Pokračuje v EU Lutherovo rozdělení na katolíky a protestanty?

Evropané sice dnes nejsou stejně zbožní jako v minulosti, ale stále je ovlivňuje střet kultur založený na odlišných náboženských vírách.

HOT TOP|Evropa
Luděk Bednář | 30.07.2012
Teze německého teologa, kazatele, reformátora a zakladatele protestantismu Martina Luthera (1483–1546) z roku 1517 rozdělily Evropu na katolickou a protestantskou část. V dnešní fiskální krizi se zdá, že se toto zlomové náboženské rozdělení začíná znovu objevovat v problémech Evropské unie i eurozóny.

Téměř před pěti sty lety – v roce 1517 – Martin Luther (1483–1546), německý teolog, kazatel a reformátor a zakladatel protestantismu, zveřejnil svých 95 tezí. Ty rozdělily Evropu na dvě části – katolickou a protestantskou. V dnešní době evropské fiskální krize se zdá, že se toto zlomové náboženské rozdělení na katolíky a protestanty začíná znovu objevovat v problémech Evropské unie i eurozóny. Tentokrát však nikoli dle náboženských doktrín, ale v kulturním smyslu.

Evropa je totiž rok od roku sekularizovanější. Návštěvnost kostelů v ní neustále klesá a náboženské kořeny, které v minulosti tvořily základ evropské společnosti, jsou dnes jen stínem toho, co bývaly. Potvrzuje to i nedávná studie Toma Smithe z Chicagské univerzity.

Dle ní je nejvíc ateistů na světě mezi občany bývalé Německé demokratické republiky – 52,1 procenta. Česká republika je pak v současnosti s 39,9 procenty ateistů na prvním místě na světě, pokud jde o státy. V Evropě za ní následují Francie (23,3 procenta), Nizozemsko (19,7 procenta) a Švédsko (19,3 procenta).

Jih versus sever

Evropané sice dnes nejsou stejně zbožní jako v minulosti, ale stále je ovlivňuje historický střet kultur založený na odlišných náboženských vírách. A zdá se, že se dopad náboženství projevuje i poté, co se náboženská víra z Evropy v podstatě vytratila. V současnosti totiž věrouky, jež se posilovaly v náboženských válkách v 16. a 17. století, tvoří základ krize eurozóny ve formě ekonomicky prosperujících protestantských států a zadlužených katolických národů „latinské“ Evropy.   

Zdá se, že se dopad náboženství projevuje i poté, co se náboženská víra z Evropy v podstatě vytratila

Například dle BBC se na nejnovějším summitu EU na konci června v Bruselu často hovořilo o tom, že německou kancléřku Angelu Merkelovou porazila takzvaná „nová latinská aliance“ složená z Itálie a Španělska, již podporovala Francie. Pokud jde o protestantskou stranu, někteří Němci navrhují, že nejlepším řešením současné krize eurozóny by bylo ji rozdělit na dvě části.

Do první skupinu – takzvané „latinské eurozóny“ – by patřily jižní evropské státy. Do druhé, Německem vedeného spolku pak podobně smýšlející země včetně možná (kalvinistického) Nizozemska a (luteránského) Finska. Například bývalý šéf Svazu německého průmyslu Hans-Olaf Henkel prohlásil, že „euro rozděluje Evropu“. A chce, aby se Němci, Nizozemci a Finové „chopili iniciativy a opustili eurozónu“ a vytvořili oddělenou severní eurozónu.

České dilema

V této souvislosti není od věci se zamyslet, do které skupiny by se zařadila Česká republika. Ta se tváří, že má blíž k severní, protestantské skupině, a proto by měla být její součástí. Vždyť přece máme Jana Husa, a ten ovlivnil Martina Luthera. To je sice pravda, ale současně se málo zdůrazňuje, že většina pokřtěných českých občanů se v minulosti hlásila a dosud hlásí ke katolické víře.

Málo se zdůrazňuje, že Jan Hus nebyl skutečným protestantem, protože toto náboženské hnutí vzniká až s Martinem Lutherem

O tomto českém dilematu možná vypovídají i dva státní svátky v těsném sledu za sebou 5. a 6. července. Ten první je zasvěcen věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi. Pominu-li, že křesťanství se na naše území dostalo pokřtěním čtrnácti velmožů v Řezně v roce 845 a od počátku se používal latinský obřad, je nepochybné, že svatí Cyril a Metoděj přinesli v roce 863 křesťanskou víru do tehdejší Velkomoravské říše z východu.

