Anikó Fázsy

Za uplynulých deset let se server Ladbrokes při volbě laureáta Nobelovy ceny za literaturu mockrát nemýlil. Letos ano. Ani zkušení angličtí bookmakeři nefavorizovali čínského prorežimního spisovatele Mo Jena, který k spokojenosti své i komunistické centrály v Pekingu ocenění získal. Čím se Nobelův výbor ve Stockholmu inspiruje, nevíme. Geopolitikou? Literárními hledisky? Závětí Alfreda Nobela? Nad oceněním se zamýšlí Anikó Fázsy.

Dnešní „filozofové“ jsou, jakkoli vypadají směšně, nebezpeční. Mají dojem, že musejí mít vždy na vše názor a všechny poučovat. Motají páté přes deváté v křížové palbě kamer a na stránkách světových listů. Známá postava pařížských salonů Lévy je typickým příkladem onoho všudypřítomného intelektuála, který uznává jediný názor: ten svůj. Neměli by být nevinní lidé a svět před těmito duchovními šarlatány uchráněni?

Finanční systém funguje jako před krizí v roce 2008. O současnosti a budoucnosti evropských zemí nerozhodují jejich demokraticky zvolené parlamenty, ale ratingové agentury, bankéři a úředníci. Dokdy budou oběti neoliberální utopie, miliardy lidí, země a národy otupěle poslouchat, že se mají v zájmu „univerzálních hodnot“ vzdát suverenity? Ptá se kontroverzně maďarská publicistka Anikó Fázsy.

Krize, která vypukla roku 2008 – ve skutečnosti však začala mnohem dřív –, stále neskončila. Pouze se transformovala a dostala jméno krize dluhová. Je však úplně jedno, jak ji budeme nazývat. Čím dál více lidí pociťuje v novém světě nastoleném proti jejich vůli nutnost změny. Bezostyšnosti globálních sil propojených s finančním světem nedokáže člověk čelit sám.