Euro je nástroj k destrukci Evropy! Je třeba se vrátit ke kořenům.
Pád jednotné měny je za dveřmi: unijní plán B řeší odchod Řecka z eurozóny. Z toho vyplývá, že drachmy už jsou nejspíš vytištěné.
Bez ohledu na řecký odchod či vyhození z Evropské měnové unie (EMU) je Evropská unie zralá na řešení. Samotní Řekové nyní chtějí raději zůstat v EMU, aniž by spláceli své dluhy a plnili své sliby. Hrdinství se vytrácí. Jejich extrémističtí levicoví vůdci v chlapáckých motorkářských úborech na silných strojích odmítají řešit prekérní situaci. Chtějí pouze moc a pokračovat v řeckém rentiérství v EU.
Utrhl se nám ten eurounijní vývoj. Nejen v Řecku. A zdá se již v rámci vlastního systému neřešitelný. Evropská unie směřuje ke kolapsu, ale tutlá se to. Oddaluje se to. Každý další den prožitý v zafinancované iluzi se počítá jak pro establishment, tak pro konzumenty sociálního státu na dluh. Jedni si kladou prst na ústa, aby vše déle utajili. Druzí chtějí jet v iluzi ještě aspoň na tu letošní dovolenou, a pak už zbývá jen sladké Huxleyho zapomnění a ty orwellovské manipulátory.
Psst. Zde se spí. Nerušit klientskou masu. Nechte dál téct ty neexistující proudy peněz do připravených kanystrů. Po nás potopa. Mladé a příští generace – spaste naši dnešní nezodpovědnost a prolhanost sobě i jiným. Ministerstva kultu a propagandy se snaží držet lidi v neznalosti. Populisté zaměřují davy falešnými směry. Extrémistické strany mobilizují; poslední, co by však chtěly, je převzít ten dnešní ututlávaný malér s vlastní zodpovědností. Nejlepší by bylo, kdyby to udělali ti imaginární „oni“.
Evropská unie směřuje ke kolapsu, ale tutlá se to. Oddaluje se to.Nářek nad nemravností světa a těch druhých i nad ztrátou zajišťované existence s hlavou v oblacích a nohama v hnoji se dá odvodit každý den z médií, od hospodské nálevny až po bruselskou věrchušku. Řešení se navrhují jen ta záplatovaná. Evropská unie od svého vzniku v roce 1993 spěje k ohrožení podstaty vlastní existence. A pád jednotné měny, která točí celou unií (i mimo EMU), je za dveřmi.
Tok událostí či národních občanských postojů v zemích skupiny PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko) to dokazuje. Z řeckých a španělských bank klienti vybírají poslední zbytky hotovosti, přičemž velká deposita a portfoliové investice již odtekly. Obyvatelé zemí PIIGS v tomto směru jednají racionálně. Nevěří v udržení systému eura (alespoň ne v jejich konkrétní zemi). Ti v Řecku již svoje banky skoro „vyčistili“. Španělé pak vedle hotovostních výběrů převádějí eura do zemí tvrdého jádra EU. Například čtvrtá největší banka ve Španělsku Bankia musela přihlížet výběrům víc než miliardy eur jen pár dní poté, co ji stát významně vyvlastnil, aby nešla kvůli „runu“ klientů přímo do bankrotu.
Evropská centrální banka (ECB) již přestala vybrané banky se zhoršenými ratingy z krizových zemí zásobovat likviditou. A národní centrální banky mají jen omezené možnosti. Zadlužený španělský stát již všechny špatné („realitní-bublinové“) bilance tamních bank nedokáže absorbovat.
Drachmy už jsou vytištěné
Britská soukromá tiskárna bankovek, firma De La Rue, je již podle agentury Reuters připravená tisknout nebo má dokonce vytištěno patřičné množství řeckých drachem. Uložené mají být v anglickém Boltonu. Věřme spíše, že tam již jsou. Byly tam včas rovněž vytištěny československé bankovky po osvobození v roce 1945. A také bankovky pro měnovou odluku české koruny v roce 1993.
