Křesťanům po všemožných absolutismech a bratrovražedných válkách potrvá od 4. století přes 1,5 tisíce let, než demokracii přijdou na chuť. Po tu dobu budou žít Židy vedle sebe ve vzájemném a často tragickém nechápání. Až obě tyto paralelní civilizace objeví, že společné čtyři sny důstojnost, láska, víra a naděje překonávají vše ostatní, co je rozděluje, a dává oběma svobodu volit dobro před padoušstvím.

Izraelci si v předčasných volbách zvolili nový 120členný parlament Knesset. Z oficiálních výsledků vyplývá, že zvítězil pravicový blok strany Likud premiéra Benjamina Netanjahua a uskupení Izrael je náš domov. Pravice však získala pouze 61 poslanců. Proto bude zajímavé sledovat, kdo se stane příštím premiérem. Ať už kdokoli, Jan Čuřík se zamýšlí nad Netanjahuovou stopou v izraelské politice.

Z židovského fanatika hebrejského jména Šavel se stává protižidovský fanatik s novým řeckým jménem Pavel. A povýší židovského Mesiáše s novým řeckým pojmenováním Christos na Bohem seslaného spasitele všech, kdo v něho uvěří. Ježíš přestává být Židem a v myslích křesťanů se rodí v dějinách dosud neznámý zločin bohovraždy. Budou jím od této chvíle vinni všichni Židé, muži, ženy, děti, všude, navždy.

Postavou Ježíše se do lidské evoluce vnáší psychologická dimenze rozpolcení duše. Zakládá rabínskou školu s ujištěním, že Mojžíšův zákon nehodlá zrušit, nýbrž naplnit, doplnit a uvést do praxe. A připomíná svému národu úlohu být světlem světu. Dialog s Nežidy považuje za „házení perel sviním“ a odhání je slovy: „Jděte si k vlastním.“ Průměrnému dnešnímu judeofobovi by se jevil jako židovský rasista.