Když v červnu 1919 výrazně zvítězila v obecních volbách sociální demokracie, předseda vlády a národní demokrat Karel Kramář podal demisi a uvolnil cestu kabinetu v čele se sociálním demokratem Vlastimil Tusarem. Nemusel. Leč odstoupil, poněvadž jako reprezentant pravice nepovažoval za možné pokračovat se svou vládou za situace, kdy se občané vyjádřili ve prospěch levice. Dnes jsou politici méně útlocitní a Petr Nečas není Kramář.

Po krajských volbách nás politici zasypali hojností absurdních výroků, které prokazují jejich terminální odtržení od reality. Klasickou záležitostí je, že po prohrané bitvě bez výjimky poukazují na nízkou volební účast. Jako by bylo samozřejmé, že kdyby přišlo víc voličů, byli by to právě oni, kdo by tím získal. Například pro ODS je ale odtržení od reality ještě tou nejmírnější diagnózou, píše Vladimír Meier.

Výmluvy ODS a TOP 09, že jim voliči v krajských a senátních volbách spočítali vládní angažmá, neobstojí. Občanská demokracie přestala generovat osobnosti, jako je Pospíšil, Kubera nebo Zahradník, kteří, povšimněme si, naopak obstáli. A topka? Na mnoha místech si ji namazali na chleba konkurenční lidovci, na jejichž troskách se doufala etablovat. Do světa však půjde především zpráva: Comeback komunistů!

Jeden ze zakladatelů projektu Vyměňte politiky.cz Jaroslav Kuchař v rozhovoru pro ČESKOU POZICI vysvětluje, že příčinou neutěšeného politického stavu je skutečnost, že v obcích, krajích i na republikové úrovni chybí silná opozice, jež je od doby opoziční smlouvy v objetí s vládou. Kuchař v této souvislosti hovoří o „rozpojené zpětné vazbě“, přičemž právě důsledná opozice je podle něj nutnou podmínkou fungování státu a demokracie.