Dle studie organizace South Centre politika úsporných opatření od přelomu let 2009 a 2010 mnohem více zasahuje ekonomiky rozvojových států. V roce 2013 se tato opatření vlád dotknou 5,8 miliardy lidí na světě. Státní úspory jsou v zemích světového „severu“ prezentované jako nutná reakce na zbytnělý sociální stát. Ale na co v zemích „jihu“? Je kapitalismus na začátku 21. století stejný jako na konci 19. století? ptá se Jan Čuřík.
Americký politolog George Friedman podává poměrně drsně otevřenou analýzu stavu a současných tendencí USA. Dle něho bude celé 21. století poznamenané jejich sporem se zbytkem světa, který se bude snažit z druhotných velmocí slepit koalici, jež by USA zkrotila. Ty budou jednat preventivně, aby tomuto úsilí zabránila. Zásadní vztahy se pak budou odehrávat mezi USA, Japonskem, Tureckem a Polskem.
S rozvojem internetu a počítačů se staly kyberútoky součástí vojenských akcí. Problém internetového věku pak především spočívá v definování účinné odstrašující doktríny. V případě kyberválky se do popředí se dostává obrana proti kyberútoku. Státy značně závislé na internetu jsou oproti těm s nižší závislostí nebo možností odpojení od něj v nevýhodě. Proto strategie preventivního kyberútoku ztrácí smysl.
Dosluhující prezident Václav Klaus, nově zvolený Miloš Zeman a ministr financí Miroslav Kalousek jsou jediné osobnosti v české politice, které dokážou směřovat k vytčenému, byť značně vzdálenému strategickému cíli. Zemanovým příchodem na Hrad se tato „velká trojka“ ocitá na jednom hřišti a v politickém zápasu můžou nastat dramatické momenty. O nich však zatím můžeme jen spekulovat, píše Petr Nováček.
Resort Petra Bendla představil strategii pro růst českého zemědělství, jehož základní filozofie se zdá být správná – za více práce více peněz, a to při rozumném, tedy ani průmyslovém, ani ortodoxně ekologickém hospodaření v krajině. Proto by podle Petra Havla bylo největším přínosem budoucích diskusí, aby se předkládaný dokument již moc nezměnil, přestože lze očekávat velké lobbistické tlaky.
Rusko 7. prosince odstartovalo výstavbu nového plynovodu South Stream. Před několika lety by to vyvolalo v evropské politice mírnou paniku. Ruský projekt systému plynovodů Nord Stream a South Stream je primárně politický, nikoli ekonomický. Náhlé globální systémové změny však změnily poměry natolik, že namístě je otázka: Není projekt South Stream zásadním omylem, jenž promění ruskou vlajkovou loď Gazprom v Titanic?
Chybí definice dosažitelného cíle nebo alespoň dlouhodobá strategie, kam má společná zahraniční politika unie směřovat. To se také zrcadlí v absenci lídra, jenž by dodal společné politice jasně identifikovatelnou tvář. Evropská unie se tak logicky stává v globálním kontextu minoritním aktérem, a to už i ve smýšlení samotných evropských představitelů.
Liberalizace obchodu se zemním plynem v Evropské unii znevýhodňuje bývalé importní monopolisty. Zejména proto ruský Gazprom uzavírá strategická spojenectví, jako je tomu s francouzskou EDF. Obsahem jejich dohody je pořizování plynových elektráren v Evropě, přičemž Gazprom bude mít zaručený odbyt plynu. Energetický odborník ČESKÉ POZICE Vratislav Ludvík se ptá: Je to dobrá, či špatná zpráva?
K USA, Evropě a Japonsku, dosud hlavním hráčům v dnešním globálním řádu, přibyly Čína, Indie, Brazílie a Turecko. Místo trilaterálního systému vzniká septagonální. V příštích deseti letech lze očekávat značný neklid, problémem Evropy je, že jej kvůli svému úpadku v podstatě nebude s to ovlivňovat. Je v národním zájmu ČR, aby tuto geopolitickou změnu co nejdřív zabudovala do své zahraničněpolitické strategie.
Jaká asociace se cizinci vybaví ve spojení s Čínou? Dle deníku China Daily mezi nejčastěji zmiňované patří bojové umění kung-fu, pandy a Pekingská opera. Číňané chtějí, aby takových asociací přibylo. Proto se hodlají zaměřit na takzvanou „jemnou sílu“, která jim má v zahraničí zajistit novou image, jež není přímo spojená s budováním ekonomické supervelmoci.