Jisté je jedno. Boris Šťastný a Milan Richter teď budou po rezignaci na mandát pražských zastupitelů tvrdit, že jsou disidenty pražské ODS, které vyhnala neutěšená situace v koalici Bohuslava Svobody. S respektem k strategickému a zákulisnímu umu party kolem Tomáše Hrdličky nelze vyloučit ani variantu B, že by se Šťastný a spol. svým odchodem již začali připravovat na příští volby.

„Zažil jsem, že jsme celé měsíce stáli od pěti ráno u metra a rozdávali v kampani lidem buchty. Nebo jsme po nocích vylepovali plakáty na sloupy. Zažil jsem, že jsme po nocích lepili tisíce obálek a roznášeli je do schránek. Zažil jsem entuziasmus a nasazení v rámci dosažení nějakých ideových cílů,“ vzpomíná na časy minulé v otevřeném rozhovoru pro ČESKOU POZICI poslanec Boris Šťastný. Současná situace v ODS ho moc trápí. A nejen to.

Začíná to vypadat jako svérázné pravidlo. V místním sdružení občanských demokratů je třeba mít alespoň pár boxerů, kteří se nejčastěji vyskytují pohromadě s lokálními šedými eminencemi. Přesně na takovou konstelaci ČESKÁ POZICE narazila již poněkolikáté, tentokrát v místním sdružení Vinohrady, které je součástí ODS Praha 10. Tamní stranickou buňku má pod palcem proslulý pražský hybatel Tomáš Hrdlička.

Političtí profíci staré gardy si v přímém přenosu vychutnávají nynější vedení hlavního města. Co na tom, že kritizovaný projekt Opencard pochází z Bémovy éry a Pražany už stál přes miliardu korun. Jedinými obviněnými politiky jsou nakonec ti, kteří při pokusu napravit průšvih, vyrábějí přinejmenším politické a komunikační chyby.