Jaroslav Formánek

„Příkladná republika“, již loni na jaře po vítězství ve volbách francouzský socialistický prezident ohlašoval, zůstává ve sféře snů a iluzí. Ve Francii nelze hovořit o realistickém vystřízlivění, ale o velkém zklamání po nadějích vkládaných do Hollanda, které v dějinách páté republiky nemá obdoby. Zklamání je o to větší, že bezprecedentní je i sociální a ekonomická krize, v níž se dnes země nachází, píše Jaroslav Formánek.

Zdá se, že dříve nedotknutelné soukromí francouzským lidem zvolené osobnosti je passé. Nejde zdaleka jen o případ exministryně spravedlnosti Rachidy Datiové, jež se před zraky veřejnosti soudí o otcovství své dcery. Jaroslav Formánek konstatuje, že v ochraně soukromí politiků se bývalému prezidentovi Sarkozymu skutečně podařilo Francii proměnit, aniž by něco takového měl ve svém volebním programu.

Podivných atentátů na politiky, jako byl ten na prezidenta Václava Klause, se v dějinách odehrálo mnoho. Jeden z nejbizarnějších pak v gaullistické Francii na podzim 1959. Do historie vstoupil jako „attentat de l’Observatoire“ a jeho hlavním protagonistou byl tehdejší senátor a později prezident François Mitterrand. O příčinách a souvislostech tohoto fingovaného atentátu píše Jaroslav Formánek.

Nedávno skončilo léto, ale s Francií se nic dramatického nestalo. V této klimaticky příznivé době se totiž očekával nemilosrdný střet finančních trhů s nově zvolenou levicovou vládou. Překvapivě však jsou zatím jejich vztahy dobré. Neprovede-li ale vláda prezidenta Françoise Hollanda žádné opatření k ozdravení financí i ekonomiky země, čeká EU a eurozónu otřes, jaký dosud nezažily.