Dobrá práce, Vaše Veličenstvo

Královna Alžběta II. počátkem června velkolepě oslavila spolu se svými poddanými diamantové jubileum na britském trůnu. Nad vztahem Britů k panovnici a vůbec monarchii jako takové se přímo z Londýna zamýšlí spolupracovník ČESKÉ POZICE Martin Procházka.

„She’s done well.“ Takto s britskou strohostí mi odpovídá Bill na otázku, co si myslí o královně Alžbětě. Sedíme na zahrádce hospůdky v Shadwellu, kde se mísí asijský East End s bývalými londýnskými doky. Zašli jsme na „jedno“ po večeři v pákistánské restauraci Lahore Kebab House, kde podávají jedny z nejlepších „curries“ v okolí. Restauraci vlastní Pákistánci, muslimové, a tak v ní nedostanete pivo ani víno. Můžete si ale přinést svoje; „korkovné“ se tu neúčtuje.

reklama

Bill je katolík s irskými kořeny, a proto má pro mne jeho kladné hodnocení o to větší hodnotu. Královna je hlavou anglikánské církve, „ochránkyně víry“, jak říká jeden z jejích oficiálních titulů. Členové královské rodiny, kteří jsou katolíky, nebo si vzali katolíka, ztrácejí nárok na britský trůn. Kvůli své víře a irskému původu Billa rozhodně nelze považovat za sentimentálního příznivce anglické koruny.

Další člen naší party, Dave, je Angličan s vizáží cockneye z viktoriánské karikatury. Jeho žena je „British-Caribbean“, neboli – politicky nekorektně – černoška. Dave klábosí s jiným hostem, zřejmě Bengálcem, o společných známých. Dlouhou dobu bydlel ve vedlejší ulici, přímo nad Watney Market, a proto má v místní komunitě mnoho přátel. S Billovým hodnocením pragmaticky souhlasí: „Podívej se na okolní země. Kolik z nich má lepší hlavu státu? Nikdo. Všichni ti prezidenti,“ ušklíbá se.

Coby, kdyby

Moji známí z Česka se diví, že 80 procent Britů v současnosti podporuje monarchii. Z České republiky se monarchie jeví jako něco zastaralého, jako konzervativní a sentimentální anachronismus. Taková podpora přijde nám, Čechům, neuvěřitelná. Británie, kolébka demokracie, velmoc s jadernými zbraněmi a finanční centrum Evropy.

Valná většina Britů nedokáže představit velikost a převratnost změn, které by přinesl konec monarchieAle – při vší úctě ke svým českým spoluobčanům – z monokulturního Česka se dá jen těžko zažít ten koktejl národností, kultur, ras a vyznání, které tvoří dnešní Británii. Nedokážu si představit politika, který by se mohl stát reprezentantem všech britských občanů. Monarchie je jediná, kdo tuto roli může ještě představovat. Nikoli přestože, ale právě proto, že panovník není volen, ale je jím „z boží vůle“, může tvořit spojovací článek mezi těmito všemi skupinami. A i tam, kde nedokáže spojit, alespoň nerozděluje.

Současně si však – při vší úctě ke svým britským sousedům – valná většina Britů nedokáže představit velikost a převratnost změn, jež by přinesl konec monarchie. Divím se těm třinácti procentům Britů, kteří by si podle průzkumů přáli republiku.

Historická paměť Čechů je ovšem mnohem čerstvější než britská. Jestli dobře počítám, zažilo Česko v uplynulém století šest převratů a pět zásadních změn hranic. Anglie se na svém ostrovním území setkala s událostí srovnatelného významu naposled před více než čtyřmi sty lety. Možná si jako Středoevropané dokážeme představit lépe, jaké nejistoty by změna k republice přinesla.

• Královna je hlavou anglikánské církve: Co by pro církev znamenal konec monarchie?
• Královna je hlavou zemí Commonwealthu: Jaké ústavní zmatky by změna přinesla v zemích, jako je Austrálie nebo Kanada?
• Jak by se změnil právní systém Anglie, kupříkladu v pozemkovém právu?
• Bylo by možné udržet Anglii, Skotsko a Wales v jednom státě? (O osudu Severního Irska asi není pochyb.)
• A co by změna systému znamenala pro šlechtu? Víme, jak bolestně se s aristokracií vyrovnávalo po rozpadu monarchie třeba Rakousko.

Anketní otázky po oblibě monarchie jako takové se směšují s oblibou královské rodinyK anketám mám proto rezervovaný vztah. Britové si nedokážou představit svou zemi jinak než jako monarchii. Otázky po oblibě monarchie jako takové se směšují s oblibou královské rodiny. Abstrakce systému od jeho představitelů je zřejmě složitým konstruktem. Popularitu monarchie je proto nutné chápat především jako hledisko obliby královské rodiny, nikoli zřízení jako takového. Třináct procent podporovatelů republiky může spíš více vypovídat o činnostech královské rodiny a jejího tiskového odboru než o vážně míněné touze po změně systému.

Zastánci republiky se věnují především argumentům proti monarchii. Patří k britskému smyslu pro fair play, že se během oslav královnina jubilea odehrávaly demonstrace republikánů. Protimonarchistické argumenty proto mohly volně zaznít. Zatímco se nad nimi můžeme zamyslet, je třeba konstatovat, že republikáni nedávají kompetentní a ucelené odpovědi na to, co a jak by se mělo v přechodu k republice stát.

Mám podezření, že cílem organizátorů takových kampaní je spíš jejich osobní zviditelnění než nabídka životaschopné alternativy k současnému stavu. I když dnešní Británie není ztělesněním britské monarchie, bez monarchie by Británie nebyla tím, čím dnes je.

Trocha sentimentu

Oslavy 60letého – diamantového – výročí panování Alžběty II. ilustrovaly vztah, který má většina Britů k monarchii a královně. Panovníka je možné milovat, jak dokázaly miliony účastníků oficiálních akcí v Londýně a lidových oslav v celé Británii i zemích Commonwealthu. Do světových médií se dostal lodní průvod, hvězdný koncert i bohoslužba v katedrále Sv. Pavla.