Protiputinovská opozice? Nejednotná a bez vůdce, který by měl na Kreml.

Ruský venkov, který tradičně podporuje vládnoucí moc, bude mít převahu nad liberály z velkých měst ještě v roce 2024.

Evropa
Gábor Stier | 11.02.2012
Putina nechtějí, ale protivládními demonstracemi, jako byla ta 4. února v Petrohradě, mu zřejmě k vítězství v prezidentských volbách nezabrání.

Již potřetí přivedla protiputinovská opozice do ulic Moskvy desetitisíce svých sympatizantů. Nad hlavami davů, které se navzdory krutému mrazu shromáždily 4. února na náměstí Bolotnaja, vlály vedle rudých vlajek komunistů také bílo-žluto-černé prapory ultranacionalistů a oranžové zástavy liberálů. Samozřejmě v jasně oddělených řadách, neboť liberálové, nacionalisté, komunisté i příznivci Michaila Prochorova se od sebe okázale distancovali.

Nespokojenci, kteří zaujímají z ideologického hlediska široké spektrum od levicových radikálů přes liberály až po nacionalisty, se totiž skutečně shodují pouze na tom, co nechtějí. Představy o budoucnosti mají značně odlišné.

Situaci hezky ilustruje v poslední době často citovaný rozhovor dvou nejznámějších řečníků protivládních demonstrací. Populární autor historických detektivek Boris Akunin se v interview s hvězdou internetu Alexejem Navalným dlouze podivuje nad tím, jak může Navalnyj demonstrovat spolu s komunisty. Známý blogger totiž není vůbec levicově orientovaný a jeho patriotismus liberálnímu spisovateli evidentně vůbec neseděl.

Navíc si je třeba uvědomit, že ačkoli se na náměstí Bolotnaja sešli sympatizanti a dokonce několik poslanců opozičních stran zastoupených rovněž v ruské Státní dumě, jejich vůdci se od protiputinovské opozice fungující mimo rámec režimu snaží viditelně distancovat. Vladimir Žirinovskij zašel dokonce tak daleko, že uspořádal vlastní demonstraci. Jejich vyhýbavost je pochopitelná. Dosáhli totiž celkem dobrých výsledků ve volbách a opakovaly-li by se, zcela jistě by jenom ztratili.

Kromě ideologických rozporů představuje největší problém opozice fakt, že nemá skutečného vůdce

Kdo do čela opozice?

Kromě ideologických rozporů představuje největší problém opozice fakt, že nemá skutečného vůdce. Jedním z potenciálních kandidátů, který se touží dostat do čela, je motor protestních akcí organizovaných na internetu, tribun lidu Alexej Navalnyj, jehož se obává nejen vládnoucí moc, ale i liberálové. V případě Navalného však ani zdaleka nejde o vyzrálého politika a jeho ideologie se zasekla u odhalení útočících na existující kasty.

Alternativu by mohl s ohledem na ukazatele popularity představovat komunista Gennadij Zjuganov. Na tuto verzi je však lepší rovnou zapomenout. Decentně se nabízí rovněž liberál Grigorij Javlinskij, ten však není vůdcovskou postavou a svým intelektuálským postojem by mnohé jen odradil. Navíc neměl ani dostatek finančních prostředků, ani aktivistů, aby dokázal sesbírat dva miliony podpisů, v důsledku čehož pochopitelně nemohla být přijata jeho prezidentská kandidatura. Vůdci ulice se nyní žalostně pokoušejí využít tohoto rozhodnutí volební komise ke svému dobru, což ovšem nic nemění na faktu, že Javlinskij už je minulostí.

V čele davů by rád stanul také Boris Němcov nebo Michail Kasjanov. Ti už se ovšem rovněž „předvedli“ v devadesátých letech a většině lidí to stačilo. V úvahu by mohl připadat také bývalý ministr financí Alexej Kudrin, jenž se objevil na demonstraci na Sacharovově třídě, nebo Michail Prochorov, který doplatil na zlatou horečku v rámci umírněné liberální strany. K těm se však kvůli jejich napojení na moc stavějí s nedůvěrou radikálové.

Žádná krize režimu

Problémy dále prohlubuje fakt, že v důsledku absence skutečných, reálných požadavků je rovněž oslabována soudržnost davů. Bylo předem jasné, že tentokrát se protiputinovské opozici podaří dostat na náměstí Bolotnaja méně lidí než v prosinci na Sacharovovu třídu. Skutečnou překážku ovšem nepředstavoval ani tak mráz, který se i v poledne blížil mínus 20 stupňům, jako spíš pomalé vyprazdňování obsahu protestů.