Měnové reformy přicházejí technicky připravené. Když poslední květnovou sobotu v roce 1953 tehdejší prezident Antonín Zápotocký popíral obyvatelstvu její přípravu, věděl už velmi dobře, že nová měna natisknutá v Moskvě je v bednách označených jako granáty ve sklepích Státní banky československé (SBČS). Na pondělní ráno 1. června byl připraven sofistikovaný harmonizovaný rozvozní plán, aby dorazily náklaďáky do okresních poboček ve stejnou dobu v Chebu i v Michalovcích. Ekonomové a bankéři – zaměstnanci SBČS – týdny předtím seděli a pracovali v mimopražském odloučení a posílali příbuzným pohledy z fiktivních služebních cest.
Eurokomisař Karel de Gucht již přiznal, že ECB i Evropská komise pracují na plánu B – odchodu Řecka z eurozóny
Dnes německý ministr financí Wolfgang Schäuble s dojemnou vášní pro spasení eurozóny a kombinaci protikladů volá: „Chceme, aby Řecko v eurozóně zůstalo, ale musí splnit svoje závazky.“ A předseda Evropského parlamentu, sociálnědemokratický politik Martin Schulz, kazatelsky laskavě varuje hříšníky v pokušení: „V eurozóně je to tvrdé, mimo ni to však bude ještě tvrdší.“ Asi se inspiroval u českého básníka Viktor Dyka: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“ Dyk byl ovšem aktivním a také vězněným představitelem českého prvního odboje a pravicovým a nacionalistickým politikem.
Eurokomisař Karel de Gucht již přiznal, že ECB i Evropská komise pracují na plánu B – odchodu Řecka z eurozony. Měřeno československými zkušenostmi z roku 1953, takové „pracování“ se již odehrává řadu měsíců. Německá kancléřka Angela Merkelová prý dokonce neoficiálně vyzvala Řeky, aby spolu s novými volbami 17. června hlasovali také v referendu o setrvání v eurozóně (za předpokladu, že budou plnit dříve naslibované). Němci to později popřeli. Řadoví Řekové se podle nejnovějších volebních průzkumů zalekli své radikálnosti. Z eurozóny odejít nechtějí a najednou chtějí víc podporovat dosavadní proevropské strany.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.
Přeposlat
Verze pro tisk
Komentáře
ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.
Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.
Děkujeme vám za pochopení.
České politické ovce před ohradou Eurozóny
Tolik plků o Euru a Eurozóně! Co se může stát?
1. Převládnou dostředivé politické tlaky a nastane křížová cesta k postupně se federalizující Evropě.
2. Prosadí se, z ekonomických a finanční příčin rozpad Eurozóny, kterou bude tvořit "tvrdé ekonomické jádro", zatímco některé země součástí tézto části Eurozóny nebudou.
Ani o jedné z obou alternativ jsem , kromě plků, nečetl žádnou analýzu, tj. skutečnou analýzu.
K alternativě 1: objektivně by přeci muselo docházet k masivnímu přerozdělování vytvářeného bohatství mezi jednotlivými státy.
Co jiného je jednotná, nebo sjednocující se rozpočtová politika? Daně z příjmu, DPH, zdravotní a sociální pojištění, podpora v nezaměstnanosti a X dalších, již různorodých položek jednotlivých státních rozpočtů by se musely postupně "harmonizovat" - což je velmi silný eufemismus pro to, co by se dělo! Daně a "odvody" do státního rozpočtu jsou v některých evropských zemích vyšší než např. u nás -otázkou ale je , co za své daně dostává náš občan, a co občané zemí s vyššími daněmi (úroveň zdravotního a důchodového zabezoečení, podpora v nezaměstnanosti atd., atd.). Vzpomeňme na dlouhodobé problémy Československa - Češi měli pocit, že už toho jde na Slovensko příliš, Slováci měli paradoxně pocit, že je toho málo a cítili se ve svých právech omezeni. Jak se s těmito problémy má metodicky vypořádat EU směřující k postupnému federálnímu uspořádání? Žádného českého politika, ať působí v ČR, nebo v Europarlamentu jsem o této problematice neslyšel ani pípnout.
