Leninské aspirace Evropského parlamentu aneb Jak zničit rodinu

Evropský parlament (EP) přijal 13. března usnesení o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii. Odvolává se v něm mimo jiné na zprávu Agentury pro základní práva o homofobii, transfobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identity z roku 2010. EP v usnesení požaduje větší zapojení žen do pracovního procesu, aby do roku 2020 bylo dosaženo jejich 75procentní zaměstnanosti.

Tímto svým usnesením se EP jako by snažil naplnit jeden z ambiciózních cílů původního marxismu-leninismu – destrukci manželství a rodiny. Karel Marx v Komunistickém manifestu píše, že se žena stala v manželství pouhým „nástrojem produkce“. Bedřich Engels tvrdí: „Muž je v rodině buržoazií, kdežto žena proletariátem.“ Proto musí být monogamní rodina odstraněna jako součást takzvaného vykořisťovatelského společenského řádu.

reklama

Engels dále říká: „Když žena plní své povinnosti v soukromé službě rodině, je vyloučena z veřejné produkce, nemůže vydělávat. Chce-li se účastnit veřejné produkce a samostatně vydělávat, nemůže plnit své rodinné povinnosti.“ A navíc považuje nerozlučitelnost manželství, jak ho hlásá křesťanství, za „formu zotročení ženy“.

Některé body

I Lenin požadoval osvobození „od plotny a plínek“. Propagoval plnou sexuální svobodu s možností ženy libovolně střídat partnery, což jí prý zajistí nezávislost na muži.

Stalin si uvědomoval ničivé dopady libertinského pojetí sexuality na společnost a stát. I proto ho současná neomarxistická levice považuje za zrádce ideálů komunistické revoluce.

Tyto zásady byly důsledně uskutečňovány krátce po bolševické revoluci v roce 1917 formou dekretů umožňujících rozvody bez udání důvodu a rozvodového řízení. V roce 1920 legalizovala sovětská vláda jako první na světě umělý potrat a výchova dětí se přesunula pod přímé ideologické i administrativní řízení stranou a státem.

SSSR stál také v prvních letech své existence v popředí snah o zrovnoprávnění homosexuálních vztahů. Od libertinského pojetí sexuality ve veřejném životě ustoupil až Josif Vissarionovič Stalin, jenž si začal uvědomovat jeho ničivé dopady na společnost a stát. I proto ho současná neomarxistická levice považuje za zrádce původních ideálů komunistické revoluce.

Co před lety Stalin pokazil, se dnes snaží napravit Evropský parlament (EP) a Evropská unie jako celek. V usnesení EP se například uvádí:

• „Vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou právy lidskými, měla by být zaručena pro všechny ženy bez ohledu na jejich status, věk, sexuální orientaci nebo etnický původ“ (bod R).
• „Rodiny v EU jsou různé a zahrnují sezdané, nesezdané a registrované rodiče, rodiče různého pohlaví a rodiče stejného pohlaví, rodiče samoživitele a pěstouny, kteří si zaslouží stejnou ochranu v rámci vnitrostátního a evropského práva“ (bod T).
• „Vyzývá Evropskou komisi (EK) a členské státy EU, aby vypracovaly návrhy pro vzájemné uznávání občanských svazků a rodin stejného pohlaví v celé Evropě mezi zeměmi, které již v tomto ohledu mají příslušnou platnou legislativu“ (bod 5).
• „Vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy přijaly restriktivní definici pojmu ,rodina‘ s cílem upřít právní ochranu párům stejného pohlaví a jejich dětem; připomíná, že právo EU je v souladu s Listinou základních práv Evropské unie uplatňováno bez diskriminace na základě pohlaví či sexuální orientace“ (bod 7).
• „Znovu opakuje svoji výzvu EK, aby předložila plán rovnosti pro lesbičky, homosexuály, bisexuály a transsexuály podobný tomu, jenž se zabývá dosažením rovnosti žen a mužů“ (bod 69).

V usnesení se používají pojmy, jako je „sexuální autonomie a autonomie v oblasti reprodukčního zdraví“ (bod 45) a „sexuální orientace“ (bod 62). Zmiňuje „bezpečné a legální přerušení těhotenství“ a „trvá na tom, že ženy musejí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy a přístup k finančně dostupné kvalitní antikoncepci“ (bod 47). Jako prevenci HIV/AIDS doporučuje „důraznější sexuální výchovu a volný přístup ke kondomům a k testům na HIV“ (bod 48).

Vítězná odnož komunismu?

Usnesení se odkazuje na zprávu EK z 3. října 2008 o provádění barcelonských cílů týkajících se zařízení péče o děti předškolního věku. O co jde?

Je na místě se ptát, zda komunismus studenou válku opravdu prohrál

Evropská rada na svém zasedání v Barceloně v březnu 2002 vyzvala členské státy EU, aby „odstranily překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni a usilovaly o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 procent dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 procent dětí mladších tří let“.

Usnesení opakuje svou výzvu z roku 2011 navrhnout do roku 2012 právní předpisy, včetně kvót, s cílem zvýšit zastoupení žen v řídících orgánech podniků do roku 2015 na 30 a do roku 2020 na 40 procent. Je na místě se ptát, zda komunismus studenou válku opravdu prohrál. Není to spíše tak, že mezi vítěze studené války patří i jeho vitální odnož, jíž se paradoxně lépe dařilo ve „svobodném světě“ než v zahnívajících vodách reálného socialismu?