Romové neměli až do druhé poloviny 20. století potřebu sepisovat vlastní dějiny. Proto je třeba tuto jejich historii rekonstruovat z neromských pramenů. Informace v kronikách, politických dokumentech či literárních dílech však zkresluje pohrdání Romy. Navíc z historie vyplývá hrozba, že ve snaze odstranit svého nepřítele může být naše brutalita a nelidskost větší, než jsme mu přisoudili.

V 6. století před naším letopočtem se láme lidské myšlení. Několik set let tápání vrcholí posunem k hledání ctnosti jako kontrastu k padoušství. Člověk je padouchem od přírody a musí se k ctnosti propracovávat. Řeky a Židy popichuje nutkání zlepšovat svět podle pradávného ideálního zlatého věku. Učení hebrejských proroků se však matematickým a logickým Řekům muselo jevit nematematické a nelogické.

U biblických Židů je hrdinství převážně prostředkem k dosažení vyššího cíle. U Řeků se však pěstuje jako cíl sám o sobě. Jen díky důvtipu a lstivosti se Odysseovi podaří přežít nebezpečí a v přestrojení za žebráka vybojovat zpět vládu z rukou padouchů. Jeho strhující a morálně fascinující hrdinství trvá 20 let. Na jeho konci ale zeje pocit marnosti a otázka: Co dobrého to přineslo lidskému životu?

Od 16. dubna se koná soud s norským atentátníkem. Je to vrah, ale výstřední lidé často vidí do budoucna. V tomto případě až bude v Evropě ještě víc muslimů. Proč tato masová vražda Evropu natolik vyděsila? Protože šlo o chladnokrevné vraždy mladých lidí? Protože to v naší kultuře považujeme za obzvlášť zavrženíhodné? Protože zločinec je Evropan? Na tyto otázky se pokouší odpovědět Václav Vlk.