O kuličce vína a kampani proti kouření

Začněme pěkně od začátku a proberme fakta. Budapešťský řidič autobusu Viktor Bócsa byl málem propuštěn z práce. Michael Shepherd, řidič autobusu z Coventry, byl propuštěn z práce – nikoli málem, ale de facto a de jure. Dva šoféři, dva různé osudy. Dvě země, jedna Evropská unie.

Viktor Bócsa si dovolil dělat zábavu. Vlastně bychom mohli říct, že měl dobrý úmysl v nepravou chvíli. Nabízel totiž extra službu bez smluvního podkladu. I tak se to dá říct, trefnější je však spíš pojízdná stand-up comedy, pojízdné one man show. Pojízdný kabaret let sedmdesátých.

reklama

Případ Viktor Bócsa

Viktor Bócsa, jehož talentu si následně všimla i komerční rádiová stanice, spatřoval ve strnulém mikrofonu čnícím proti němu v kabině možnost zábavy. Když už je tu mikrofon a dobré ozvučení (což je polovina úspěchu, jak říkají rockeři), proč je nechat jen tak ležet ladem? Po jisté době je přece skličující používat mikrofon jen na hlášení příští stanice. Proč by tedy řidič autobusu nemohl být také bavičem, pokud se mu chce?

Proč by budapešťský řidič autobusu nemohl být také bavičem, pokud se mu chce?

Odpověď ze sídla Budapešťských dopravních podniků zněla: Protože řidiči autobusu nejsou oprávnění poskytovat zábavu. Nemají to ve smlouvě. Za to přece cestující neplatí. Řád věcí, jen co je pravda. Proto račte dodržovat pořádek, všechno má svůj čas i místo. Zábavní program nemá znít z kabiny řidiči, ale z rádia, například!

Na tomto místě se sluší poznamenat, že Viktor Bócsa nadále pracuje u MHD, přestože už držel v rukou výpověď – díky komerčnímu rádiu. Smělý mediální guru stanice totiž neblahý osud zábavného řidiče jaksepatří „rozmázl“. A vida! Úřad couvl.

Příběh Michaela Shepherda

Michael Shepherd, Bócsyho spolutrpitel z Coventry, už takové štěstí neměl. Byl skutečně propuštěn. Byl propuštěn, přestože nebyl bavičem, partyzánem, národním odbojářem, virtuálním teroristou ani muslimským agentem. Michael Shepherd si prostě jenom dal kuličku vína. To byl jeho do nebe volající hřích.

Řidič z Coventry porušil zdravotní a bezpečnostní nařízení firmy, a proto byl neprodleně propuštěn

Podle jednoho bulvárního listu se všechno odehrálo následovně. Zde jsou suchá, nebo spíš hezky šťavnatá fakta z března 2012: „Coventry. Britský řidič autobusu byl vyhozen kvůli jedné kuličce vína, kterou si kvůli suchým ústům dopřál ještě před výjezdem z konečné stanice. Michael Shepherd (66), který je v důchodovém věku, již nejspíš nesežene práci a nebude schopen splácet půjčku na svůj dům, rodina se tak zřejmě ocitne na ulici.“

Shepherda usvědčil záběr z bezpečnostní kamery, na kterém bylo patrné, že za volantem požívá nějakou potravinu. Tím však řidič porušil zdravotní a bezpečnostní nařízení firmy, a proto byl neprodleně propuštěn.

Bezmocnost starého a nového druhu

Oba tyto případy jsou vlastně jen příkladem bezmocnosti starého a nového druhu. Jsou příkladem toho, co znamená bezmocnost s politickým nádechem a bezmocnost bez jakéhokoli nádechu. A jak je ta druhá beznadějnější. Budoucnost, jíž kráčíme vstříc, oproti opuštěné minulosti.

V příběhu maďarského řidiče jde chtě nechtě o svobodu slova. Podobný příběh s podobnou choreografií už se jednou, v době změny režimu, odehrál. I tenkrát šlo o rozverného řidiče (možná že toho samého), který byl tehdejšími dopravními podniky rovněž potrestán za svou dobrou náladu. Hubatý a volnomyšlenkářský řidič autobusu, který takřka umělecky zkouší, kam až může zajít, je typickým Východoevropanem. Budapešťské dopravní podniky couvly, nechtěly dělat z humoristy za volantem hrdinu a mučedníka.

To, co se odehrává, začíná čím dál tím víc připomínat kulturní revoluci, jen ve špatném slova smyslu

Příběh řidiče autobusu z Coventry je oproti tomu takříkajíc prostý politiky, a proto se v něm neskrývá ani žádná hrozba. Příslušným soudruhem tu není Hyde Park, ale EU, konkrétně její hygienická nařízení. Mohli bychom vlastně říct, že náš přítel Michael doplatil na úhel zakřivení okurek. Na šílené předpisy, které mají nařizovat holičům, kolik mohou za den přijmout zákazníků.

Shepherd ničemu neoponoval, proti ničemu neprotestoval, jen si to „odskákal“. Stejně jako mnoho dalších, kteří se nevědomky provinili proti předpisům, o jejichž existenci neměli ani tušení. Někteří za to skončí s pouty na rukou, jiní jen s botičkou na kole. Oběti všude, kam se člověk podívá, solidarita nikde. Nebo že by řecké a francouzské volby zpochybňovaly na principu solidarity právě tohle šílenství, unijní teror iracionální reality? Svět, ve kterém se svoboda slova šíří i z kabiny řidiče, vás však může kulička vína existenčně vyřídit.

Kulturní revoluce

Mao Ce-tung vedl svého času kampaň proti vrabcům. EU vede kampaň proti kuřákům. To, co se odehrává, začíná čím dál tím víc připomínat kulturní revoluci, jen ve špatném slova smyslu. Ano, to, co se odehrává, už je takřka davová hysterie. A stejně jako kulturní revoluce na třídním základě rozbouraly a rozcupovaly střízlivost a normální občanskou existenci, „nadtřídní“ kulturní revoluce nahlodává a rozebírá na kusy svět normality. Povinné zdravotnictví, ale ubývající humor. Občas je těžké tento proces zachytit, a především dokázat, že jde špatným směrem.

Blíží se čas, kdy cenzura vymaže doutník v ústech Winstona Churchilla

Zůstaneme-li u kouření, souvislosti mezi ním a rakovinou jsou nepopiratelné. Křížová výprava proti kouření však jako by narušovala určitou bodrost života. Podají-li pohotoví diváci oznámení na herečku, která si na jevišti zapálí při zpěvu známé písně Dohořívající cigareta, pak něco není v pořádku. Pak už je třeba se mít na pozoru!

Nejde tu totiž o nic jiného než o to, že se mocenské síly ze zdánlivě apolitického popudu opět jen snaží vmísit se nám do života a omezit naše práva. Blíží se čas, kdy cenzura vymaže doutník v ústech Winstona Churchilla.