Jak může fungovat e-stát? Inspirujme se u Estonců.

Zatímco 94 procent obyvatel Estonska podává daňové přiznání on-line, v Česku se hroutí většina elektronických projektů. Čím to je?

Evropa
Martin Rychlík | 09.10.2012
Jak je možné, že estonská ID karta slouží jako občanka, tramvajenka i doklad o zdravotním pojištění, zatímco v Česku byly takové problémy i se zavedením pouhé Opencard v MHD?

Jen si to představte. Mít tak v peněžence jedinou identifikační kartu, která vám splní vše, co v běžném životě potřebujete. Bude vám občankou, pasem, řidičským průkazem, dokladem o zdravotním pojištění, tramvajenkou, průkazkou do knihovny, ale i klíčem k řadě doplňkových služeb vaší vlasti. Nabídne přístup k rychlému podání daňového přiznání nebo také k hlasování o tom, kteří politici vám nejméně pijou krev a mají nějakou vizi. Bylo by to hezké... Ale nejde tak úplně o sci-fi – existuje totiž země, ve které to takhle funguje.

Už je to více než dvacet let, co se zhroutil východní blok. Startovní pozice postkomunistických zemí byla rozličná; porovnávat není lehké. Ale, přece jen... Vezměme si takovou elektronizaci státní správy, o níž se v Česku léta neustále hovoří. Vznikají tu studie, plány, strategie, a pak se zavádějí IT systémy, které následně – různě často – padají. Naopak zemí, která bez nadsázky zaujala pozici světového lídra ve využití výhod internetu, je Estonsko. ČESKÁ POZICE se vydala zjistit, jak, proč a co se tam vlastně stalo.

Českou situaci není třeba příliš představovat. Přes všechny proklamace o potřebě lehkého a efektivního státu, jimiž nás politici zleva doprava zasypávají, realitu známe. Až příliš bolestně. Jen namátkou:

  • elektronické zdravotní knížky IZIP nás stály pár giga, a „skutek utek´“;
  • novinky v IT systémech ministerstva práce a sociálních věcí děsí uživatele (a také policii), kolaps registru vozidel málem lidem „odstřelil“ ministra dopravy;
  • a pak tu máme specifickou kauzu Opencard, která měla nabídnout tolik vymožeností, že jsme nakonec rádi, když funguje alespoň v revizorských čtečkách. Někdy.

Potřebujete více případů? Asi ne, znáte je sami.

Surfování pro prťata i babičky

O to zajímavější je skutečnost, že kousek od Prahy – jen dvě hodiny letu – je metropole zvaná Tallinn, jejíž vlády posunuly sovětského pohrobka mezi země, jež udávají hi-tech tón. Ve službách e-governance (elektronického řízení státu) zaujalo Estonsko v roce 2009 dle zprávy World Economic Forum první příčku na světě a vede globální tabulky v e-bankingu před Norskem či Nizozemskem, neboť až 98 procent transakcí probíhá přes internet (průměr v EU činí podle Eurobarometru asi 48 procent).

Ono ani není divu, když 77 procent Estonců ve věku 16 až 74 let využívá internet pravidelně. „Pro starší spoluobčany to bylo zprvu složitější, ale vzato čistě pragmaticky i jim záhy došlo, že budou mít levnější a pohodlnější služby,“ řekl ČESKÉ POZICI Arvo Ott, ředitel tallinnské e-Governance Academy (e-GA), nevládní a neziskové instituce, která se věnuje tématu elektronizace státní správy a ukazuje příklady dobré praxe dalším zemím. O její poznatky se zajímají vzdálené státy jako Indie, ale i země evropského Balkánu.

Estonská e-prvenství:

  • připojení všech škol k internetu;
  • zavedení elektronického hlasování ve volbách;
  • terč první „kyber-války“ (2007);
  • zavedení elektronické identity;
  • první funkční e-státní infrastruktura.

Pramen: e-Governance Academy

Pro Estonsko, pobaltskou zemi s nejnižší hustotou osídlení v Evropě, je funkční e-stát jedinou možnou cestou. Z aktuálních 1,3 milionu obyvatel má přes 1,1 milionu Estonců svou elektronicky kryptovanou ID kartu, jejíž výhody byly zmíněny. Navíc je třeba přidat digitální identifikaci, poněvadž počítače, přes něž chcete využít některé e-služby, vyžadují kromě hesel nebo esemeskou zaslaného kódu také vložení karty do čtečky a její PIN.

e-Estonia jako cesta k e-demokracii?