K alternativě 2: Když už "plkouni" nejvyššího kalibru politického či ekonomického hovoří, že by bylo nejlepší, aby odešlo z Eurozóny Řecko, a dodávají, že asi by časem mělo jít iŠpanělsko či Itálie, protože "TO" by už EU stejně neutáhla, tak dobře - možná, že mají pravdu. Ale nikdo se jaksi nenamáhá pokusit se o konkrétnbější analýzu toho, co by to vlastně znamenalo. Jedno je však zřejmé - přechod na národní měny ve spojeí se stavem a výkonností dotyčných národních ekonomik by vedl k devalvacím recyklovaných národních měn vůči Euru, tedy i k nominálnímu zvýšení jejich zadluženosti vůči Eurověřitelům. Co s tím? No klasika, a la kvantitativní uvolňování - je jedno jak to nazveme! Eurověřitelské státy v každém případě poskytnou těmto odpadlíkům další masivní pomoc v Eurech s účelovým určením této pomoci na úhradu odpadlických dluhů vůči Bankám Eurověřitelů. Politici Eurověřitelských zemí zcela jednoznačně jednoznačně pomohu svým bankám tak, že si v rámci vnitřního zadlužení u svých národních bank nechají vytvořit úvěrové peníze, ty poslytnou jako pomoc/půjčky odpadlíkům-dlužníkům, a ti přednostně uhradí své závazky vůči bankám Eurověřitelů. Eurověřitelské vlády budou muset platit velké úroky za to, že jsi od bank půjčily , čímž bude zatížen státní rozpočet.A aby nebyl v příliš velkém deficitu, tak vlády zvýší daňové zatížení obyvatel a firem. Otázka je, JAK DLOUHO to takhle budou moci dělat. Při dané -a poměrně stagnující - úrovni spotřeby bude další zvyšování daní působit negativně na ekonomický růst, protože jednak zdraží podnikání (zvýší se podíl daňových nákladů), jednak bude tlumit spotřebu obyvatel - jednak kvůli růstu spotřebitelských cen, jednak kvůli rostoucí nezaměstnanosti v důsledku vytěsňování pracovní síly z pracovního procesu z tiulu úspor a stagnace ekonomického růstu. Jde mi na NERVy, že ani ti, co si myslí, že jsou ekonomičtí či jiní guru , ani politici (bohužel s nulovou intuicí a nulovou vizí) se prostě nenamáhají , aby tyto problémy jakkoli komunikovali s veřjností.
ale chybka
Jacques Delors Euro naopak prosazoval.. Mitterand tím podmínil souhlas se sjednocením Německa.. proti byl tehdejší šéf Bundesbanky Karl Otto Pöhl..
Ale kdeže chybka - jen číst pořádně
Dobrý den pane Lysku,
v tom textu je napsáno : """
"Jacques Delors byl realističtější a fiskální rigidní „pakt“ v roce 1989 ještě neprosazoval – jen dobrovolnou koordinaci".
Tedy Delors neprosazoval obdobu dnešního "řešitelského" Fiskálního paktu - nic víc tam není. To také píšu.
Naopak - J. Delors a celá francouzská politika byli předními "nadšenci" pro euro.
Karl Otto Pöhla jsem znal osobně i ten jeho vámi zmiňovaný názor.
BJS
Ok:o) a zdravím také;)
takže ho (Delorse) přitlačil Mitternad? Já myslel, že to Euro tlačil odzačátku s tím, že se to bude muset později dobudovat (fiskál).. Ale rád se přiučím:) To je super, že jste ho znal (respektive Good for you! pač česky nevím jak to lépe vyjádřit:o) Opravdu si nasazoval ty sluchátka, když Delors mluvil francouzsky?:)))
dobré ráno pane Lysku
U Delorse bylo euro-měno-přesvědčení asi vlastní samonosné. K.O.P. jsem zažil v rámci československo-německých jednání a v Bance pro mezinárodní platy v Basileji; tam jezdili zástupci jen centrálních bank - ECB ještě nebyla a s EU to nemělo nic společného.
