Jan Brabec

Už víc než 15 let patří k nejvýraznějším postavám občanských iniciativ věnujících se sociální pomoci potřebným. Zejména proto, že se zabývá tolik sledovaným česko-romským soužitím a pochází z Indie. Sri Kumar Vishwanathan pomáhá ostravským Romům v těch nejexponovanějších částech „sociálně vyloučených lokalit“. A na adresu české sociální politiky v rozhovoru pro ČESKOU POZICI říká: „Přes všechno úsilí a práci je zbabělá – ve smyslu, že nemá žádnou vizi.“

I po více než šedesáti letech od popisovaných událostí běhá z knihy novináře Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli mráz po zádech. Jejím obsahem je slavný případ takzvaného „číhošťského zázraku“ z éry komunismu padesátých let minulého století. Doležal bezezbytku dokládá, že se příběh ve své obludnosti bezesporu řadí vedle popravy poslankyně Milady Horákové k těm nejtemnějším momentům našich moderních – nejen komunistických – dějin.

Malíř Pavel Brázda vrátil prezidentovi Václavu Klausovi jím udělené státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti umění. Takové protestní gesto má podle našeho mínění svoji váhu. Jednak se tak stalo v dějinách této země vůbec poprvé a jeho autorem je muž na hony vzdálený ať už svým věkem či svým celoživotním postojem nějaké servilní soutěži o čísi přízeň či nějaký vlastní prospěch.

Fenoménu „living history“ či „reenactment“ různých historických etap a podob se věnují tisíce nadšenců po celém světě. „Historii je dobré poznávat, abychom ji nebyli nuceni prožít znovu,“ říká Jakub Samek, který si oblíbil éru Napoleona Bonaparta natolik, že se na ni stal jedním ze světově uznávaných odborníků. V rozhovoru mimo jiné popisuje, co se může stát, když se při ukázce historické bitvy strhne mezi jednotkami bitva nefalšovaná...