Václav Hořejší

Člen vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Cyril Höschl se nedávno na ČESKÉ POZICI vyjádřil ve smyslu, že špičkovým vědcům nelze svěřit manažerskou zodpovědnost v nějakém podniku či nedejbože ve státní správě. Václav Hořejší mu oponuje: „V poradním orgánu vlády opravdu nemají co dělat podnikatelé s minimálním, nebo dokonce žádným ponětím o světově kvalitním výzkumu.“

Třicet jedna úspěchů a sedm nenaplněných sametových ideálů polistopadové historie očima profesora Václava Hořejšího. Upozornění: Text je zčásti shodný s jiným, který vyšel již před dvěma lety. Tehdy se našlo mnoho rozhořčených čtenářů, kteří si ho mylně vykládali jako zlovolnost. Václav Hořejší poté text autocenzurně odstranil z webových stránek. Nyní dospěl k názoru, že má smysl jej doplnit a opět publikovat.

Letošní Nobelovu cenu za chemii získali dva američtí biochemici  – Robert J. Lefkowitz z Duke University v Durhamu a Brian K. Kobilka ze Stanford University v Kalifornii, a to za objevy týkající se takzvaných buněčných receptorů spřažených s G-proteiny. Práce obou laureátů, ale i dalších tisíců badatelů zabývajících se tímto typem receptorů mají velký praktický význam pro vývoj dokonalejších, specifičtějších, a tedy bezpečnějších léčiv.

Homeopatie, podobně jako řada jiných postupů „alternativní medicíny“, v jistém smyslu opravdu „funguje“ – na principu mocného, dosud málo prozkoumaného psychosomatického „placebo efektu“, který se významně uplatňuje i u skutečných léků. „U vzdělaných lidí bych nicméně neočekával, že budou účinnost těchto metod vysvětlovat působením okultních ,duchovních‘ principů,“ píše Václav Hořejší.