reklama

view counter

Beppe Grillo: Italský příklad pro české populisty

V komunálních volbách v Itálii uspělo antipolitické Hnutí pěti hvězd svérázného komika, který nabízí na složité problémy jednoduché recepty.

Evropa
Vít Kučík | 23.06.2012
Antipolitické Hnutí MoVimento 5 Stelle (Hnutí pěti hvězd) založil předloni 64letý herec a svérázný komik Beppe Grillo, letitý harcovník proti stranické politice. Jeho blog beppegrillo.it je nejčtenější v Itálii a údajně desátý nejčtenější na světě.

Výsledek květnových komunálních voleb vyvolal v Itálii rozruch. Uspělo v nich totiž antipolitické Hnutí MoVimento 5 Stelle (Hnutí pěti hvězd, M5S), jež získalo na celostátní úrovni 15 procent hlasů. Hnutí založil předloni 64letý herec a svérázný komik Beppe Grillo, letitý harcovník proti stranické politice, vymezuje se proti „partajokracii“ a úporně odmítá zařazení do pravolevého politického spektra.

Ve čtyřech městech – Parma, Comacchio, Mira a Sarego – se M5S dostalo do vedení radnice. V dalších dvou – Budrio a Garbagnate Milanese – alespoň do druhého kola a umístilo se na druhé příčce. Tento úspěch Hnutí pěti hvězd osvětluje výsledek z Comacchia, přístavního městečka kanálů a lagun přezdívaného „Malé Benátky“.

reklama

view counter

V roce 2005 v něm levicové strany tradičně drtivě zvítězily s 60 procenty hlasů. O pět let později se poprvé v novodobé historii města na první míst dostal s 41 procenty hlasů pravicový blok v čele se stranou Lid svobody (PdL) bývalého italského premiéra Silvia Berlusconiho a obsadil radnici. Po dvou letech skandálů se však pravicová koalice rozpadla a v předčasných komunálních volbách propadla na 20 procent hlasů. Zisk levice pak oproti minulým volbám poklesl z 51 na 48 procent. „Antipolitičtí“ grillovci však obdrželi 22 procent, zejména protestní hlasy voličů znechucených tradičními stranami.

V Parmě, největším městě, v němž grillovci uspěli, je volební výsledek pro tradiční stranu ještě horší. Středopravicovou koalici, která v něm vládla 15 roků, zisk 4,8 procenta hlasů v podstatě odstranil z politické scény. Připomíná to české volby v roce 2010, kdy zazářily Věcí veřejné.

Nafouknutá bublina

Hnutí M5S na komunální úrovni uspělo i díky dvoukolovému volebnímu systému. Ve druhém kole se totiž střetávají první dva z prvního kola, přičemž většina voličů volí „menší zlo“. Vítěz tedy může obdržet i hlasy těch, kteří by ho nikdy nevolili. To je druhý faktor, který se podílel na vítězství grillovců na komunální úrovni.

Průzkumy veřejného mínění věští Hnutí pěti hvězd v parlamentních volbách v příštím roce 15 až 20 procent hlasů, což by mohlo přepsat italskou politickou mapu

Zatímco parmská levice si v prvním a druhém kole prakticky udržela své voliče (39,2, respektive 39,8 procenta), hnutí M5S vyskočilo z 19,5 na 60,2 procenta. Hlasovali pro ně nejen voliči protestující proti zavedeným politickým stranám, ale i ti, kterým je z nějakého důvodu proti mysli volit socialisty. Hnutí pěti hvězd bylo rázem zařazeno do průzkumů veřejného mínění. A ty mu věští v parlamentních volbách v příštím roce 15 až 20 procent hlasů, což by mohlo přepsat italskou politickou mapu.

Skeptici namítají, že rychle nafouknutá bublina Hnutí pěti hvězd může stejně rychle splasknout, ukáže-li se bez obsahu. Několik set tisíc sympatizantů M5S je však plných optimismu a nadšených z toho, že se konečně zatočí se „starými stranickými strukturami“. To opět připomíná situaci před českými volbami v roce 2010, kdy nastalo vyhánění stranických „dinosaurů“.

Poplatnost dobovým náladám

Posouzení Beppe Grilla závisí na hodnotiteli. Pro člověka, jehož rozhořčují módní problémy, je odvážným bojovníkem proti nešvarům doby a za práva „obyčejných“ lidí. Pro toho s ustálenými názory na svět, které mění spíš podle vlastního poznání než většinové společnosti, je Grillo jen korouhvička, jež dokáže včas vystihnout, odkud vane vítr.

V tom spočívá klíč k pochopení Grilla. Je to bavič a satirický komik, který ví, co lidé chtějí slyšet. Jeho tématy bylo vše, co od osmdesátých let hýbalo italskou veřejností, a nejen jí:

  • ochrana životního prostředí (nanočástice ze spaloven odpadu);
  • kritika vládnoucí strany (levicové i pravicové);
  • stažení italských vojáků ze zahraničních misí;
  • odpadky v Neapoli;
  • nárok na bezplatnou vodu (proti privatizaci vodáren);
  • nárok na svobodný (a bezplatný) internet;
  • kritika bank, koncernů a farmaceutických firem;
  • podpora alternativního pohonu aut a solárních panelů;
  • zrušení zkorumpovaných politických stran;
  • zavedení přímé – internetové – demokracie.