Organizátoři totiž svolali představitele velkoměstské střední třídy pobouřené pochybnostmi o čistotě voleb do Státní dumy k pouličnímu protestu se stejnými požadavky jako téměř před dvěma měsíci. Každý, kdo uvažuje střízlivě, však jasně vidí, že vypsání nových voleb nemá šanci, stejně jako se nepodařilo dosáhnout odvolání předsedy volební komise. Stejně nereálným cílem je zabránit opětovnému zvolení Vladimira Putina prezidentem.

Nelze hovořit o krizi režimu, Putinova kampaň navíc začíná nabírat obrátky

„Protiputinovská opozice fungující v rámci režimu a mimo něj je v zásadě rozdělená a velmi nejednotné spektrum tvoří také protestující v ulicích,“ vysvětluje Alexej Muchin, ředitel Centra po politické informace. Od liberálů se snaží převzít iniciativu nacionalisté, kteří se k nim přidali, což pouze stupňuje chaos a ve výsledku opozici oslabuje. Politolog Muchin upozorňuje též na to, že zatímco 10. prosince se konaly protesty v několika městech, 24. prosince se větší demonstrace uskutečnily už pouze v Moskvě a v Petrohradu, zatímco ruský venkov o heslo „Pryč s Putinem!“ nejeví nejmenší zájem.

„Nelze hovořit o krizi režimu, Putinova kampaň navíc začíná nabírat obrátky,“ dodává Muchin, přičemž zdůrazňuje, že s ohledem na pasivitu venkova si vládnoucí moc může navzdory bezesporu nervózní atmosféře panující kolem výsledků voleb dovolit pouliční protesty klidně ignorovat. Naopak dokonce převzala iniciativu a uspořádala demonstraci na svou podporu, která počtem zúčastněných převýšila protesty na náměstí Bolotnaja. Už ani moskevské ulice tím pádem nepatří jen liberálům.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Rossija bolšaja..

Dlouhodobě  jsem měl na starost ruské a ukrajinské pracovníky, kteří přjímali zařízení, dodávaná do těchto teritorií. Vesměs to nebyli hlupáci, protože takoví by ve svojí branži neuspěli. Tehdy ještě existoval SSSR, ale už tehdy mezi Rusy a Ukrajinci existovaly rozdíly. Ukrajinci říkali Rusům hanlivě "kacaby",

Rusi pak Ukrajincům"chocholy" a moc se nemuseli..I proto rozpad SSSR.

Oba tábory se při našich neformálních sezeních při vodce ale shodovaly na tom, že je nezbytné, aby jim vládla silná ruka..  Nepochopitelné, ale pravdivé..

Proto car Nikolaj,  Lenin, Stalin, Chruščov a další. Ale ne Gorbačov..

Tak trochu jsem měl pocit, že snad tu potřebu silné ruky mají v genech..

Putin se snaží prezentovat jako silná osobnost a občané mu to věří.

Jakákoliv opozice pak nemá šanci se prosadit.

To je  můj názor, jiným názorům se nebráním.

Vrátil jsem se

z více než dvouměsíční služební cesty po Rusku ; moje práce pro německou firmu vyžaduje hlavně styk se střední vzdělanostní a podnikatelskou vrstvou obyvatel ; mne nezbývá než s panem Stierem souhlasit , nicméně s několika výjimkami , tak jak jsem nyni současnou situaci viděl . Přes veškerá přání a propagandu o Rusku , zejména v anglosaském tisku , pravda je jednoduchá . Putin ( díky tomu , že odstránil Jelcinovský marasmus ) je jednoznačně lídrem většiny obyvatel Ruské federace a to bez rozdílu postavení a vzdělání , u těch nejjednodušších to je přímo zbožňování . O  vnitropolitických záležitostech jsem mluvil s lidmi od vysokoškolských učitelů až po jednoduché " bábušky " na vesnicích ( ani se mi někdy nechtělo věřit jak  svými názory se podobaly mé moravské prababičce ) a usoudil jsem , že vliv euroamerické antiputinovské propagandy v Rusku je minimální a kontraproduktivní . Takže pokud pana Putina nepotkají zdravotní či jiné potíže ( až jsem nevěřil jak jeho hvězda stoupá tím , že se může německy domluvit s Merkelovou a ostatními politiky) , stane se na dlouhé roky vedoucí politickou a mocenskou osobnosti .

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah