Naděje Evropy: Vrátit se po desetiletích bloudění k velikonočnímu poselství

Velikonoce souvisí s naší hospodářskou a politickou krizí. Společnost bez ochoty k oběti je společností bez budoucnosti.

HOT TOP|Evropa
Michal Semín | 07.04.2012

Pro mnoho Čechů Velikonoce začínají a končí pondělím. Aniž bych chtěl snižovat hřejivý pocit mužů z dobře vykonané pomlázky, je to zatraceně málo. Co je vlastním obsahem velikonočních oslav? Co se ve společnosti odehrává, vytrácí-li se povědomí o pravé povaze Velikonoc?

O Velikonocích si připomínáme zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Mnozí nevěřící se při takové zmínce ošívají. Jako by křesťanům nestačilo, že se zmocnili Vánoc, teď nám ještě tunelují svátky jara! Ti bystřejší však vědí, že bez Velikonoc by nebylo Vánoc, že bez události Kristova vzkříšení by nebylo proč slavit ani jeho narození.

Proč slavit narozeniny dítěte, jež se v dospělosti „vyznamená“ tím, že náhle opustí tesařskou dílnu a následující tři roky hlásá příchod Božího království, přičemž jde ve svých kázáních tak daleko, že se s ním ztotožňuje? A když už si jeho věrní posluchači opravdu myslí, že je tím slíbeným Mesiášem, jenž vysvobodí židovský národ z římského područí, je zajat a potupně ukřižován. Blázen? Podvodník?

Narušený soulad

Pokud nepřijmeme za věrohodnou třetí variantu, že je ve skutečnosti tím, za koho se vydával – Bohem, který se stal člověkem –, není sebemenší důvod, proč se koncem prosince dojímat nad betlémskými jesličkami. Co je však božského na tom nechat se lapit, mučit a přibít na dřevo kříže? Má-li být Ježíš z Nazareta Bohem, určitě bylo v jeho moci plány svých nepřátel překazit.

K pochopení Ježíšova příběhu je nejprve nutné se zamyslet nad situací, v níž se člověk existenciálně nacházelPrávě to očekávala od tohoto muže většina Židů, kteří do něho vkládali nejen obecně lidské, ale především politické a mocenské naděje. Kristovo ukřižování je kamenem úrazu i pro muslimy. Ježíš je pro ně prorokem, a tedy pouhým člověkem. Podle nich tělo visící na Golgotě mezi dvěma lotry patřilo jiné osobě.

K pochopení Ježíšova příběhu je nejprve nutné se zamyslet nad situací, v níž se člověk existenciálně nacházel. Pro koho nejsou první kapitoly Bible pouhými alegoriemi či texty na úrovni Starých pověstí českých, ví, že počáteční soulad mezi Stvořitelem a vrcholem jeho stvoření, člověkem, vážným způsobem narušil praotec veškerého lidského pokolení Adam.

Cesta oběti

Adamův hřích spočívající ve vědomém a dobrovolném rozhodnutí určovat, co je dobré a co zlé – v tomto ohledu byl Adam, respektive biblický had, vulgo otec lži, zakladatelem mravního relativismu –, představuje urážku nekonečně dobrého a ve všech myslitelných i rozumem neproniknutelných aspektech dokonalého Původce všeho bytí. K řádu stvoření však patří i spravedlnost, a proto každé provinění proti zásadě „každému, co jeho jest“, vyžaduje vině přiměřenou satisfakci. Ontologická propast mezi člověkem-tvorem a Bohem-Stvořitelem je ale pouhými lidskými silami nepřekročitelná.

K dokonalosti Boží však náleží také Láska (velké počáteční písmeno odkazuje k ničím neomezené, tedy absolutní „míře“ této vlastnosti), a proto nenechává Bůh člověka napospas věčnému míjení se cílem, pro nějž ho stvořil. Z toho důvodu tím, kdo mohl onu propast mezi hříšným tvorem a jeho Tvůrcem přemostit, mohl být jen ten, kdo je současně člověkem i Bohem. V tomto světle se představa Boha, jenž se stal člověkem (Vánoce), aby na sklonku svého pozemského života přinesl za lidstvo smírnou oběť a jejím prostřednictvím přemohl plod Adamova pádu, smrt (Velikonoce), nejeví nikterak nesmyslná.

Cestou ke Kristovu vzkříšení je však cesta křížová, cesta oběti. Bez oběti není plnosti života. To platí pro jednotlivce, rodinu i společnost jako celek.Cestou ke Kristovu vzkříšení je však cesta křížová, cesta oběti. Bez oběti není plnosti života. To platí pro jednotlivce, rodinu i společnost jako celek. Přemýšlíme-li o mravních příčinách dnešní hospodářské či politické krize, těžko se ubránit dojmu, že souvisí s úpadkem smyslu pro oběť. Ochota k oběti – k rezignaci na život dle většinou nepřiznaného přesvědčení, že jsem pomyslným středem vesmíru – je základním předpokladem pro harmonický život rodiny. A bez stabilních rodin, založených na věrném a celoživotním sdílení dobrého i zlého, trpí celá společnost i stát.