Druhý svátek je pak zasvěcen upálení Jana Husa. Málo se však zdůrazňuje, že nebyl skutečným protestantem, protože toto náboženské hnutí vzniká až s Martinem Lutherem. Spíš to byl katolík, jenž na českém území zprostředkovával západní heretická hnutí – tedy vliv ze západu.

Irská anekdota o Češích

Nad tímto dilematem se ve své studii Co jsou Češi? rekapitulující historický vývoj národa zamyslel i jeden z nejvýznamnějších českých myslitelů 20. století Jan Patočka. A jeho otazník je symptomatický i pro název české hymny od obrozence Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj – často se však neuvádí.

Tento historický český otazník se pak vznáší nejen nad přístupem ČR k Evropské unii, ale i k případnému připojení k protestantské, či katolické části eurozóny. Realismus velí zabudovat jej do českého uvažování o sobě, jak se však zdá, zatím to ani jeden náš politik neučinil.

Možná, že nejlepším způsobem, jak sjednotit Evropu, není nekompromisně nutit všechny národy žít podle stejných pravidel

Možná, že o české ambivalenci nejlépe vypovídá anekdota ze Severního Irska rozděleného na protestanty a katolíky, jejichž krvavé střety se odehrávaly v podstatě během celého 20. století.  V hlavním městě této země Belfastu zastavili v nočních hodinách chodce v aleji dva maskovaní ozbrojení muži. Jeden z nich se ho zeptal: „Jste protestant, nebo katolík?“ Chodec začal úpěnlivě volat: „Jsem ateista, jsem ateista!“ Oba ozbrojené muže to na chvíli překvapilo, pak se však jeden z nich vzpamatoval a dotázal se: „Jste katolický, nebo protestantský ateista?“

Nový střet o koncepce

Zbožnost v Evropě sice upadá, ale několik století náboženského vývoje její společnost nesmazatelně ovlivnilo. Katolíci se dnes s protestanty namísto sporů v minulosti, například o proměně hostie v tělo Kristovo či o roli duchovních, střetávají v koncepcích, jak provádět monetární politiku či odpouštět dluhy.

Následkem odlišného názoru na svět a na filozofii dějin je tedy možné, že se evropské národy od sebe natolik liší, že nemohou společně utvářet měnovou unii. Pokud tomu tak je, pak z toho vyplývá, že nejlepším způsobem, jak sjednotit Evropu, není nekompromisně nutit všechny národy žít podle stejných pravidel. Je totiž možné, že by volnější unie vydržela déle. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:5

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Rád bych připojil několik

Rád bych připojil několik poznámek:

a) je dost pravděpodobné, že křesťanství k nám přinesli iroskotští misionáři. jejich působení bylo zničeno germánskou rekatolizací z Řezenského biskupství, na niž reagoval vekomoravský kníže žádostí o misionáře mluvící srozumitelným jazykem. Že jde o mocenský zápas je jasné z chování tehdejších papežů , kteří se vystřídali během trvání konstantinovskometodějské misie, dle jejich pohledu na liturgický jazyk.

b) teprve k tisíciletému výročí jejich příchodu římský papež Pius IX. v roce 1863 přesunul svátek ze 9. března na 5. července. Politický tah, který se ani nesnažil zakrývat.

c) česká (husitská) reformace vnesla mezi lid poznání, že za svou spásu odpovídá Ježíši každý sám osobně a proto také osobně má hledat cestu za ním. Víra se stává znovu osobním snažením, zápolením, a ne jen pouhým přitakáním tomu, co slyší od katolického kněze.

d) Kutnohorské porovnání (75 let po upálení Husově) znamenalo aktivní náboženský smír. Víra pod jednou i pod obojí se měla vzájemně respektovat a každý, kdo svévolně vyvolával náboženské rozbroje, měl být vyhlášen za zemského škůdce (dnes vlastizrádce). Tatáž práva měli i nevolníci a páni je byli povinni respektovat. Tato zásada byla roku 1619 pošlapána a vyvolala II. pražskou defenestraci.

e) Je skutečností, že přísné protestantské smýšlení s odloženou spotřebou umožnilo prostřednictvím promýšlených investic vznik raného kapitalismu. 

f) Je naprosto jasný rozdíl náboženství s okenicemi a nebo prosklenými stěnami v oblasti svobody i odpovědnosti. Království české, podle mne, díky husovské zkušenosti bylo daleko před luterskými panovníky.

