Premiér Orbán hřímá: Nenecháme si od Bruselu diktovat!

„Nenecháme si od Bruselu diktovat! V průběhu historie jsme si nenechali diktovat od Vídně ani od Moskvy a teď si nenecháme diktovat z Bruselu! V Maďarsku bude konečně na prvním místě zájem Maďarů!” vyjádřil se nedávno premiér Viktor Orbán. Tento bojovný výrok šokoval i unijní diplomaty, kteří Budapešť dobře znají. Výroky v podobném duchu jako například „Život je i mimo Evropskou unii“ anebo „Vítr vane od východu“ pronesl sice Orbán už dříve, nicméně z úst vedoucího představitele země, jež EU právě předsedá, znějí přece jenom poněkud zvláštně.

Maďarská vládnoucí pravice se v rámci ochrany zájmů země neváhá pouštět do konfliktů

Obzvláště vezmeme-li v potaz skutečnost, že podle průzkumu provedeného počátkem roku hodnotilo dosavadní téměř sedmileté členství země v unii 46 procent Maďarů kladně a 42 procent záporně. Tento poměr činil přitom ještě vloni v létě 38 versus 50 procent, takže očekávání spojená s rotujícím předsednictvím maďarské hodnocení unie vylepšila. Více než dvě třetiny Maďarů (69 procent) by i v současnosti hlasovaly pro členství. Na druhou stranu za uplynulých sedm let posílily skeptické hlasy a po prvních třech měsících předsednictví lidé ještě více vystřízlivěli.

reklama

Mezi těmito ukazateli a premiérovými slovy tedy v podstatě není žádný rozpor. Viktor Orbán není naladěn proti Evropě, jeho prohlášení však odrážejí hořké zjištění, že problémy určité země samotné členství vyřešit nemůže, zatímco její suverenitu každopádně omezuje. Přidá-li se k tomu občas také dvojí metr a povýšenecká mentalita, je víra v evropskou integraci rázem oslabena. Evropská unie navíc obecně těžko snáší přílišnou suverenitu členských zemí, obzvláště nejde-li o stát, který má rozhodující roli. Není nikterak překvapivé, že se v Bruselu dívají na „boj za svobodu“ maďarského premiéra a jeho nezvyklá opatření na řešení krize úkosem. A to i tehdy, když mezitím mnohá z těchto opatření sami zavedli.

Na krizi je Fidesz

Zemi potýkající se s hlubokou morální, politickou a především ekonomickou krizí převzal před rokem konzervativní Svaz mladých demokratů – Maďarský občanský svaz (Fidesz-MPS). O stavu věcí veřejných a osmiletém fungování předchozí socialisticko-liberální vlády vypovídá nejlépe skutečnost, že v zemi, kde byl po několik volebních období poměr sil pravice a levice spolu s liberály vždy zhruba půl na půl, disponuje v novém parlamentě jen samotný Fidesz-MPS dvoutřetinovou, tedy ústavní většinou. Přičemž dalších šestnáct procent získalo radikálně pravicové Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik), jež vedlo kampaň s protiromsky namířenou rétorikou.

Mnozí Maďaři opět doufají už jen v to, že jejich děti se budou mít lépe

Příčina je jasná. Maďarsko se dostalo na pokraj státního bankrotu, bylo nuceno požádat Mezinárodní měnový fond o půjčku ve výši 25 miliard eur, a státní dluh tak v poměru k HDP přesahuje 80 procent. Kromě toho se země potýká s rozbujelou korupcí, společnost je z ideologického i sociálního hlediska maximálně rozdělená, reforma velkých systémů řízení na sebe nechává i dvacet let po změně režimu stále čekat a mnozí opět doufají už jen v to, že jejich děti se budou mít lépe.

Za této situace slíbila nová vláda disponující dvoutřetinovým mandátem kompletní obnovu, ukončení dvacetiletého přechodného období, stabilizaci a oživení ekonomiky bez negativních omezení a snížení hladiny státního dluhu pod 70 procent HDP. V duchu národní jednoty nejdříve schválila zákon o dvojím občanství, jenž usnadní pěti milionům Maďarů žijících za hranicemi země získat státní občanství i bez změny bydliště. Po symbolickém politickém kroku se pustila i do nápravy stavu hospodářství.

Po odmítnutí neoliberálních receptů vedoucích do slepé uličky se Orbánova vláda rozloučila s Mezinárodním měnovým fondem a v případě potřeby hledá čerstvé peníze jinde, v zásadě na východě. Ze soukromých penzijních fondů převedla občany i peníze zpět do státního systému, což bylo rovněž nezbytným krokem k dosažení rozpočtového schodku nepřesahujícího tři procenta HDP, jak požadovala Evropská unie. Dále vláda uvrhla zvláštní daň ve výši půl procenta bilanční sumy na banky a na následující tři roky stanovila také takzvanou krizovou daň ve výši jedno až šest procent v závislosti na velikosti daňového základu pro velké podniky ve sféře energetiky a telekomunikací a pro obchodní řetězce. To poškodilo především německé a rakouské zájmy, takže patnáct nadnárodních firem podalo stížnost k Evropské komisi. Následně vláda přijala tiskový zákon, jenž způsobil mezinárodní pobouření. Hotová a schválená je rovněž nová ústava.

Místo uznání kritika

Uprostřed těchto dlouho nevídaných, horečných změn týkajících se díky ústavní většině všeho možného většina Maďarů věřila, že v souvislosti s jejich předsednictvím EU vzroste mezinárodní vážnost země. Naproti tomu ovšem Maďarsko zasypala už na samém počátku salva evropské kritiky kvůli čerstvě přijatému tiskovému zákonu. Tento zákon bezpochyby není z nejlepších a mezi řádky lze cítit mocenskou převahu a touhu mít vše pod kontrolou, stejně jako v případě omezení pravomocí ústavního soudu.