Zajištění dat a identity je také důvodem, proč si lze postupně plnit sny o e-demokracii. První internetové volby se v Estonsku uskutečnily v roce 2005, kdy po webu hlasovalo 9317 lidí. O dva roky později, v parlamentních volbách, už volilo přes internet 30 275 občanů a loni dokonce 140 846 e-volitelů, což bylo 24 procent účastníků v těchto volbách. A mimochodem: volili si vládu, která už v srpnu 2000 navrhla, že její jednání budou bezpapírová a sdílená v elektronickém systému. Jak je vůbec tolik rozumných kroků možných?

Zobrazit diskusi
Reakcí:14

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Tak balíme kufry

 a stěhujem se do funkčního státu, ne?

Veškerou státní brzdou je dosazený nekompetentní management

Takové hrůzy, které je schopen vymyslet aby odůvodnil svoji důležitost si málokdo dokáže představit. V podstatě pro to neexistuje žádná účinná brzda (kromě přísné selekce), neboť čím vyšší pozice, tím větší odtrženost od reality (končí to ministrem). Mstivost, hloupost, zákeřnost, podlost, zbabělost, nekompetentnost jsou některé superlativy, které je dostatečně charakterizují.

Asi mají pořádek

 Asi tam mají poměrně lepší pořádek, nežli je u nás,kromě toho Estonsko bude mít  patrně výrazně nižší náklady na armádu ( vzdušný prostor chrání ti druzí ). Důležité ale je, aby jim to prvenství vydrželo a aby ho měli i v ostatních parametrech - vzpomeňme si, jak nám v 90. letech bylo vydáváno za zářný příklad  zelené Irsko  a jak to s ním  dopadlo, dnes žebrají o podporu EU.

Pokud je autor schopen napsat

Pokud je autor schopen napsat větu "Pacienti si mohou být jisti zabezpečením citlivých dat..." pak už nemá smysl vést další debatu. Neb zásadní debata ohledně e-governmentu se vede o tom, zda mají být centrálně shromažďovány vysoce citlivé osobní údaje osob - a zatím mě ještě nikdo nepřesvědčil, že bych měl například svoje zdravotní údaje svěřit něčemu jinému, než decentralizovaným PC svých jednotlivých lékařů.

Ne, skutečně nechci, aby se údaje o zdraví mém a mé rodiny válely někde na internetu. Stejně tak nemám žádný zájem o to, aby se údaje o prospívání mých dětí objevovaly jinde, než v jejich papírové žákovské knížce.

 

A na finančák si rád zajdu odevzdat daňové přiznání osobně a nechat si ho orazit příjmovým razítkem. Nemám s tím problém.

 

A co se elektronických voleb týče, to už je opravdu jen černý humor. Jak se při elektronických volbách zajistí, že volič hlasoval skutečně svobodně, že mu někdo "neradil", nenutil ho nebo dokonce si jeho hlas regulérně nekoupil  (prostě nabídkou "ty tu teď přede mnou v hospodě na mém nootebooku za pomoci tvé ID karty odklikni kandidátku č. 10 a já ti hned pak koupím panáka")? Země, které experiment s e-volbami zkusily, od něj nyní zase odcházejí.

To je tipicky české,

vše spochybňovat a nepoučit se jinde. Vidíme to stále od roku 1989. Hold vymýšlíme vymyšlené aby se na tom někdo vždy napakoval. A o osobní data se stále někdo bojí, ale na druhé straně je lehkomyslně uvádí na mnoha stránkách na intedrnetu a obchoduje se s nimy. To nikdo nepostihuje. Nechráníte svá data již tím, že telefonujete mobilem a na PC používáte hlavně Windows. Ještě jsem se nesetkal s žádným produktem v oblati IT, který bychom od někud převzali a upravili pro vlastn podmínky.

