I když ouzo zhořklo, Řekové zůstávají závislí

„Na náměstí Syntagma se v neděli 12. února sešly všechny sociální skupiny, od profesorů matematiky po ženy v domácnosti, samozřejmě komunisté i anarchisté a další. Nechyběl téměř devadesátiletý legendární odbojář Manolis Glezos s přítelem, o málo mladším skladatelem Mikisem Theodorakisem. Normálně by ty staříky spíše vypískali, teď jim tleskali. Bylo to až podivně nepřirozené,“ popisuje italský novinář Patrizio Nissirio ve své knize Ouzo Amaro (Hořké ouzo) události, které předcházely schválení druhého úsporného balíku opatření v řeckém parlamentu.

Poslanci škrty schválili, finanční pomoc ze zahraničí do Řecka dorazila a jeho obyvatelům zůstal jen vztek a zoufalství, které si vybili pomocí kamenů a zápalných lahví. Lidé se dokázali spojit v protestu proti politikům, kteří jim najednou berou jejich prebendy, na něž se lehce zvyká, ale o to hůře se jich vzdává. Ale kde se ty prebendy vzaly, to jde jaksi mimo uvažování většiny z nich.

reklama

Velký otazník ovšem visí nad tím, zdali vůbec únorový balík úspor z dlouhodobého hlediska k záchraně Řecka povede. Jestli to není jen odklad nevyhnutelného. Navíc do konce června musí nová vláda odsouhlasit další škrty ve výši 11 miliard eur na roky 2013-14... Jak říká Nissirio, bývalý šéf pobočky tiskové agentury ANSA v Aténách, „opatření, jež nyní Evropa po Řecku žádá, měla být přijata tak před třemi roky, aby to dávalo nějaký smysl“. Tudíž na to, aby Řekové strávili dosavadní i následný vývoj, bude asi potřeba víc než jen panák lahodného ouza.

Mohou prekérní situaci Řecka vyřešit nastávající parlamentní volby v neděli 6. května?

Raději ať vyhrají staří známí   

Jejich výsledky nejspíš pouze naznačí, co se v zemi bude dít dál. Především berme jako dobrou zprávu, že volby budou, že situace zůstává v mantinelech demokracie. Bývalí plukovníci a přívrženci někdejší vojenské diktatury se snad zatím mobilizují pouze v rámci otevřeně neonacistické strany Zlatý úsvit. Situace se odlišuje i od listopadových voleb ve Španělsku, kde za ekonomickou krizi klasicky zaplatila vládnoucí garnitura a k moci se dostala opozice.

Nejvíce hlasů opět dostanou dvě hlavní strany odpovědné za přijetí úsporných opatření a především za marasmus, do něhož se země v posledních letech dostala

V Řecku naproti tomu podle průzkumů nejvíce hlasů opět dostanou dvě hlavní strany odpovědné za přijetí úsporných opatření a především za marasmus, do něhož se země v posledních letech dostala – tedy dosud nejsilnější socialistický PASOK a středopravá Nová demokracie (ND). Akorát si vymění pořadí. A přestože zřejmě přijdou až o dvě třetiny voličů, stále se hraje o to, jestli získají většinu v 300členném parlamentu. Pokud ano, dosavadní politika se příliš nezmění a dál se budou všem utahovat opasky (i když to v kampani a volebních slibech nezaznívá), aby se napravily staré hříchy.

Je však téměř jisté, že dosavadní dominantní systém dvou velkých stran nabourá skupina až osmi menších a zčásti i nových partají, které se zřejmě do parlamentu také dostanou. Levicové strany v čele s komunisty i extrémní pravice s postrachem jménem Zlatý úsvit bezesporu zamíchají kartami. Zejména tím, že všechny odmítají úspory nařízené Bruselem a Mezinárodním měnovým fondem (MMF). A v případě, že se dostanou nějakým způsobem výrazněji k moci, nikdo netuší, co se bude dít dál. Hrozí chaos na finančních trzích, poté co by se Řecko přestalo řídit direktivami EU a MMF? Hrozí kolaps finančního systému a řetězová reakce, jež by dopadla na Španělsko a další ohrožené státy? Raději nedomýšlet.

Když  zhasla světla

Řecko nelze jen tak odstřihnout, aby si v (ne)klidu zkrachovalo a průměrný Řek by zase rybařil nebo pásl ovečky a hospodařil na svém malém políčku jako před více než třiceti lety. To už je dnes jen taková atrakce pro turisty. Proč bych to dělal, když mě zadotují z Bruselu, že? Země od svého vstupu do Evropské unie v roce 1981 byla po celou dobu čistým příjemcem veškeré hospodářské pomoci, z níž z velké části vybudovala a modernizovala svou infrastrukturu. Přesto se stále více zadlužovala, navíc se na základě zfalšovaných údajů o deficitu dostala i do eurozóny, kde neměla nikdy co pohledávat.

Jak napsal Patrizio Nissirio ve svém Hořkém ouzu, momentem, kdy se řecký domeček z karet začal definitivně hroutit, byly podle něj olympijské hry v roce 2004: „Když zhasla světla po závěrečném ceremoniálu, realita se již klubala na povrch a smetla všechny sny: těch šestnáct sportovních dní na nejvyšší úrovni bylo vrcholem, ale zároveň symbolem finančního selhání a nekonečné řady promarněných šancí.“

Bohužel není pravděpodobné, že by výsledek nedělních voleb obnovil víru v lepší zítřky. Spíše jen Řekům připomene nepříjemnou realitu, že si žili nad poměry na účet někoho jiného. Nastane čas dát si nějaké to ouzo.