Michal Zděnek

Eurozóna je pod tlakem především v souvislosti s dluhovou krizí, která ovšem není příčinou problému. Potíž byla v tom, že příliš velká různorodost jednotlivých členských ekonomik nebyla vhodná pro vznik optimální měnové zóny, obzvlášť při absenci společné rozpočtové politiky. Může vůbec eurozóna bez fiskální unie existovat? A jaká forma fiskální unie je pro ni optimální? Odpověď nabízí ekonom Michal Zděnek.

Letošní Nobelovu cenu za ekonomii obdrželi američtí ekonomové Alvin Roth a Loyd Shapley za přínos v oblasti teorie her – interakcí lidí v rámci daných pravidel. Shapleyho výzkum měl a má přímé důsledky pro řadu praktických situací. Cenu konkrétně získal za takzvané párovací hry. Roth pak dokázal jejich teoretické fundamenty aplikovat a využít v řešení praktických problémů.

Skandál kolem manipulace úrokovou sazbou Libor, který minulý týden připravil o místo šéfa britské banky Barclays Boba Diamonda, má mnohem širší konotace, než se může na první pohled jevit. Zdá se, že vrcholní představitelé bank stále nejsou ochotni vzdát se podnikatelského modelu, jenž vedl k finanční krizi roku 2008. Jeho podstatou je maximalizace úzce definovaného vlastního profitu, a to za jakoukoliv cenu.

Fiskální konsolidace je ve většině evropských ekonomik nezbytná, ale historie zaznamenává i případy zpackaných pokusů. Bude-li totiž po úsporách následovat nízký ekonomický růst, nebo dokonce žádný, trhy optimismus záhy opustí a pozice států se ještě zhorší. Jaké změny je tedy třeba v rámci fiskální konsolidace provést, a jakým krokům se naopak vyhnout? Rozebírá ekonom Michal Zděnek.