 

Dvacáté století však zničilo většinu etických základů a z lidí nadělalo  většinové pohodlné stádo. Mocní se už nesnaží skrývat pod náboženské otázky a o moc se derou zcela bezostyžně. Proto skutečné křesťanství, víra, se stává záležitostí zcela minoritní. Až se v nejbližších letech stane vládnoucí ideologií islám, bude to zde vypadat jinak. Zcela jinak. I ekonomicky a kulturně.

Ta poslední věta sedla až

Ta poslední věta sedla až mrazí. Problém vyčpělé křesťanské víry, za kterou se  nikdo není ochoten obětovat a islámské nadšení až k sebeobětování je realita této doby.  Současná populační křivka ukazuje, že evropský prostor vlastně vyklízíme zcela dobrovolně. Žádné vakuum nemůže trvat dlouhodobě. Pokud se podaří islámu (promiňte to zjednodušení) překonat i technologické  bariéry a skloubit je se svou vírou.... Viděl jsem několik pořadů s českými muslimy a závěr lze shrnout do jediné věty: Když si islám demokraticky zvolíte za svou víru, my vám tu demokracii rychle zatrhnem.

Kamarád, který pracoval jako pozorovatel OSN v Kosovu mi vyprávěl jak po vítěztví nad Srby se začaly ihned stavět mešity a mužům, kteří byli zvyklí  večer chodit do hospody,  imam, většinou cizinec, velmi razantmě vysvětlil jak se mají správně chovat a kdo to platí.
 

stačil link

Pane Schneidere, tuhle jste zde peskoval přispěvatele  "Pauka", že nemusel obtěžovat dlouhým psaním a že by stačily odkazy. Vaše vtipy jsou skutečně známé, prostřední tuhle opět vyšel v židovských  anekdotách  za padesátikorunu v Levných knihách. Poslední tuším také, nicméně téma článku pana Bednáře je jinde.

Jako protiklad zmíněného dělícího pohledu si dovolím připomenout pozapomenutou "maličkost", že termín katolický je z dob dělení církve na západní (katolickou-Řím) a vychodní Pravou a Slavnou (Konstantinopol).  Z tohoto pohledu jsou si evropské dcerky katol. církve (až na extrémy) vzájemně bližší, než my a dědici Byzance, kde církev a vládci prakticky jedno byli a jsou (z tohoto pohledu Cyrilovi a Metodovi za jazyk a abecedu díky, ale zaplať Bůh za to, že jejich nábožensko-politická mise zde vyšuměla).  Církve  katolická i postkatolické mají i něco menší (jih) či větší (SZ) odstup od moci světské, čemuž se přisuzuje hlavní vysvětlení evropského společenského, technického a politického vývoje  ve srovnání s postbyzantským světem, to je celkem známo.  

Zpět k článku - kdo není slepý si nemůže  nevšimnout  hromady KULTURNÍCH rozdílů mezi katolíky a protestanty, to přece není věc dneška, o vlivu na tu či onu formu třeba i architektury, nejen  sakrální ale i světské a i urbanismu měst...a životního stylu by se dalo hovořit dlouho.  Kdo  by si nevšiml mediteránních neprůhledných okenic (i tam, kam slunce nepřijde)  v zemích, kde jsou  zpovědnice a holandských, skrz naskrz průhledných bytů (jednám li  v každém okamžiku podle Pána, nemám co skrývat).  Od detailu zpět ke článku, kde se zmiňují  rozdílné modely chování, aniž  zřejmě padla otázka,  co bylo dřív, slepice nebo vejce, zda se náboženství promítlo do rozdílného naturelu jihu s antickým dědictvím a severozápadu nebo rozdílný naturel s keltsko-germánskými kořeny z dob před christianizací  způsobil, že v SZ Evropě po pár stoletích převládly modifikované formy původně jednoho katolictví.  Obojí je částečně pravda. 

Pro lidi kteří neteoretizují zvenčí ale věří a praktikují,  jako např. kazatel MUDr. Susa jsou však i "protestanti"  v jádru katolíky, jeho pohled považuji za moudrý a nosný. 

Pro lepší  zdůvodnění rozdílného ekonomického jednání kultur  s okenicemi a kultur s holými okny a jejich postojům ke dluhům  je třeba víc, než "objev" dělení podle uvadajících církví. Předem je jasné, že v 21. století, v dnešní kulturní bramboračce může mít lovení původních surovin jen částečný úspěch, suroviny jsou již dost rozvařeny, je otázka, zda není pošetilost dávat je na protilehlé strany talíře  pokud není recept lepší, než ta bramboračka (navíc nyní, když rostou i houby).

