Jak se to stane, že smíchovský kluk, co hraje fotbal a líbí se mu holky, vstoupí k františkánům? Snadno. Stačí, aby vás ke službě povolal Bůh. Takto přímočaře mluví o své duchovní cestě k mnišskému hábitu František Jakub Sadílek z pražského Konventu u kostela Panny Marie Sněžné. V rozhovoru s ČESKOU POZICÍ hovoří o sv. Františkovi, řádu, s nímž spojil život, i o tom, že současná společnost už není ateistická.
Zdá se, že mezi uměním a meditací existuje rozpor. Dílo, ať už jakkoli oduševnělé, je ze své podstaty materialistické. Umělec usiluje o nesmrtelnost. Meditující poustevník netouží tvořit. Neusiluje o individuální nesmrtelnost, ale spíš o věčnost. Rozpor mezi duchem meditativním, který je na předmětech nezávislý, a tvořivým, jenž je na ně vázaný, ilustruje i rozpor mezi nesmrtelností a věčností.
Může si člověk dovolit to, co je dovoleno přírodě? Je člověk stále její součástí, nebo už je mimo ni? Jsme sice biologické bytosti, kde je však naše místo v ekologickém řádu Země? V něm? Nad ním? Vedle? Pod? Jsme zrnkem písku v soukolí, nebo jsme už mašinérií? Obrovskou důlní mašinou, která Zemi od povrchu udolává? Ptá se János Sebeök.