Pavel Pokorný

Část veřejnosti včetně vlády je přesvědčena, že regulace anonymních akcií pomůže zatočit s korupcí. Většina významných právníků, které jsme oslovili v průzkumu, je vyvádí z omylu. Akcie na majitele jen budou „odklizeny do zastaralého arzenálu minulého století“ a na řadu přijdou sofistikovanější metody. Jak míní jeden z respondentů, „pokud bude mít korupce ekonomický smysl, je to sice riskantní, ale racionální metoda, jak vydělat peníze“.

Vášně kolem dění v Ústavu pro studium totalitních režimů vrcholí. Petr Nečas mluví o přeměně instituce na ústav marxismu leninismu, Bohuslav Sobotka zase tvrdí, že s událostmi v ústavu nemají sociální demokraté nic společného. Oba pánové si tak trochu nevidí do úst. Ústavu by prospělo trochu méně politiky.

Ladislav Jakl tvrdí, že zapojení právníků do přípravy amnestie prý nebylo ani nutné, ani žádoucí. Ti s ním samozřejmě nesouhlasí. Jeden z nich dokonce míní, že „pokud pan Jakl řídil přípravy amnestie bez účasti právníka, měl by být trestně odpovědným“. Jiný přirovnává takové jednání „k operaci páteře, na níž se nepodílí lékař“. „Slabinou Václava Klause, a velkou, vždy bylo, že právníky považoval za zbytečnou obtíž,“ konstatuje další.

Právníci oslovení v průzkumu ČESKÉ POZICE se většinově shodují, že v určitých případech hrozba milionové pokuty za neoprávněné návrhy na insolvenční řízení může jejich navrhovatele zabrzdit. Zvláště, když mají co ztratit a nejsou šikovně „skryti za společnost, která nic nemá a jejímž jednatelem je ,bílý kůň‘“. Ale „tam, kde je na podání šikanózního návrhu vážný ekonomický zájem, tam ani hrozba sankcí v řádu milionů korun neodradí“.