Zdravím.         

   PS.

K otázce zda máme našlápnuto spíš do katol. či protest. Evropy připomínám slabinu teorie hned za humny, katoličtí  Poláci  se aktuálně ekonomicky chovají spíše jako "protestanti".  Skutečnými nekatolíky je i po tisíci letech pravoslavné samoděržaví a ještě víc islám. A budoucnost, má-li být kladná, může směřovat jedine k pochopení  i těchto dvou (+ dálného východu) a ne k  rozdírání vnitroevropských náboženských  strupů a "objevování" dávno viditelných  kulturních rozdílů.  Kulturní rozdíly jsou dnes mezi námi a bankami (britskými, dtto španělskými dtto americkými) atd. Vysvětlování ekonom. problémů  "kulturními rozdíly" na náboženském základě jsme zde již měli u židů i Židů.       

PPS 

Ještě k jedné nepřesnosti p.|Bednáře, zřejmě oběti výuky dějepisu své doby. Píše: "věrouky, které se posilovaly v náboženských válkách 16. a 17. stol.". Ty války tak nazývají dějepisci, ale byly převážně ekonomickou, velmi nevybíravou dělbou moci. Náboženství byla víc, než si pan L.B. asi myslí  "label" kterým zakrýval důvod světský. Teze jeden panovník jedna církev sloužila především panovníkovi, který mohl "tu svou" lépe ovládat, než kdyby existovala plularita. Anglie extrémním příkladem. 

 

A propos,

pokud jde o Čechy,  naše před 22 lety s prominutím "cesta do Evropy"  tady na Západ,  Hus NeHus, překonala Atlantik a motáme se mezi banánovými republikami. Viz.aktuální  vládní návrh priority státu nad územním plánem pokud jde o surovinová ložiska. Chávez by to neudělal lépe.   

Docela jste zpaukovatěl,

přestože jste mě předtím káral za délku a nepůvodnost. Omlouvám se za to, že jste ty vtipy znal: soudím, že leckdy je dobře si je připomenout. Rozhodně však můj příspěvek byl kratší a srozumitelnější (a doufám, že i vtipnější) než ten váš.

Neodolal jsem.

V článku uvedený vtip má mnoho příbuzných. Za všechny alespoň tyto tři:

Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: "Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?" Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: "Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!"

Jde zamyšlený pán po mostě a najednou si všimne nešťastníka, který se zjevně chystá ukončit svůj život skokem do údolí. Přiběhne k němu a říká: "Hej, stůjte, nedělejte to!" - "A proč ne?" - "Je spousta věcí, kvůli kterým stojí za to žít!" - "Co třeba?" - "Třeba... jste věřící nebo ateista?" - "Věřící." - "Já taky! Jste křesťan nebo žid?" - "Křesťan." - "Já taky! Jste katolík nebo protestant?" - "Protestant." - "Já taky! Jste episkopál nebo baptista?" - "Baptista." - "Já taky! Jste z Baptistické Církve Páně nebo z Baptistické Církve Hospodina?" - "Z Církve Páně." - "Bezva! Já taky! Jste z původní Církve Páně nebo z Reformované Církve Páně?" - "Z Reformované Církve Páně." - "Bezva! Já taky! Jste z Reformované Církve Páně reformou v roce 1879 nebo z Reformované Církve Páně reformou v roce 1915?" - "Z Reformované Církve Páně reformou v roce 1915!" Nato se pán poněkud zarazí, ztvrdnou mu rysy ve tváři a suše odtuší: "V takovém případě vás nebudu při vašem bezbožném konání rušit."

Goldfarb si bůhvíproč koupil zájezd do Belfastu. Líbilo se mu tam, pivínko chutnalo, tak se trochu zdržel a hluboko v noci se vracel na hotel. Najednou cítí pistoli mezi žebry a zezadu hlas: "Co jsi? Katolík nebo protestant?" Goldfarb si láme hlavu, ale nic chytrého ho nenapadá. Řeknu jedno, on bude to druhé - a je konec. Pak přece jen vymyslí úskok: "Ve skutečnosti, jednou to muselo ven, ve skutečnosti jsem Žid." Zezadu se ozvalo se sotva tlumeným nadšením: "Allah je veliký. A já nejšťastnější Arab v celém Irsku."

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah