I Zeus by už mohl ztratit nervy

KOMENTÁŘ Bohumila J. Studýnky/ Agentuře Reuters je to jasné: Záchrana Řecka je dohodnuta, schválena bude v pondělí. „Už jsme skoro tam… Pokud někdo nepřijde s nápadem celou tu dohodu úplně zhatit, mělo by to být schváleno v pondělí,“ řekl jeden ze zdrojů agentury. V pondělí 20. února se na to sejdou ministři financí eurozóny. Vypadá to, že trojka (Mezinárodní měnový fond, Evropská komise a Evropská centrální banka) se již rozhodla, že Řecku půjčí. Jde o to, za jakých podmínek.

Evidentní vůle je na obou stranách: Řecko se – navzdory všem racionálním argumentům – nechce nechat „vystoupit“ z eurozóny (ne-li EU jako takové). Vedení Evropské unie si zase přeje (!) udržet dále řeckou atrapu národního hospodářství ve hře. Jenže si už nemůže dovolit vypadat nezodpovědně, aniž by to vážně ohrožovalo stále ještě demokraticky volené národní vůdce jádrových zemí EU. Otázkou také je, do jaké míry dohodu zkomplikuje sobotní informace deníku The Wall Street Journal, že MMF poskytne v rámci dalšího záchranného balíčku Řecku jen 13 miliard eur, tedy výrazně méně, než byl ochoten půjčit v minulosti.

reklama

Další balík k podpalu

Musí se tedy nastolit vnější dozor, nebo aspoň atmosféra přísné divadelní kázně. Financial Times upřesňují: Ano, Trojka prý půjčí, ale jen co „doladí 24 prioritních kroků“, a to do jednoho měsíce. Především ustanoví vázaný rozpočtový účet pro daňové a podobné státní příjmy (pokud tedy vůbec budou proudit), na kterém bude vždy kladný zůstatek! A z něj pak bude „trojkové kuratorium“ uvolňovat platby – především na splátky dluhů.

Požadované aktivum na protektorátním účtě nesmí klesnout pod 12měsíční očekávání splátek starých dluhů a běžných rozpočtových plateb. Pokud se aktivní saldo sníží, Trojka zase bez váhání přisype, co bude nutné z dnes již fakticky asi schváleného dalšího balíku peněz k podpalu ve výši 130 miliard eur. Nejspíše včetně českých 38 miliard korun z bankovních rezerv.

V této řecké karikatuře rozpočtu budou jednotlivé výdaje potvrzovány určenými zahraničními kurátory a vše bude přísně, ale tentokrát opravdu přísně, ba nejpřísněji monitorováno. Ministerský předseda a bývalý guvernér Řecké národní banky Lucas Papadimos by mohl z vlastní zkušenosti na tu práci navrhnout oblíbenou investiční banku – Goldmann Sachs třeba.

Zatímco Řekům se prý navrhovaná kontrolní činnost donátorů nelíbí, donorské státy EU již ztrácejí nervy a trpělivost

Jenže Řekům se prý navrhovaná kontrolní činnost donátorů řeckého dokrmování nelíbí. Mluvčí vlády slíbil do magického pondělka souhlas kabinetu s výměnou stávajících dluhopisů za „inovované“. Ten také v sobotu dle agentury Reuters přišel. Řecko chce s výměnou dluhopisů pro soukromé investory začít 8. března a skončit 11. března. Vázaný rozpočtový účet pod dohledem kuratoria si ale prý ještě rozmyslí, kvůli pocitu svobody (rozhazovat). A řadoví Řekové – už jsou zase v ulicích.

Donorské národní státy EU ovšem již ztrácejí nervy a trpělivost. Ministři financí Německa, Nizozemska a Finska navrhují odsunout jakékoliv výpomocné platby Řecku až do doby po dubnových volbách a vyjádření nového řeckého parlamentu. Německý správce státní pokladny Wolfgang Schäuble je už otevřeně pro řecký bankrot s tím, že pomoc by se měla řešit až po něm. Jenže – jako ve filmu „zlý polda a hodný polda“ – ministrův námětek Thomas Steffen totéž dementuje. Takové úvahy ale jistě v Berlíně panují.

Finský kolega zase trvá na tom, aby se z nově zapůjčovaných peněz umožnilo jen placení starých dluhů a důchodů. A tyto peníze by měly být uvolňovány jen postupně.

Tři tisíce let to funguje

Nelze se ale na věci dívat z trochu jiného úhlu? Antické Řecko bylo vždy světem pro sebe. Vynalezli světu demokracii, přímou, efektivní i s efektivními sankcemi – pouze však v rámci svých jednotlivých polis. V Aténách po Solónově Ústavě objevili sněm všech svobodných občanů a další demokraticky ustanovené útvary omezované v účinnosti pouze ročním obdobím, konkurenčními doložkami a sankcionovaným ostrakismem, kromě jiného.

Řekové umějí dobře dohlédnout na hospodaření své domácnosti, byznysu a obce, komunity. Ale na vyšších stupních...

Dále to však řecká demokratická státnost nedotáhla – nikdy. Roku 338 před Kristem dobyl Atény a posléze celé Řecko král Filip II. Makedonský. Dál pak Alexander, Římané, Turci a v novověku leccos. Řekové umějí dobře dohlédnout na hospodaření své domácnosti, byznysu a obce, komunity. Trojka by se mohla ještě zamyslet nad parciálním řešením podle jednotlivých řeckých polis, konfederací. Tam by to mohlo fungovat. Na vyšších stupních však panuje jen „Greed without Fear“.

Až do velkolepého vstupu do EU a Evropské měnové unie si tyto svoje problémy vyplývající z kulturního dědictví a kulturní diference dovedli sami mezi sebou nějak uspořádat. Častokrát při tom podojili i vhodné dárce, když se jim povedlo vytvořit zvláštní zájem na Řecku – Velkou Británii, USA, NATO, EU. Existují takto již více než tři tisíce let.

Přestaňme si hrát ( v EU) na vševědoucí sociální inženýry všehomíra! Při nezájmu o radu a pomoc by bylo rozumnější ponechat Řecko samovývoji bez vnějších ingerencí. Vždyť i Bůh (židovský, katolický, ortodoxní i protestantský) se tomu musí divit; řecký Zeus by možná poslal do Bruselu svůj tradiční blesk.