Hezký den,
BJS
Uvědomme si, že veškeré světové dluhy jsou pouze
virtuální řetězené, redistribuované a zmnožené půjčky. Dále je zajímavé, jak k současnému stavu vůbec může dojít, když veškeré peníze nejsou ničím kryty a tudíž jejich hodnota = nekonečno! Tudíž stačí tisknout a tisknout a tisknout dokuď nedojde barva a papír. Nebo někdo řekl a dost, už se mi to nelíbí tak přestaňte tisknout. Pak je tu ještě další varianta, že světoví zloději jsou schopni požrat jakýkoliv objem virtuálních peněz, během několika okamžiků/úderů do klávesnice.
Peníze nejsou půjčky
Peníze jsou něco jako olej v motoru. Není to prostě ani ten motor, ani to palivo, ale stejně tam musí být, aby se to hýbalo. Pokud chodíte do práce a vykonáváte nějakou užitečnou činnost, tak za to berete peníze a ty vám slouží k tomu, abyste si za ně koupil prostředky k obživě. Nic složitějšího za tím prosím nehledejte.
makléř a investiční bankéř
Makléř a investiční bankéř chodí do práce a nějakou činnost vykonávají, dokonce za odměnu, takže asi bude pro někoho užitečná, ovšem poměřeno prostředky k obživě, to asi ne, to by bylo dost málo, takže je třeba hledat, protože je to složitější.
Vy působíte dojmem chytrého
Vy působíte dojmem chytrého člověka, ale měl byste zařadit jiný rychlostní stupeň. Jinak si ten mozek zadřete a stejně se nepohnete z místa.
Užitek nějaké činnosti se dá měřit jen tím, nakolik je v daném systému potřebná. Práce makléře a investičního bankéře je výdělečná jen v zemích s určitým právním systémem, jako je např. demokracie. Takových zemí je skutečně menšína. Nicméně je fakt, že různí diktátoři a rodinné klany, které ovládají ty ostatní země, makléře a investiční bankéře také potřebují - a chodí si pro jejich služby právě do těch zemí demokratických. Tudíž soudím, že tato profese užitečná je a že hned tak brzo nezanikne.
volně oděno do tuniky
USA = cca 22,5% obyvatel žije v krachujících státech. Je určitě dobré smíchat mikro a makro s trochou historie a říci, to není k jídlu, protože jsem šéfkuchař, ovšem český (pro sebe a kámoše dělám specialitky - mňamky anžto vše znám a všemu rozumím). Vedle trochu povyku kolem zadlužování a kolem stat. výkaznictví (a zde lze nalézt pravdu, ale kolik je vlastně států USA před bankrotem, a co se bude dít, až to někomu z těch států praskne?) Raději bych slyšel, co jako s finančním sektorem, finanční pákou zalezlou do posledního záhybu rozhodovatelů, co s kapitálovými trhy, tou kůží odfouklou od masa rychlými PC na optice, kde jsou ty peníze, které vlastně nejsou respektive devalvují zdroje hodnot. Určitě víte, jak by to vypadalo ve světě, kde by investiční šmejdění bylo uzavřeno v kleci, a nikdo by se nemusel zabývat financováním přehřátých bank, aby zachránil sebe a ty masy blbečků, co bankéřům a jiným mágům stále strkají peníze, ale když jim to berou (pozor, jde o makro i mikro, blbeček občan, blb stát). Popište bubliny, které nesou zisk, než přitančí kdos a lehkým pohybem je propíchne coby kos (Damodaran a poslední slavné IPO). Je to jako v jednom francouzském městečku, kde z okna jednoho domu strojek na bubliny jich do ulice chrlil desítky, krásné a duhové, všechny však splaskly,ovšem dřív, mnohem dřív než přijde Black Out.