Důsledky poklesu porodnosti

Absence ochoty k oběti má i své číselné vyjádření, jež spočívá v trvajícím poklesu porodnosti. K pouhé reprodukci společnosti je třeba, aby se jedné ženě narodilo v průměru 2,1 dítěte. V Česku a v dalších evropských státech je v současné době plodnost hluboko pod touto hranicí. Snad nejhůře jsou na tom Řecko, Portugalsko, Španělsko a Itálie, země s vážnými hospodářskými problémy.

Španělsko má přitom víc než 20procentní strukturální nezaměstnanost a bez práce je téměř každý druhý Španěl pod 25 let. A nedávno schválená úsporná opatření v Itálii, kde je finanční podpora rodin nejnižší v členských zemích eurozóny, se ještě více dotknou peněženek mladých párů s dětmi. V obou případech nelze tedy očekávat, že by se nejvytíženějším zdravotnickým zařízením staly zrovna porodnice.

Pokud si euroelity prosadí vznik Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), a tedy i přerozdělovací unie, bude největší sanační břemeno spočívat na Německu. Demografický vývoj německé společnosti však není o nic pozitivnější než ostatních členských států eurozóny. Nenastane-li nečekaný baby-boom, průměrný věk německého obyvatelstva vzroste do roku 2050 ze současných 44 na 51 let. Počet Němců starších 60 let vzroste z 26 na 40 procent. Procento žen ve fertilním věku (15 až 49 let) klesne z dnešních 45 na 34 procent.

Zobrazit diskusi
Reakcí:8

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

No co je moc to je moc

Kdyby se mi daly zkazit Velikonoce, tak by mi je tohle velmi zkazilo svou urovni velmi velmi uboheho pamfletu pletouciho dohromady osobni postoje pana Autora s jakousi pseudoteologii. Nicméně je mi utechou, ze Autor to za nas temi sedmi detmi, nebo kolik jich aktualne ma, zachrani. :-)

Intelektuální predstavy katolických mystiku-fanatiku jsou opravdu k neunesení...

Ach jo.

Asi budu zvracet...

Kaše namíchaná ze smyšlených náboženských tlachů o Židu Ježíšovi, Židovce Marii a Židu Josefovi totiž vydává spolu s rádoby hlubokomyslným voláním po baby boomu pořádný smrad....

Čí oběť je tedy žádoucí?

Pěkné. vím, že abstraknost oběti je zde zamýšlená, ale jako žena  (která si opravdu nemyslí, že by feminismus posunul naši společnost špatným směrem) v článku osobně cítím implicitní výtku vůči ženám, které se málo obětují pro rodinu. je jasné, že problém je společensky širší, ale jako zlá a vztahovačná ženská začínám mít z Vašeho článku pocit, že přispívám aktivně k duchovní sterilitě tím, že jsem feministka. 

 

Asi nezbyde nic jiného, než zahnat ženské zpět do domácnosti. Na to jsou pondělí  a pomlázka jako dělané, nemyslíte? :)

Jako Hussákovo dítě

Vím, že patřím k části populace, která by měla mít minimálně 2-3 děti. Ale neni to žádná prdel. Suroviny dochází, vzdělácí systém nevzdělává, vládnout tu pohrobci 90 let, daně jako sviňa, volnej trh pokroucenej zlodějinama a korupcí. Co mám jako všechno dělat? Jako řádnej pohan bych měl obětovat asi nějakýho vládního vepříka nebo kozu.

Začít

Začít byste měl kritickým myšlením o tom, jaká je opravdová realita dnes u nás. Třeba vzdělávací systém vzdělává, i když někde zdaleka ne optimálně. Další body nechám na vás.

Pohanské Velikonoce jsou lepší!

Vtip: Chlap dorazí k bráně pekelné a Lucifer ho provádí podsvětím. Přijdou do prvního sálu, kde se všichni milují. Tohle že je peklo, diví se nebožtík. Ve druhém sále je hostina, jídlo do stropu; chlapík je zase překvapený. Pak konečně otevřou dveře do místnosti, kde se v kotlích smaží hříšníci. Tohle jsem si myslel, že je peklo, povídá chlap. A Lucifer na to: To je, ale jenom pro křesťany, oni to tak chtěj :-)

Hlavní myšlenka

Pokud jsem pochopil hlavní myšlenku, je to: Mějte děti jako oběť pro naši společnou budoucnost. 

 

Oběť - jakkoli může být vznešená, je ale "zatraceně" slabý důvod, alespoň sám o sobě.

Obětí už bylo dost

Teď je čas užít si zbytek. Proč jen to ten Michal ne a ne pochopit?

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah