Od Washingtonu po Brusel sledují s nelibostí nejen maďarské vnitropolitické změny a tamní neortodoxní hospodářskou politiku, ale i to, že se Budapešť otvírá vůči Moskvě, Pekingu, Rijádu anebo Baku. V této otevřenosti sice zatím chybí průlom a je v ní víc rétoriky a zmatených, vzájemně protichůdných snah než skutečných výsledků, navzdory tomu je to pro transatlantické kruhy příliš. Píše z Maďarska Gábor Stier.

Herní automaty ruinují tisíce rodin a představují bezpečnostní riziko pro stát – okamžitě zakázat! Jak vláda Viktora Orbána rozhodla, tak maďarský parlament vzápětí minulý týden učinil. Jakmile v řádu dní podepíše nový zákon prezident János Áder (a že by tak neučinil, předpokládat nelze), v Maďarsku dobliká více než čtyři tisíce „beden“.

Orbána kritizuje už i pravice. Pod tímto titulkem zveřejnily čtvrteční Lidové noviny rozhovor s Janem Zahradilem (ODS), místopředsedou frakce Evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu. Tím „pravicovým“ kritikem ale není míněn Zahradil, nýbrž maďarský europoslanec Lajos Bokros. Pojďme se tedy na tohoto „pravicového konzervativce“ podívat.

Finanční systém funguje jako před krizí v roce 2008. O současnosti a budoucnosti evropských zemí nerozhodují jejich demokraticky zvolené parlamenty, ale ratingové agentury, bankéři a úředníci. Dokdy budou oběti neoliberální utopie, miliardy lidí, země a národy otupěle poslouchat, že se mají v zájmu „univerzálních hodnot“ vzdát suverenity? Ptá se kontroverzně maďarská publicistka Anikó Fázsy.