Madoff byl břídil, Evropa hraje to správné „letadlo“

Světové finanční kruhy a evropské „autority“ se spolu s jednotlivými národními administrativami – v aktuálním případě se španělskou – snaží burcovat a šokovat evropskou veřejnost, dohnat veřejné mínění k většímu děsu. A tím i ke smířlivosti s nástroji sebedestrukce národních ekonomik a států.

Považte: Nyní roste tlak na španělský dluh a pokládá se španělská ekonomika, objemem větší než ekonomiky dosavadních zemí PIG (Portugalsko, Irsko a Řecko) dohromady. Tak honem, pospěšte si, blázni, „dépêchez-vous“,„beeilt euch – Dummköpfe“! Ratifikujte pakty o euru, Evropské fiskální unii, záchranném fondu eurozóny. Vypište honem bianco-šeky na svoje národní statky, aby byly inkasovány a promrhány neodpovědnými eurofunkcionáři.

reklama

Euro-maršálové bez Marshalla

Španělsko opravdu zahoří, jenže samonosně; následky desetiletí nezodpovědnosti dnes nikdo nesmaže. Ani ničím nekrytými penězi tištěnými evropskou rotačkou. Mezitím dostali obyvatelé a firmy ve Španělsku time-out k uklizení svých aktiv z „toxických“ španělských bank do zahraničí, jako to již dříve učinili Řekové a Irové. Dnes se však u Madridu opravdu „nebojuje za Prahu“. Bojuje se tam, stejně jako dříve u Atén, jen za eurofikci a banky.

U Madridu se stejně jako dříve u Atén bojuje jen za eurofikci a bankyEvropská unie nám při té manipulaci, tedy když vytváří zdání smysluplné činnosti a hledání řešení, podsunuje „myšlenky“ o makroekonomické růstové strategii. Žádná však nemůže fungovat, pokud pokračuje ignorování jádra problému, tedy společné měny.

Hesla jako „Marshallův plán“ jsou jen účtem euro-maršálů bez Marshalla. V roce 1945 USA jako nejbohatší země světa (s nakumulovanými snad všemi měnovými a zlatými rezervami světa) poskytla prostředky na válkou zničené evropské hospodářství. Viděla jej očima milionů svých vojáků přímo na frontě. Jednak to byl dobrý skutek, jednak to byla světová ekonomická nezbytnost. Spolupráce mezi výrobcem a jeho hlavním trhem. Dnes však chce euro-věrchuška nalít do nafouklé Evropské unie peníze, které pouze tiskne, ale nevytváří. Chybějící zdroje chce pak konfiskovat jiným, kteří ještě neměli ani možnost se té řízené destrukce zúčastnit.

Děsivý je pohled dopředu

Je už snad zbytečné vyjmenovávat všechny Jobovy zvěsti, které v posledních týdnech začala jako dělostřeleckou přípravu chrlit evropejsky motivovaná a uvědomělá média: Španělsko má nejvyšší nezaměstnanost v Evropské unii – 24,1 procenta. U mladé generace dokonce okolo 50 procent! Jenže biblický Job už tady byl a varoval celá léta, nikdo jej však nechtěl ani slyšet, ani vidět.

Španělsko je dosud největší peckou v této krizi hry na letadlo. Nic víc. Jen jednou zemí ze zákonité řady.Španělský veřejný dluh sice činí „jen“ 68 procent HDP, jenže soukromý sektor zejména kvůli bezbřehé realitní bublině dluží další násobky této sumy. Španělé jako „hidalgové“ již pár měsíců poletují po Evropě s falešnou hrdostí, že si svůj dluh ukočírují a zafinancují sami (dnes je ty španělské ministerské hrdobce škoda už i jen citovat). Je to však jen ono známé „obíhání dvorku slepicí, aby si kohout nemyslel, že je tak nemravná“. Evropský kohout však nesnáší vejce - ani zlatá, ani běžná. „Evropský kohout“ umí pouze s „volným“ trhem s vejci udělat takovou paseku, až se slepice ve větších klecích začínají samy otáčet.

Titulky hlásají: „Španělsko by bylo největší obětí krize v Evropě.“ Ne. Španělsko je dosud největší peckou v této krizi hry na letadlo, ale nic víc. Je jen jednou zemí ze zákonité řady – žádné domino. Jistě, Řecko, Portugalsko a Irsko se sice svými problémy do španělského rozměru vejdou celé, jenže to je pouze zastírací pohled směrem zpět. Skutečně děsivý pohled pro eurozónu je ten dopředu.

Krach španělské zadluženosti je jen předzpěvem ke krachu té italské; a francouzská již stojí v řadě hned za ní. Tam je ta skutečná bomba. Španělsko, stejně jako Řecko před ním, jsou jen zastrašující blesko-třaskavé granáty. Snad se „podaří“ vytvořit dostatečně silný pocit ohrožení katastrofou a národní parlamenty kleknou před nehoráznými požadavky zafinancovat španělskou marnotratnost...

ENRON jako vzor?

Ratingové agentury s obvyklým zpožděním spektakulárně snižují hodnocení země o dva stupně (BBB-) a s negativním výhledem. Stejně dramaticky padají ratingy všech hlavních španělských bank. Agentura Standard & Poor‘s galantně vybídla EU k pomoci španělským bankrotářům.

Špatná aktiva španělského bankovního sektoru se odhadují na 184 miliard eurNení divu, kouzla s jejich kvetoucím hypotéčním byznysem sice již centrální banka od roku 2008 částečně sanovala, špatná aktiva španělského bankovního sektoru se však dnes odhadují na 184 miliard eur; hlavně v důsledku nemovitostní spekulační bubliny – jde o propadlé zástavní pozemky a stavby, o špatné úvěry developerům. Promrhané evropské strukturální fondy už nikdo ani nespočítá.

Španělská centrální banka již dokonce dospěla k „odborným“ obavám. Chce řešit (nikoliv novou) realitní krizi. Pozvala si proto zahraniční realitní odborníky a bankéře a konzultuje i možnost eventuálního zřízení „holdingové firmy“, kam by se odlévaly špatné části bankovních bilancí, tedy „toxická“ aktiva. Jsou to jen variace na ENRONovské zastírací firmy použité pro krytí ztrát, nebo i na Českou konsolidační agenturu, kam se kanalizovaly průšvihy českých bank v 90. letech.