Janos Sebeök

Kam až může lidstvo zajít na své cestě neustálých zásahů do přírody? Janos Sebeök se domnívá, že bychom se měli rozhodnout, je-li genetická modifikace konečným naplněním starého zemědělství, nebo začátkem nového. Dle něho nové zemědělství za přispění syntetické biologie odlehčuje biotopům. A také je technickým prostředkem k náhradě obhospodařované půdy, ekologické spáse přírody a k blahobytu lidstva.

V neděli 24. června 2012 zemřel tragicky mlád, sotva ve sto letech, poslední exemplář poddruhu želvy sloní z galapážského ostrova Pinta. Nezemřel kvůli počítačům, ale kvůli kozám. Ty ho zničily. Jeho smrt nás upozorňuje na meze naší samolibé civilizace. Dle Janose Sebeöka nám Osamělý George svou smrtí dává pocítit meze naší moci, vlády nad světem.

Jak bude možné v roce 2030 uživit devět miliard lidí? Jak by se je dalo uživit teď? Ať se nám to líbí nebo nelíbí, musíme vládnout krajinám. Rozvinutý životní instinkt nám diktuje měnit původní ekosystémy na územích o rozloze kontinentů. Konečné blaho musíme očekávat od hojnosti, nikoli od šetrnosti. Hojnost totiž povede k šetrnosti. Dle Janose Sebeöka je naší budoucností bioaktivní roh hojnosti.

Je špatná kniha mrtvá? Proč a jak může kniha umřít? V Centrální galerii v Budapešti byla zahájena výstava Mrtvá knihovna – Nečtené knihy. Jde o pět tisíc mrtvých knih, jež si od roku 1989 v budapešťské Univerzitní knihovně nikdo nepůjčil. Jenže vše, co se v danou chvíli vytratí z obecného povědomí, je mrtvé pouze zdánlivě, a nejspíš to lze znovu nalézt. Expozice mrtvých knih proto nepřímo informuje, na co nyní zrovna nemyslíme.