Vážený pane MartineS,

ano, byl jsem schopen napsat takovou větu ;-) Relativizovat se dá skoro všechno, jistá je (asi) jen smrt. Dobrá, pro preciznost by tam mělo být třeba "mohou si být skoro jisti" nebo "důvěřují v řešení" atd., ale o to nejde. Obecně však Vaši výtku chápu a považuji ji za zásadní. Je problematické zodpovězení toho, zda není centralizace citlivých údajů nebezpečná. Asi i je. Vždy je vše zneužitelné. Ale je třeba udělat maximum, aby to nešlo. Ovšem věcně nic k tématu, s prominutím, neříkáte. Estonsko se těmto relevantním věcem (včetně mechanismů voleb) systematicky věnovalo v legislativě, čehož důkazem jsou tyto a další materiály:

 

Databases Act (1997/ 2006)Public Information Act (2001)Digital Signatures Act (2000)Act on Intellectual Property (applicable also for statedatabases)– Principles of Estonian Information Policy (1998, 2004)– Action Plan of Estonian Information Policy – (eEstonia)(1998, 1999, 2000, 2001,2002, 2003, 2004, 2005, 2006...)– Personal Data Protection Act (1996)Hezký den, rmt

Na to byste měl mít určitě

Na to byste měl mít určitě právo a věřím, že i podobně smýšlející občané Estonska nejsou nuceni služby e-governmentu využívat.

Nicméně já jsem zastánce opačného přístupu a tyto možnosti, bych přivítal.

Otázka voleb je složitější, to bych nechal stranou, ale co se týče adminstrativy a byrokracie, věřím, že by to dokázalo ušetřit nejen finance, ale i čas občanů a zaměstnanců státu. Ovšem za předpokladu, že by to obstojně fungovalo, což je v našich podmínkách momentálně utopie a už vidím, jak podobnou mnoha miliardovou zakázku realizuje jakási nově založená IT firma z Horní Dolní...

Nehledě na otázku toho, jak je náš stát chráněn proti kybernetickým útokům, troufnu si odhadnout, že to není žádná sláva a možná se tím zabývá pár lidí na MO či MV, ale prakticky dopad je téměř nulový...

drahy elektronicky podpis a mizerne datove schranky

Elektronicky podpis za 396 rocne (nejlevnejsi) a casove razitko minimalne za 2 kacky dokazou odradit i nadsence. Na elektronickou komunikaci ze statem zbyvaj jen datove schranky od svazaku ktere infrastrukturu kolem elektronickeho podpisu zabiji. Je mi smutno ze kvuli tomu se elektronizace jen tak neujme ani v soukrome sektoru a se statem se bude zivorit na datovych schrankach.

Tak Vás zklamu - nejde.

S tímhle by jste na úřadě nepochodil.

Přesně tak!

Před několika léty jsem také podával Daňové přiznání elektronicky, ale to stál elektronický podpis mám pocit do 200kč. Od té doby co to zdražili jsem se na to vybodnul a raději běhám po úřadech. Stačí že mi pouštějí žilou v jiných oblastech, kde takřka nemám možnost se vyhnout podpoře zlodějů (DPH pod.). A tak je to tu bohužel se vším. Trefit na člověka nebo instituci, který/á se na vás nechce pouze bezdůvodně obohatit je dnes málo pravděpodobná náhoda. Když si chci něco koupit strávím vždy nějaký čas na internetu a hledám férovou cenu daného zboží. Není totiž problém koupit naprosto totožné zboží za dvoj či trojnásobnou cenu a tohleto už podle mně je naprosto zvrácené čekání na neinformovaného hejla a nevidím rozdíl mezi takovýmto podnikáním a zlodějnou. Takoví jsme.

Co pak Estonsko, už i

Co pak Estonsko, už i Venezuela je dál než ČR.

Pravda...

Bohužel v Česku je u takových projektů trošku jiná motivace: nakrást z veřejného ("to přece nejsou ničí peníze, to je státní") a ztratit se jako pára nad hrncem. My si asi fakt sami neumíme vládnout. Škoda.

Asi nezbývá než závidět.

S naší mentalitou, kdy každý hledí jen jak se na čemkoliv napakovat bez ohledu na důsledky a výsledky, se něčeho takového nedožijeme. Ledaže by se  obnovil protektorát.... ale i to Německo je asi na něco takového příliš konzervativní a takovýto progres je na ně moc.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah