Obrovský rozvoj Číny v uplynulých letech vystihuje věta, již Étienne Lovas našel v cestovním průvodci po Šanghaji z roku 1986: „Centrum se léta nezměnilo, od osvobození zde byly postaveny všeho všudy dva hotely, velikosti města a jeho významu neodpovídá ani zdejší nádraží a letiště.“ Dnes Šanghaj strčí do kapsy New York a Čína se v roce 2016 stane na úkor USA největší ekonomikou světa.
„Tato kniha nemohla přijít v lepší čas než právě nyní, kdy unie zažívá zdaleka nejvážnější krizi ve své historii,“ napsal například o anglickém vydání textů Václava Klause Sunday Telegraph. Mnoho myšlenek, které český prezident vložil do knihy, domácí čtenáři důvěrně znají a nemají na ně žádný šokující účinek. Jinak však tomu může být u čtenářů zahraničních.
Jen málo hrozeb zaměstnává a zneklidňuje nejznámější americké politické myslitele víc než to, za Spojené státy zůstanou supervelmocí. A co se stane, pokud je Čína, největší rival Ameriky, překoná. Étienne Lovas se zamýšlí nad možnými scénáři vývoje, v nichž zaznívá názor, že ztráta vedoucí pozice není žádné zásadní „předurčení“ a USA nemusí potkat osud jiných velkých říší.
Vyšla kniha, jež potvrzuje a podrobně popisuje to, o čem nejspíš nechceme ani vědět ani slyšet: totiž že v Severní Koreji existují koncentrační tábory, z nichž vězni živí neodcházejí. Autor píše: „Američtí středoškoláci se diví, proč Franklin D. Roosevelt nebombardoval železniční tratě vedoucí k Hitlerovým lágrům… Jejich děti se za jednu generaci mohou ptát, proč se Západ jen nečinně díval na Kim Čong-ilovy tábory a vůbec nic neudělal.“ Vezme svět konečně korejské lágry na vědomí?
Český prezident Václav Klaus ve svých ostrých výpadech Brusel rozhodně nešetří. Ale nejen to: Vedle kritiky Klaus dokázal i přesně rozebrat příčiny současné krize eura ještě dřív než nastala. Jak píše z Bruselu Étienne Lovas, unijní lídři výpady české hlavy státu už jenom tiše snášejí, neboť vědí, že vrátí-li mu úder, přijde další, ještě tvrdší rána.
Nad Evropskou unií duní hromy a létají blesky a nad všemi unijními zákony stojí zákon Murphyho, který říká, že vše, co se tam může pokazit, to se pokazí. Potemnění unijního nebe dobře vystihuje i blog na stránkách britského deníku The Guardian. „Řekněte Merkel + Hollande = Merde,“ nabádá článek, čímž trefně vystihuje směr, kterým se současná EU ubírá.
V uplynulých letech jsme mohli být svědky tří skutečně monstrózních projektů Evropské unie: lisabonské strategie, satelitního navigačního systému Galileo a plánu na výstavbu plynovodu Nabucco. Smutný osud těchto tří obřích projektů ukazuje, že ač je Evropské unii souzeno všechno možné, úspěch to není.
Standard & Poor’s, Fitch a Moody’s snižují evropským státům rating, což třeba Budapešť považuje za finanční útoky proti Maďarsku, protože se tím zemi markantně prodražují její dluhy. A pak je tu čínská agentura Dagong, které vesele snižuje rating USA, Velké Británii i třeba Francii. Jenže koho to zajímá? Trhy se řídí názorem tří manhattanských ratingových lídrů.
Nejnovější zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii říká, že Írán činí kroky k vývoji výbušného jaderného zařízení. Což může být bráno ze strany Izraele či USA jako pokyn k vojenskému útoku. Pracuje snad agentura na objednávku Američanů? Podle některých právních názorů přitom Írán, i kdyby jaderné zbraně vyvíjel, neporušuje Smlouvu o nešíření jaderných zbraní.
Je to revoluce nebo jen směšné reptání několika stovek idiotů? Americkými městy se už téměř měsíc šíří demonstrace nespokojených lidí, kteří vzkazují elitě, že toho mají dost. Oficiální média však začala brát protestující vážně až 5. října. Co se stalo? Hnutí Obsaďte Wall Street podpořil největší americký odborový svaz AFL-CIO.
Politolog a novinář. Zabývá se děním v Evropské unii a geopolitickými souvislostmi. V roce 1976 emigroval z Maďarska. V letech 1984 až 1990 byl redaktorem a newyorským zpravodajem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Absolvoval McGill University v Montrealu, vysokoškolský diplom získal i na UCLA. Velký doktorát z politologie získal na Institut des Sciences Politiques v Paříži. Žije v Bruselu.