Grillovu poplatnost dobovým náladám nejlépe dokládá jeho turné v roce 2000 s názvem „Time-out“. Během svých vystoupení kritizoval rychlý technologický rozvoj a jeho komercionalizaci a končil je demonstrativním rozbitím počítače. To mu však nebánilo, aby poté, co si všiml možností nových technologií pro svůj „byznys“, v roce 2005 založil blog, který je nejčtenější v Itálii a jehož pomocí prodává reklamní bannery a vlastní DVD, prostřednictvím Facebooku organizoval své sympatizanty a kázal o „svobodném internetu“ jako o nezbytnosti „pravé demokracie“.

Kdo je Beppe Grillo („Pepa Cvrček“)

Celým jménem Giuseppe Piero Grillo, jeho příznivci si říkají grillini („cvrčci“). Narodil se v roce 1948 v Janově. Z univerzitních studií zběhl k televizní zábavě poté, co nezůstal bez povšimnutí jeho satirický monolog. Od konce sedmdesátých let začal moderovat televizní pořady či hudební festival Sanremo a hrál jak ve filmech, tak v reklamách na jogurty Yomo.

Zobrazit diskusi
Reakcí:2

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Odklon od bankovně-politického mocenského uskupení

je nezbytný k přežití Evropy a občané to cítí v Itálii stejně jako u nás.  Jen a pouze prostřednictvím peněz se vládnout lidem nedá. Italie má za premiéra bankéře od Goldman-Sachs (Mario Monti). U nás na to máme podmíněně zaděláno také, protože jeden z kandidátů na presidenta, Vladimír Dlouhý, je též bankéřem Goldman-Sachs. 

Co se týká M5S, tak je pravdou, že jednoduchá řešení jsou potenciálně nebezpečná.  

Jak ale chtějí ony tradiční strany argumentovat, když lepší řešení nejen nenabízejí, ale již dnes uskutečňují nejhorší možné reformy. Nejhorší proto, že se nejedná o skutečné reformy, ale o bankovní produkty (Penzijní fondy), jejichž dopady jsou nejen ekonomicky, ale především demograficky drtivé.  Cituji Doc. I. Švihlíkovou:  Ten systém je plně zásluhový a já jsem ve  své analýze uvedla, možná  to zní ostře, ale je to naprosto logický vývod, že pokud by se přešlo na nějaký plně fondový systém, tak nejlepší, nebo logická reakce žen bude  vůbec nemít děti, protože v tu chvíli skutečně mít děti, přerušování zaměstnání se všemi těmi dopady, je poukázka do chudoby  (http://www.rozhlas.cz/praha/jaktovidi/_zprava/jak-to-vidi-ilona-svihlikova-30-brezna--1038769)

 Já si k tomu dovolím dodat:  Drábkem prosazované důchodové reformy nijak nezohledňují demografickou depresi a proto ani implicitní (skrytý) dluh důchodového systému. Navíc odčerpáním tří procent z odvedeného sociálního pojistného stávající důchodový systém vykrádají a do budoucna zcela rozvrací.  Když nepotřebuji vychovat děti jako podmínku slušného dožití, tak důchodový systém stimuluje bezdětnost či málodětnost, neboli je  genocidní. Důkaz: vývoj demografické křivky v Německu po r. 1957, tj. po prosazení všeobecného důchodového pojištění. 

Článek neřešil problematiku...

 

... důchodových systémů. Řešil populismus. 

I když v konečném důsledku obě témata mají společný bod, a to v lidském mínění a jeho vyzrálosti. Vaše argumentace je postavena na kritice elit - "těch nahoře", kteří vedou špatně, ve prospěch bank (!), tak či onak. Já nemyslím, že je to příliš podstatné. Beppe Grillo, Monti, a všichni ostatní jsou "nahoře" jen proto, že odrážejí nálady těch "dole". 

Skutečným místem problému je fakt, že miliony lidí jsou přesvědčeny, že existují jednoduché recepty, že penze jim má zabezpečit stát (nebo nějaký "systém"), že počet jejich dětí odvisí od nějaké jnější okolnosti mimo ně, že zásluha či vina tkví v politicích a ne v nich samotných. 

Až se toto povědomí milionů začne měnit (pravděpodobně širokou trpkou zkušeností), pak se bleskově změní i politické elity. 

Jinak ještě k důchodům: nemyslím, že pokles porodnosti nějak významně souvisí s druhem pensijního systému. Je to složitý proces, který zapřičiňuje mnoho faktorů, většinou odvozených z obecného termínu "růst materiálních možností populace", a dosvědčují to data i z vyspělých zemí, které nemají německý pensijní model. Nemyslím ani, že by stát měl vyvíjet nějaké centrální aktivity na podporu růstu porodnosti. To, co se hroutí, je právě ono centrální plánování penzí, to, že se stát snaží garantovat penzi všem a pokud možno stejně vysokou. Výsledkem je, že to zvládá stále hůře, za vynaložení stále většího úsilí (a vynucení) a všichni jsou v konečném důsledku nespokojeni (stále vyšší nucené odvody a stále neuspokojivější penze). Řešením je, aby stát dal postupně od penzí ruce pryč a nechal je na vlastní aktivitě lidí. Řešit by mohl jen opravdu extrémní případy. 

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah

view counter