe z nálezů v Artemidině chrámu v Efesu.

Pevninští Řekové zase přišli s vynálezem mince stříbrné. Měnovou reformu velkého stylu provedl v Aténách již Solón v roce 494 před naším letopočtem. V dnešních dnech ji tedy provádějí spontánně samostatné řecké obce, samy a po svém, třeba s novo-měnou „tem“.

Via facti tedy Řekové peněžní směnu a peněžní hospodářství západního typu spontánně vyvinuli již ve starověku. Své banky pojmenovali po lavici tehdejších směnárníků „trapeza“. Až středověcí Lombarďané přišli s italským ekvivalentem „banco“ a také vymysleli pojem „banca rota“ zlomená lavice – tedy bankrot.