K politické unii skrze bankovní protektorát? Ale ne!

Summit EU naznačuje, že Evropa se podprahově začíná vracet k dobám zdravého rozumu před Maastrichtskou smlouvu.

HOT TOP|Evropa
Bohumil J. Studýnka | 15.12.2012

V Bruselu se odehrál další „dramatický, státotvorný a dějinný“ summit EU, opět až do ranního kuropění. Následoval po podobném ranním kuropění ministrů financí Evropské unie z předchozího dne. Namísto úvodu k výsledkům jednacího maratonu lídrů EU o bankovní unii navrhuji výběr z několika charakteristik a přirovnání. Váhám totiž, abych ten pikantnější třeba nevyřadil:

  • Kádárova salámová metoda znovu objevena v Bruselu.
  • Pád EU z mrakodrapu – průběžná hlášení v jednotlivých prolétáných patrech: „Zatím dobrý.“
  • Kdo uteče, vyhraje.
  • Kdo se směje naposled, bývá natvrdlý.
  • Žák páté třídy je stále přesvědčen, že vánoční dárky dělá Ježíšek.
  • Stokrát opakovaná lež se stane pravdou.
  • Zatloukat, zatloukat a zase zatloukat.
  • Když začne mít manželka provinilé oči a divné řeči, například: „Ty, Karle, chtěla bych se Ti s něčím závažným svěřit“, nevyslechnout! Kabát, klobouk a beze slova odejít do hospody.

Ale teď vážně. Summit EU se pokusil všemi možnými prostředky vyjmenovanými v bodech sub a) až sub h) nasměrovat jednání do jednosměrné ulice, až za bod, odkud již není návrat možný. Ke skutečné bankovní, fiskální a politické unii. Tedy k politickému panství prozatím neidentifikovaných skupin. Nezdařilo se. Zatím.

První (snad) bankovní dohled a dozor se bude konat jen v eurozóně a jen pro její největší a strategické bankyVýsledek je banální: První (snad) bankovní dohled a dozor bude nastolen jen v eurozóně a jen pro její největší a strategické banky. Ostatně mají to zapotřebí jako koza drbání. Evropský „prezident“ Herman Van Rompuy připraví do června 2013 jakýsi návrh na tento systém včetně „koordinace“ ekonomické politiky; zřejmě na nějaký další bezesný summit.

Deklarována byla i vysněná touha po návrhu na vytvoření pravidel pro financování vybraných „vybrakovaných“ evropských bank i ze stabilizačního mechanismu ESM. Měla by vypuknout po březnu 2014, kdy bude teprve dotvořen dohled a dozor Evropské centrální banky nad 150 největšími peněžními ústavy zemí měnové unie. Mimochodem již ve čtvrtek z ESM tiše odplulo dalších 34 miliard eur na zalepení děr po hostinách Řeků a bankéřů, kteří jim ochotně půjčovali (samozřejmě vždy s hustým „vývarem“).

Ani vetem jsem nemuseli hrozit

A nyní něco podstatnějšího pro nás. Pro odhodlané, i když roztřesené české politiky, kteří se středečního a čtvrtečního jednání zúčastnili, to dopadlo dobře. Delegaci zcela správně posílil Miroslav Singer, guvernér České národní banky, kde mají o bankovní unii naprosto a profesionálně zodpovědně jasno. Nakonec však Češi ani nemuseli harašit svým hrozivým vetem. Dopadlo to dobře i bez nutnosti použít tento přichystaný ostrý čin.

EU nám slíbila, že kdybychom chtěli, můžeme se do zamýšlené bankovní unie dobrovolně přihlásit. Ale nemusíme. To je přeci výdobytek! Český premiér Petr Nečas tuto možnost na závěr jednání sice ocenil, ale s díky odmítl: „Nevidím to jako krok, který by byl před Českou republikou jako naléhavý, nutný, nezbytný. Jsem přesvědčený, že zdaleka nebudeme sami, kdo bude postupovat takto uvážlivě“.

Kromě jiných poťouchlostí trápí Česko fakt, že více než 95 procent zdejšího bankovního sektoru je v cizích rukouNení třeba rozebírat, že kromě jiných poťouchlostí – v bankovní unii i například v přístupové smlouvě k EU – trápí speciálně Česko fakt, že více než 95 procent našeho bankovního sektoru je v cizích rukou. Zejména pak evropských, a často i ohrožených bank. Matky i v rámci existujících (českých) omezení vydatně zbavují tyto dceřiné společnosti tučných zisků, ale nemohou jít tak daleko, jak by mohly při statutární změně dcer na pouhé bankovní pobočky v zahraničí. Tam už by totiž český dohled a dozor totiž neměl co říkat ani konat.

Pak jsou tu další háčky. V Česku existují i dceřiné banky z neunijních zemí a deklarace se jich netýkají. Věc by byla okamžitě naivně diskriminační a zaváněla by arbitráží. Mnohé banky v České republice své pobočky se všemi „odlivovými“ důsledky už mají a nikdo to neregistruje v návrzích na řešení či deklarace. Je zde například institut „doložky nejvyšších výhod“ a mnohé další neopomenutelné prvky mezinárodního obchodního práva – soukromého i veřejného.

