Dohráno. Zbývá už jen Řekům poděkovat.

Jen několik dnů poté však premiér Papadimos vystavil Evropě a světu další nekrytou směnku na přibližně stejnou částku. To už však cudnost a plachost Evropy vzaly za své. Totéž však platí o řeckém premiérovi. Začal hovořit o „velkém ohrožení eurozóny“ a neochotě své země dodržet slíbená řešení a pracně vyjednané dohody, nikoli však o řeckých dluzích a životu nad poměry.

Po parlamentních volbách 6. května žádná řecká politická strana nebyla schopná ani ochotná podílet se na vládě, která by se přihlásila k daným slibům. Nejnovější pokus vytvořit řeckou vládu v režii prezidenta Karolose Papuliase dopoledne v neděli 13. května Papadimos odmítl, a tím i gentlemansky převzít odpovědnost.

Dluhy se mají splácet

Smlouvy se mají plnit a dluhy splácet. S touto dlouhodobou zkušeností se nakonec seznámili i „revolucionáři“, jako byli ruští bolševici. Jimi zpočátku odmítnuté carské dluhopisy začalo sovětské Rusko splácet v osmdesátých letech minulého století. I Německo splatilo reparace za první světovou válku, za něž se ve dvacátých letech zaručilo dluhopisy. V roce 1931 je však odmítlo nadále splácet. Spolková republika Německo doplatila zbytek nedávno –30. září 2010 – k 20. výročí znovusjednocení Německa. Kvůli pořádku a důvěře ve světě.

Po parlamentních volbách 6. května žádná řecká politická strana nebyla schopná ani ochotná podílet se na vládě, která by se přihlásila k daným slibům

V dvouleté poziční guerillové válce jádra EU s nezodpovědnými Řeky zvítězili Řekové dva nula, poprvé v roce 2009, podruhé letos. Identita eura a odpovědnost za tuto měnu však zůstaly jen na papíře. Peníze půjčené Řekům jsou utracené, a nikdo je nehodlá splatit. I z dlouhodobého hlediska zvítězili Řekové – a navíc banky. Využili a zneužili totiž nedostatky spojené s chtěním eura.

Řekové a jejich vůdčí politici však zaslouží poděkovat, protože bez nich by se na patu EMU nic nezměnilo. Díky své historické zkušenosti a znalosti finančních technik bez skrupulí ukázali, co by jiným méně zdatným trvalo mnohem déle: euro kvůli historickým problémům v dosavadní formě nemůže nadále fungovat.

Nezvratný evropský trend

Končí však nejen euro, ale i jedna evropská politická epocha. Nedávné řecké volby a i ty další zřejmě v červnu to jen potvrzují. Končí kyvadlové vládnutí pravo-středo-levých stran. Řecký volič dal červenou kartu tradiční, ale již nefunkční partajokracii. A posunul k moci dosud „nenamočené“ strany z okrajů politického spektra – zprava i zleva. Ty se však k odpovědnosti za minulost nehlásí. Stejně jako ve své době bolševici a nacisté.

Jde o nezvratný evropský trend. Střídání u moci mírně konzervativních a jen ve vzpomínkách socialistických stran končí. A ze střednědobého hlediska tomu nezabrání ani účelové koalice a opoziční smlouvy, protože obě uskupení populisticky uplácela lid sociálním státem. Přestává totiž být čím uplácet. Zadlužování budoucích generací dosáhlo své meze a další už není možné.

Mezinárodní banky prý jsou na nové zavedení drachmy i s jeho dopadem ve formě ztráty aktiv dobře připravené

Uprázdněný prostor však začínají vyplňovat ještě populističtější sliby extremních stran, jež se necítí být vázané žádnými mezinárodními ekonomickými závazky. Odpovědnost za dějiny berou pouze ex nunc – jen odteď – a veškeré závazky z minulosti odmítají.

Banky jsou na drachmu připravené

Na řeckém spáleništi však o to lépe vyraší nová tráva. Nebude sice zcela vyčištěné, ale volné ano. Oběma dosud dominantním středovým stranám se vládu sestavit nepodařilo a nezvládla to ani radikálně levicová SYRIZA. A vůdce řeckých socialistů (PASOK) Evangelos Venizelos o nemožnosti sestavit vládu prohlásil: „Odmítnutí plánu (řešení zadluženosti – pozn. red.) je důsledkem hlasování řeckého lidu ve volbách. Ten odmítl podmínky půjčky a žádná vláda nemá právo je prosazovat.“ Od Venizelose je to však pokrytecké a neseriózní prohlášení. Vlády řeckých socialistů i konzervativců si totiž mnoho desítek let myslely, že toto právo mají.

Mezinárodní banky však prý jsou na nové zavedení drachmy i s jeho dopadem ve formě ztráty aktiv dobře připravené a některé z nich dokonce operace s drachmou nikdy neopustily. To je dobrá zpráva. Koneckonců zodpovídají se svým majitelům, a nikoli „pouhému“ bezejmennému a manipulovatelnému voliči.

Vyhrůžky, že na tento vývoj ještě víc doplatí zbytek eurozóny, však jsou jen účelové a mají zastrašit. Dějiny totiž již eurozónu odsoudily k transformaci v normálně odpovědnou měnovou instituci. A to díky Řecku.