Deklarace nebrat!

Na předchozí plánované, a později skrečované, zasedání ministrů financí minulý týden si Miroslav Kalousek údajně připravil takovou malou fintu, jak hltavost eurobankounijního vlka nasytit a českou kozu ponechat celou. Měla to být forma jakéhosi prohlášení, v němž by se velké evropské matky „našich“ bankovních dcer zavázaly, že opravdu, ale zcela opravdu, nebudou chtít volně měnit jejich statut na pobočky. Ušlechtilé! Nakonec však ani nebylo nutné toto mazané negociační vítězství „utrpět“. Je však třeba říci, že takové úsilí bylo liché, bezzubé a alibistické.

Deklarace namísto dohod či smluv nezavazují v případě špatného počasí nikoho k ničemu. V zásadních stavebních krocích českých vztahů ke světu se o ně nelze opírat. Máme špatné zkušenost i s tvrdými dohodami – Mnichovskou, Jaltskou, Maltskou a podobně. Máme špatnou zkušenost se záměrnou neúčastí československého ministra zahraničí na jednáních o znovusjednocení Německa v roce 1990. Poláci tam byli a svoje podmínky si prosadili. Česko se namísto toho zmohlo jen na deklaraci česko-německou z 21. ledna 1997, podepsanou premiéry a ministry zahraničí, namísto jednoznačné smlouvy či dohody. Ale deklarace nejsou dobré řešení.

Zobrazit diskusi
Reakcí:7

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

...

...

Plánovaný dozor EU nad bankami je neškodný pšouk.

Nový bankovní dohled v EU je klasický příklad nadměrné regulace: centralistický,u stolu bruselskými technokraty  navržený a prohnaný několikrát mlýnkem na maso ze shnilých kompromisů. Je to koncept drahý, zbytečný a neprůhledný.

 

Banky budou nyní ještě  raději uhýbat na offshore trhy, kde neexistují žádná pravidla a žádné kontroly.Cayman Island nebo Singapur budou stát  v jejich seznamu hodně nahoře.

Zdroj:

http://deutsche-wirtschafts-nachrichten.de/2012/12/13/kompetenz-chaos-eu...

 

 

Japonsko náš vzor

EU nejde o regulaci bank, ale o maskování. Prostě se ty průšvihy schovají pod pokličku a nebudou tolik vidět. A system pošlape dál. Tohle podle Prof. Jílka z VŠE udělali v Japonsku - nasadili méně přísnou regulaci - a bankovní systém dál funguje. Prostě ta špatná aktiva nejsou vidět. A EU jde v podstatě o totéž. Proto se ČNB nechce vzdát vlastního dohledu.

Falešné, populistické a

 Falešné, populistické a destruktivní teorie nevolených a nikomu nezodpovědných pseudovůdců EU vedou k totalitě nebo destrukci!

EU a jiné  je vedená falešnými vůdci, kteří svojí sociálně účelovou a veskrze destruktivní teorií zcela popřeli žebříčky staletím ověřených lidských hodnot, přičemž dokázali překroutit i nepopiratelné poznatky o tom, že produkce musí předcházet spotřebě, kterou nahradili vírou v právo občana na státní podporu na vše, čeho se mu nedostává, bez ohledu na to, aby nesl na svých bedrech odpovědnost za příčiny a následky svého chování. Nová generace, vychovaná s přesvědčením „ať se stát postará“, získala pocit, že má právo se nijak nepostarat o své rodiče a prarodiče a požaduje po státu, aby ji této přítěže zbavil. To samé se odehrává v rovině výchovy dětí. Školka, škola, střední škola, vysoká škola a zaměstnanecké odbory. Rodiče v honbě za nezbytným výdělkem přenechávají odpovědnost za výchovu svých dětí státu, místo toho, aby je vychovávali sami. Takto degenerovaná morálka, kdy se společnost odvrací od přirozených, lidstvu vlastních, výchovných procesů se odráží ve stresu neposlušných a nezvladatelných dětí, a to jen proto, aby rodiče mohli nerušeně vytvářet zdanitelné statky.

Přichází šok z růstu cen a nedostatku...................

Sociální inženýři stvořili nesmyslné monstrum s pokřiveným procesem fungování, založeném na předpokladu, že lze vytvářet spotřebu i bez toho, aby někdo jiný produkoval. Stát údajného blahobytu nás měl ochránit před nenasytnými monstry, ale ve skutečnosti je sám vytvořil. Důsledek tohoto ekonomického hazardu přichází na scénu nyní a bude nabývat na své intenzitě. Nárůst státního dluhu provázený na všech úrovních insolvencí firem, exekucemi domácností, zvyšováním nezaměstnanosti, daní a následným strmým růstem cen všeho, je předzvěstí ekonomického soumraku nad sociálními výdobytky nezodpovědného evropského experimentu. Bohužel se to týká i nás. 

 

je něco na tom textu špatně??

je něco na tom textu špatně??

Záleží na tom,

zda jste výňatek z článku Petra Havlíčka opisoval, či kopíroval. Pokud jste zvolil variantu druhou, tak se domnívám – na textu nic špatně nebude.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah